Vedle skleníku mám takový malý plácek ne o moc větší než dva metry čtvereční, na kterém se daří kopretinám. Přilehlá louka jich taky bývá plná ale tenhle plácek je jimi doslova posetý. Pro focení příběhů ze života elegantních krásek v žlutobílých outfitech je jako stvořený. Kopretiny v plné kráse kvetou ani ne tři týdny a v těch třech týdnech nafotím většinou více fotek jak za předchozí tři měsíce. Téma je stále stejné a pro někoho možná nudné svým opakováním, ale ne pro mě. Kopretiny jsou jiné po ránu, když jsou ještě plné rosy, jinak se nesou a tváří po poledni pod modrým nebem bez mráčku a zase úplně jiné jsou v podvečer, když přichází stíny a ticho se prohlubuje. A co teprve pod bouřkovým nebem a nebo po pořádném letním lijáku....
Vracím se ke svému malému kopretinovému ráji a fotím příběhy, které se nabízí. Kopretiny se k sobě naklání a vinou a jinde se zase od sebe zlobně odvrací, shlukují se v davu nebo vyhledávají samotu, která dá vyniknout jejich jedinečnosti, obrací své milé obličejíky k nebi a šuškají si mezi sebou o blížícím se dešti, o řádění krtka a bzukotu čmeláka. O včelách, kterých se zdá více než loni a o té nestydaté kočce, která si klidně ustele přímo mezi nimi a nehledí, kolik krásek přitom zalehne. Vracím se a každé další ráno je stejně líbezné jako to předchozí a nejkrásnější část roku plyne kolem jako pomalá prohřátá řeka, která ukolébá mysl do stavu blažené bezstarostnosti. Vracím se, dokud si jednoho rána nevšimnu, že ty největší krásky, které čněly nad ostatní a pyšně se rozhlížely kolem, jsou povadlé a chmurně hledí k zemi a tamhleta je okousaná a tamté chybí pár bílých okvětních lístků. Čas znovu zrychlil. Z kopretinového ráje je voňavá kupička sena, ve které se ztrácí zářivá žluť i oslnivá bílá. Z pomalé řeky je dravý proud, který se žene bezohledně přes pondělky a úterky a neděle vpřed, vstříc podzimu a zimě. Před sebou mám skoro celé léto, ale už v tuto chvíli je mi tak trochu smutno po svěžích ránech strávených v hlubokém předklonu a nebo vkleče na tom malém plácku vedle skleníku.
Na chvilku se tam vrátím.
Pojďte se mnou, chcete-li.😊
A zase zpátky do zimy.
Tak ať je co nejpříjemnější a co nejrychleji proběhne kolem.
Pěkné zasněžené dny přeje Bevíčková. 😉
PS: Nekopretinovala jsem poprvé.
ZDE v roce 2019 Terapie krásou
a
ZDE v roce 2021 Svěží jako rosa
Zde je krásně vidět, že jsi ke kvetoucím kopretinám vzhlížela v "ponížené poloze" a proto jsou tak krásné - jsou pro tebe královničkami zahrady. A ty nádherné fotky - ráda jsem si článek přečetla a už se těším na další snímky kopretin letos od jara do zimy
OdpovědětVymazatKitty, to jsi řekla tak krásně, ze srdce děkuji. ♥ Musela jsem se aspoň ve vzpomínkách potěšit s létem, teplem a barvami, už mi to moc chybí. Jsem teď častým návštěvníkem online zahradnictví Flos a Spomyšl a Krulichovi a už jen pouhé čtení o rostlinách mě naplňuje nadějí a radostí, ovšem abych mohla objednat vše, co mě zaujalo, musela bych mít plat minimálně jako poslanci. Ty jiřiny, pivoňky, denivky, floxy... to ti je taková nádhera! :)
VymazatA další kopretiny samozřejmě budou, na ty se už taky moc těším, na své královničky. :)
VymazatBev, úžasné kopretinové fotografie. 👍👍👍 Přinesly závan léta, na které se už nesmírně těším. Ono bude ke spokojenosti stačit i jaro. Zejména při pohledu z okna, kdy venku je tak hnusně, že by psa nevyhnal.
