Že nám knihy voní, o tom není pochyb, na zmínku o této jejich jedinečné vlastnosti narazím každou chvilku, nejčastěji je tento fakt zmiňován v diskuzích zapředených na téma klasické knihy versus e-knihy. Je to jejich základní rys a spolu s pěknou obálkou je vůně zárukou, že na své si nepřijdou jenom buňky mozkové ale i nos a oko čtenářovo, zkrátka že kniha bude konzumována všemi smysly. Je nesporným faktem, že nejednoho čtenáře čerstvě zakoupená kniha proměnila v náruživého čichače, který si svou vášní v ničem nezadá s ostatními druhy čichačů, kteří spíše než vůni potištěných stránek vyznávají pach lepidla a rozličných jiných pro obyčejné smrtelníky poměrně nevábných látek.
Dnes ale nechci vyvolávat diskuzi a horovat ať pro jednu či druhou variantu čtení. Dnes vám chci představit - pokud už je dávno neznáte - dvě knihy, ve kterých vůně skutečně hrají jednu z hlavních rolí. Vůně většině lidí příjemné a známé. Houby a léčivé byliny. Les, zahrady a louky.
Knihy Houbařka Viktorie Hanišové a Do tmy Anny Bolavé jsem přečetla v posledních asi pěti šesti dnech a mám jich pořád ještě plnou hlavu, plný nos, chcete-li. V knižní databázi jsem narazila na názor, že tyto dvě knihy nelze srovnávat. Já si naopak myslím, že se srovnání přímo nabízí. I když možná je to jenom tím, že jsem je četla v tak krátké době hned po sobě.
Hlavní hrdinka první knihy Sára žije osaměle ve zvolna se rozpadající rodinné chatce v Pošumaví a každý den od dubna do listopadu obchází svou obvyklou mnohakilometrovou trasu. Houby posbírané cestou - a nejsou to jen nejznámější druhy, naopak, Sára je vyhlášená odbornice a názvy některých hub zná jen pár skutečných znalců a fajnšmekrů - nosí do místní restaurace, která se zaměřuje výhradně na houbové speciality. Pár korun, které za to dostane, spolu s nepatrným invalidním důchodem jí stačí sotva na přežití. Žije skromně, osaměle, ve stínu minulosti.
Anna Bartáková, hlavní postava knihy Do tmy, je také osamělá. Žena středního věku, která utekla z manželství a vyvázala se ze všech vztahů, které by ji mohly omezovat a zdržovat. Veškerý svůj život podřizuje sběru léčivých bylin. Trhá lipový květ, hluchavku, pampeliškový list, diviznu, přesličku, tužebník a mnoho dalších. Zná všechna místa výskytu, ví, kdy co kvete a roste, jak správně jednotlivé byliny sušit i kolik za ně utrží ve výkupně. Peníze ale nejsou důležité, podstatný je pouze sběr. Sbírání za každou cenu, s vypětím všech sil, na pokraji zhroucení, zraněná, v nemoci, i s vyhlídkou brzkého konce. Byliny jsou náplní života i důvodem, proč v něm pokračovat.
Stín, ve kterém Sára žije ve svém dobrovolném vyhnanství, má podobu otce. Milovaný tatínek naučil svou holčičku vše, co správný houbař musí umět. Naučil ji však bohužel mnohem víc, víc než mají otcové právo své dcery učit. Společně s matkou, která pro své pohodlí zvolila cestu mlčení, cestu nevědění, připravili Sáru o chuť do života, budoucnost i zdraví. Po matčině pohřbu je Sára nucena znovu se postavit minulosti, pokusit se zvítězit sama nad sebou, dokud je čas, než ji hluboké šumavské lesy uvězní navždy.
I Anna žije ve stínu. V jejím případě je jím duševní choroba spojená s nemocí těla. Její posedlost bylinami se stále stupňuje, stává se jí prokletím, kterému nedokáže vzdorovat ani za cenu sebezničení. Jako podivná bláznivá víla podniká dlouhé cesty po okolí, nocuje pod širým nebem, nedbá bolesti ani varování těla, které selhává. Trhá a suší, suší a sbírá. A odmítá pomoc lidí, kteří o ni i přes její podivínství mají strach a kterým na ní pořád ještě záleží.
Nedokážu zodpovědně říct, která z knih je lepší, která se mi víc líbila. Houbařka má zřetelnější příběh a její konec nekonec se zdá být pro Sáru určitou nadějí na jiný život.
Do tmy je příběh magický na hranici reality, který se člověk nesmí pokoušet pochopit, ne obvyklým způsobem. Výlet do mozku duševně nemocného člověka, který se řídí vlastními pro ostatní lidi nepochopitelnými pravidly a který ve své nemoci zachází stále hlouběji a hlouběji, až uvízne ve tmě, ve vůni bylin, kde listy šustí a šelestí jako ta nejkrásnější melodie.