OdpovědětVymazatMěj hezké dny a moc se těším na další.
Taky se už nemůžu dočkat až zavoní vzduch jarem, je to taková studená trochu mechová, trochu kůrová a trochu hliněná vůně jak povoluje půda a stromy ožívají, ve stínech ještě leží sníh ale už je tam ta naděje. Teď je venku fakt hrozně, kdyby aspoň hezky sněžilo ale ono do toho ještě prší. Nezbývá než snít, vzpomínat a plánovat.
OdpovědětVymazatDěkuji pěkně, mám radost, že se fotky líbily. Hezké dny i Tobě. :)
Bev, kopretin není nikdy dost :-) Louky bez nich by byly takové všelijaké...
OdpovědětVymazatMám je krásně spojené s dětstvím a létem, pokaždé mě tak nějak mile osloví. Úplně Tě chápu.
U nás rostou jen sporadicky, na plácku před prací se jich objeví pouze pár a stihnou to vždy jen těsně před sečením, ale aspoň pár dní se taky kochám :-)
Nemůžu uvěřit, že jsem se v únoru ohlížela za kopretinami a čekala na léto. Prohnalo se kolem a letos jsem si nevyfotila kopretiny vůbec. Tak jsem se aspoň potěšila u těch předloňských. :)
VymazatKrásně poeticky a nostalgicky napsáno, překrásně nafoceno... :)
OdpovědětVymazatDěkuju, Jani. :)
VymazatPavli, moc Tě zdravím a nejdřív Ti chci poděkovat za všechny ty komentáře, co jsi mě napsala ! Všechno jsem si dvakrát přečetla a pak se rozbrečela. A teď k Tvým kopretinám, taky je miluju moc. Často kvůli nim zastavim, když jezdim autem a jdu si pár utrhnout nebo se jen podivat.Ty Tvoje jsou tak hezké, jemné, něžné a všechno dohromady... Úplně z Tvých snimků vidím kopretinovou fotoknížku, plnou jen těchto krásek a doplněnou Tvým poetickým textem. Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Leni, rozbrečet jsem nechtěla, ale vím, jak to myslíš, i mě někdy řádky dojmou a zahřejí u srdce. Můžu říct jedině ráda a všechno, co jsem napsala, jsem taky přesně tak myslela. :) A už se moc těším až si zas zpětně projdu tvé krásné tvoření.
VymazatKrasny fotky. Kopretiny mi pripominaji detstvi a kousek zahonku, kde mely misto na nasi zahrade. Doted je mam spojene s tou zvlastni smrado-vuni, ale chodila jsem je vzdycky rada obdivovat. Tak at uz je jaro a muze to vsechno zacit zase konecne klicit a pomalu se plazit z hliny ven! Ja uz mam nakoupeny seminka a hrozne se tesim.
OdpovědětVymazatMoc by mě zajímalo, jak to se semínky dopadlo a jestli všechno vyrostlo podle představ. Mám co dohánět, třeba se i o tom zpětně u tebe dočtu. Jinak jsme ale opět ve stejné nebo spíš blbější situaci, jaro je ještě o něco vzdálenější než minule. :)
VymazatKopretiny jsou velmi vděčnými fotografickými objekty. Zvlášť když jejich zajímavé společenství pravidelně sleduješ, tak z toho může být napínavý seriál se spoustou dějových linek :-).
OdpovědětVymazatŘeč těla kopretin je skutečně výmluvná, to jsou úplné romány co tady vypráví. Nemůžu jinak než přiznat, že jsou to takové malé drbničky a všechno na sebe prozradí. ;)
VymazatNejhezčí jsou ty proti modré obloze.
OdpovědětVymazatJá mám nejradši ty se šedou oblohou, dýchá z toho drama. :)
VymazatChtělo by to možná časozběrný snímek. Jinak zimu nenávidím, už aby byl první jarní den.
OdpovědětVymazatAno, už aby byl. Zase. :)
VymazatPo kopretinách pořád pláču, úplně se ztratily.
OdpovědětVymazatP.S. Ty psaní taky pěkně flákáš...!!!
Já pláču po volném čase. Flákám to tady opravdu strašlivě. A kdyby jen tady. Vůbec mě nenapadlo, když jsem psala o dravém toku času, že bude až tak divoký a prožene kolem mě jaro i léto jako požár lesní zvěř. Mám proto jediné vysvětlení: Práce. Po tom, co mi vyměnili i druhý kloub jsem vlastně uzdravená, tudíž už nemám nárok ani na částečný důchod a tak jsem se vrátila do penzionu. Předtím jsem si přivydělávala úklidem - na dohodu, teď mám smlouvu a dělám i v kuchyni. Chodím na pátou a když mám dlouhý týden vracím se pět dnů v týdnu v osm večer. Celou sezónu, která je letos opravdu nekonečná - nevím jestli říct díkybohu nebo bohužel - jsem se chodila domů v podstatě jen vyspat. Je to fajn, protože ani není znát, že jsem ztratila příjem v podobě důchodu a je to strašný, protože mi nezbývá čas na nic jiného, než to opravdu nejnutnější pro chod domácnosti. Teď se ale zdá, že bude konečně trochu volněji. Tak snad... :)
OdpovědětVymazatZdravím tě, lekla jsem se, že jsi přestala psát na svůj blog. Když už tě postavili na nohy, bude líp. Projdu si po dlouhém čase tvůj blog, v posledním článku mě potěšily fotky kopretin. Na farmičce jsem jich taky houfek měla, teď jsem na zimu v bytě v Brně. Drž se a foť. Přeji pěkný sváteční den a celý prodloužený víkend
OdpovědětVymazatMilá Bev,
OdpovědětVymazatpři uklízení starého notebooku jsem narazila na povídky svého blogu, ale také na dvě tvé, které jsem si uložila a v klidu četla (bez nutnosti připojení k netu). A uvědomila si, jaký obrovský dar máš! Moc si přej ať píšeš dál. A ať to i vydáváš! Nedávno jsem viděla tuším na idnes, že hledali nové přispívatele. Minimálně tam bych tě ráda viděla (četla).
A druhá věc, kterou ses mi vryla do paměti - kopretiny! Ukázala jsi, že fotit je proti nebi jim umožňuje výrazněji ukázat svou krásu!
Děkuji za vše čím jsi mě inspirovala a přeji jen to nejlepší do dalších let!
Radka
Radí, moc a moc ti děkuju za tvoje krásná slova, která hladí po duši. Kéž bych mohla vrátit čas a znovu psát a číst na téma týdne, byly to snad nejhezčí skutečně tvůrčí roky prozářené štěstím ze skládání slov do snad smysluplných ornamentů odrážejících i můj tehdejší život a umožňující mi nahlédnout s odstupem sama do sebe. O potěšení z návštěv, komentářů a nahlížení klíčovou dírkou do zajímavých, originálních pokojíčků ostatních blogerů ani nemluvím. ♥
VymazatPřeji všechno krásné a dobré.
Pavla
No, tohle bylo jedinečný, ta blogerská komunita na blogu.cz. Milovala jsem to.
VymazatDěkuji za článek a krásné fotky. Snad už přijde jaro s trochou sluníčka které vysuší u nás všude přítomné bláto abych se konečně mohla projít na svá oblíbená místa v přírodě. Moc mi to chybí ale mimo zpevněnou cestu se u nás zatím jít nedá... Přeji hezký den.
OdpovědětVymazatTak to je parádní připomínka loňského jara. Fotky jsou krásné, dnes v mém okolí je zázrak vidět kopretinu. Nějak tady v okolí úplně vymizely. Jako dítě pamatuji louky plné kopretin, kohoutků, kominíčků, slziček panny Marie. Dnes je skladba luk úplně jiná.. Inu jiná doba se vším všudy.
OdpovědětVymazatHezky zdravím...