Oba příběhy jsou podmanivé, brilantně vystavěné s dokonale psychologicky propracovanými postavami. Jen se tak pomalu, skoro ledabyle odvíjí na pozadí voňavého vyprávění o houbách, o bylinkách a jako bubliny, které stoupají ze dna močálu občas vyplavou na hladinu další a další detaily, ze kterých se postupně skládá celý obraz ve vší své kráse i ošklivosti. Témata stará jako lidstvo, podaná nově a neotřele, navíc krásným bohatým jazykem. V hlavní roli činnost zcela obyčejná, všední, sbírání hub, sbírání bylinek. Jenže tam dole v podhoubí se mohou dát do pohybu nevídané síly a byliny odjakživa měly moc léčit i zabíjet.
Bev, přečetla jsem to jedním dechem a zatoužila si obě knihy přečíst. Neznám ani jednu z uvedených autorek, natož jejich knihy.
OdpovědětVymazatKaždopádně jsem lapená do sítě a po knihách se určitě podívám. 👍💕
Jako klasický knihomol dávám přednost tištěné knize, také mi voní papír a tiskařská čerň. Na druhou stranu mi také voní kůže. Maminka kdysi prodávala v kožené galanterii a já jí pravidelně navštěvovala. Nezajímal mě sortiment, stačila mi vůně.
S čistým svědomím mohu jedině doporučit, obě jsou jiné a obě jsou výborné. A to s tou kůží naprosto chápu, to je taky velmi příjemná vůně. :)
VymazatKnihy neznám, ale, kdovíproč, mi tu najednou zavoněly houby! :)
OdpovědětVymazatPak jsem to napsala dobře. :D
VymazatMoc pěkné porovnání obou knih, neznala jsem ani jednu, ale po Tvém zhodnocení bych si časem ráda přečetla obě. I když tu bylinkovou asi o něco víc :-)
OdpovědětVymazatI mně se Do tmy asi líbilo maličko víc. Je to hodně o náznacích, o domýšlení, máloco je řečeno jasně a přímo, mám takové knihy ráda a je to i tajemné, někdy až s lehoučkým nádechem hororu. Vlastně ještě pořád o Anně přemýšlím a nejsem si jistá, co se tam přesně odehrálo, ale i to k tomu patří. :)
OdpovědětVymazatPodle názvu první knihy bych čekal rádce, jak rozpoznat jedlé houby a kde rostou, a u druhé, zaměřené na sběr bylin, skoro totéž. A taková psychologická dramata se z toho rozvinula.
OdpovědětVymazatZajímavé je i jméno spisovatelky Anna Bolavá, připomíná to Anne Boleynovou, jednu z popravených žen Jindřicha VIII.
Jako dítě si vzpomínám, že jsme sbírali na sušení květy hluchavek, ale zase tolik jsme tomu nepropadli, psychika zůstala nedotčena.
Taky mě to jméno zaujalo, zajímalo by mě, jestli autorka píše pod skutečným jménem, nebo je to pseudonym s nějakým skrytým významem. Zkusím se podívat, jestli to někde nenajdu.
VymazatJako děcka jsme taky sbírali kopřivy, pampelišku, podběl a hluchavku. Ta byla nejhorší, má hrozně nevýhodný sesychací poměr (ještě mám ten termín v paměti :D) a kupodivu ani já jsem tomu nepropadla a snad zůstala psychicky nepoznamenaná. Zřejmě jsme mimořádně odolní jedinci a vůni bylin úspěšně odoláváme. ;) :D
Dlouho jsem se čtením stagnovala, ostudně jsem se schovávala za nedostatek času.
OdpovědětVymazatA pak na jaře přišel přebytek času, všichni uvěznění.
Začala jsem číst a během dvou týdnů jsem přečetla všechny knihy Aleny Mornštajnové, byla jsem toho tak plná, že jsem nemohla číst nic jiného.
Díky covidu zase čtu a moc děkuji za skvělé recenze, které se myslím budou hodit.
Pro odlehčení psychiky jedu druhé kolo Patrika Hartla, jeho psaní dovoluje vypustit páru.
Až nazraje čas, pustím se do tvého tipu.
Bevíčková, opatruj se, hlavně zdraví, třikrát zdraví a vlastně tě také zdravím :)
Od Aleny Mornštajnové jsem četla Hanu a Tiché roky, každá kniha je úplně jiná a obě skvělé. Také mám taková období, kdy čtení moc nedám, spíš se pak vracím ke svým stálicím, ale pak zas přijde období, kdy přečtu dvě knihy za týden.
VymazatDěkuji velice za milé přání a nápodobně. :)
Já miluju vůni čerstvě otevřené knihy, ale celkově vůni knihkupectví. Brouzdám v něm a sosám... knihy opravdu asi velmi zajímavé, nevím jestli někdy tady v knihovně na ně narazím. A kupovat knihy už odmítám, nemám je už kde mít...
OdpovědětVymazatKnihkupectví a papírnictví - to jsou ty vůně pro mne.
VymazatSouhlas, knihkupectví a papírnictví, to mám taky moc ráda. I když teď spíš knihy objednávám. Houbařka i Do tmy byly pro tátu na Vánoce, ale přijde mi, že jsou si až příliš podobné - myslím jako na dárek - a tak si nejspíš Do tmy nechám a nebo jsem přemýšlela, že ještě objednám volné pokračováné Do tmy Ke dnu a Před povodní a dám celý komplet sestře. :)
VymazatV tomhle moji rodiče zklamali, protože mě nenaučili rozeznávat holubinky a ryzce :-).
OdpovědětVymazat...já si vždycky myslel, že ryzec je kůň.
VymazatHolubinky a ryzce mě taky rodiče znát nenaučili, rozpoznám jen ty nejznámější houby jako je suchohřib, praváka, jak se mu říká, i když jsem se dočetla, že to je nepřesné označení, satana, kuřátka a růžovku. Taky jsem se v knize dočetla a slyšela jsem to i dříve z jiných zdrojů, že většina holubinek je jedlá a velice chutná. Ale zkoušet to nebudu. :)
VymazatAch, ty ryzce a běluhy, když běží po louce a hřívy jim vlají... :D
Koho jiného by ty knížky měly víc zaujmout než "Diviznačku". Taky mám ráda knihy papírové, dokonce jsem jimi docela dost zavalovaná, dováží mi je synovec z Moravy. Podívám se po obou, zatím čtu ty, které mě zaujaly v těch darovaných. Ale už je mám napsané - klidně si je hned objednám, když jsou tak nadšeně chválené. Užívej si dál kvalitní četby a posledních pěkných listopadových dnů ☺
OdpovědětVymazatKitty, hned jak jsem narazila na zmínku o divizně, tak jsem si na tebe vzpomněla, jednak kvůli té bylině, protože vím, že ji taky sbíráš a pak, že by se ti tahle kniha také mohla líbit. Přeji pěkné klidné dny. :) Ted čtu Malého kamaráda od Donny Tarttové a jsem unešená. :)
VymazatTak tos mě fakt namlsala. Ne na houby, ty moc nejím, ani na byliny, bylinné čaje zrovinka nemusím, ale na dobrou četbu, ke které vůně knihy neodkladně patří...
OdpovědětVymazatJá nedokážu číst přes čtečku, prostě klasická kniha je to jediné pro mě správné. Knihovna to jistí...
Ani mě čtečka neláká, přece jenom držet v ruce opravdovou knížku je něco úplně jiného, voní, má nějakou svou váhu, strukturu, obal. A že poslední dobou mívají knihy překrásné obaly a o to všechno bych nerada přišla.
VymazatZ hub dělám nejčastěji zaliťačku, hodně dávám sušené houby do polívek a jednou za čas snesu i smaženici, ale že bych se po houbách vyloženě utloukla to teda taky říct nemůžu. ;)
Ovšem knihy vřele doporučuju. :)
Jak krásně a stručně dá se popsat děj knihy. :) A ještě tak poutavě. Skoro mám chuť si je skutečně přečíst. Ale toho čtení je kolem mě - hlavně kvůli škole - moc a moc. Každopádně si je zkusím zapamatovat :)
OdpovědětVymazatListy snů I Listy pohybu
Zapamatuješ si je určitě snadno, houby a byliny, to už vždycky dohledáš. A moc děkuji za pochvalu, obzvlášť ta za stručnost mě těší, s tím mám velký problém, jak se mi něco líbí, nejraději bych to odvyprávěla celé a podrobně. ;)
OdpovědětVymazatKrásně napsané. Nevím, jestli budu číst ale vůně bylinek a hub obě mám velice ráda.
OdpovědětVymazatDěkuji. A máš pravdu, i pro mě jsou to příjemné vůně. :)
VymazatKéž bych měla přečtené všechny knihy, které jsem v průběhu posledních let dostala a měla chuť je číst. Jsou to totiž historické detektivky z Říma, zajímavé, ale nějak se mi do všech těch "krutostí" nechce. Mám ráda spíš povídky, knížky tak akorát do ruky.Přiblížení obsahu knih však vítám, díky za ně.
OdpovědětVymazatHmmm, historické detektivky a z Říma, to zní hodně dobře, i když o ty krutosti, jak píšeš asi skutečně nebude nouze. Ale to nakonec v detektivkách není nikdy. Já teď čtu od Jo Nesba celou sérii Harry Hole, vlastně už ji mám přečtenou chybí mi poslední dvě knihy. Musím napsat Ježíškovi. :)
OdpovědětVymazatTy moje jsou od Lindsay Davisové mají každá jiný název a je jich 19.
OdpovědětVymazatKonečně se vracím ke knihám (ta vůně se nikdy neomrzí), začínám se prohrabávat foto výtvory a chybí mi psaní! Říkala jsem si, že by měl stačit IG, ale jakmile jsem zabrousila sem, ucítila jsem závan krásných okamžiků na blogu...
OdpovědětVymazatDěkuji za inspiraci a doufám, že se budeme vitruálně potkávat i v těchto a později lepších časech :-)
Radka
V to také z celého srdce doufám, jak v ty lepší časy, tak v to potkávání. :)
Vymazat