Vedle skleníku mám takový malý plácek ne o moc větší než dva metry čtvereční, na kterém se daří kopretinám. Přilehlá louka jich taky bývá plná ale tenhle plácek je jimi doslova posetý. Pro focení příběhů ze života elegantních krásek v žlutobílých outfitech je jako stvořený. Kopretiny v plné kráse kvetou ani ne tři týdny a v těch třech týdnech nafotím většinou více fotek jak za předchozí tři měsíce. Téma je stále stejné a pro někoho možná nudné svým opakováním, ale ne pro mě. Kopretiny jsou jiné po ránu, když jsou ještě plné rosy, jinak se nesou a tváří po poledni pod modrým nebem bez mráčku a zase úplně jiné jsou v podvečer, když přichází stíny a ticho se prohlubuje. A co teprve pod bouřkovým nebem a nebo po pořádném letním lijáku....
Vracím se ke svému malému kopretinovému ráji a fotím příběhy, které se nabízí. Kopretiny se k sobě naklání a vinou a jinde se zase od sebe zlobně odvrací, shlukují se v davu nebo vyhledávají samotu, která dá vyniknout jejich jedinečnosti, obrací své milé obličejíky k nebi a šuškají si mezi sebou o blížícím se dešti, o řádění krtka a bzukotu čmeláka. O včelách, kterých se zdá více než loni a o té nestydaté kočce, která si klidně ustele přímo mezi nimi a nehledí, kolik krásek přitom zalehne. Vracím se a každé další ráno je stejně líbezné jako to předchozí a nejkrásnější část roku plyne kolem jako pomalá prohřátá řeka, která ukolébá mysl do stavu blažené bezstarostnosti. Vracím se, dokud si jednoho rána nevšimnu, že ty největší krásky, které čněly nad ostatní a pyšně se rozhlížely kolem, jsou povadlé a chmurně hledí k zemi a tamhleta je okousaná a tamté chybí pár bílých okvětních lístků. Čas znovu zrychlil. Z kopretinového ráje je voňavá kupička sena, ve které se ztrácí zářivá žluť i oslnivá bílá. Z pomalé řeky je dravý proud, který se žene bezohledně přes pondělky a úterky a neděle vpřed, vstříc podzimu a zimě. Před sebou mám skoro celé léto, ale už v tuto chvíli je mi tak trochu smutno po svěžích ránech strávených v hlubokém předklonu a nebo vkleče na tom malém plácku vedle skleníku.
Na chvilku se tam vrátím.
Pojďte se mnou, chcete-li.😊
A zase zpátky do zimy.
Tak ať je co nejpříjemnější a co nejrychleji proběhne kolem.
Pěkné zasněžené dny přeje Bevíčková. 😉
PS: Nekopretinovala jsem poprvé.
ZDE v roce 2019 Terapie krásou
a
ZDE v roce 2021 Svěží jako rosa
Zde je krásně vidět, že jsi ke kvetoucím kopretinám vzhlížela v "ponížené poloze" a proto jsou tak krásné - jsou pro tebe královničkami zahrady. A ty nádherné fotky - ráda jsem si článek přečetla a už se těším na další snímky kopretin letos od jara do zimy
OdpovědětVymazatKitty, to jsi řekla tak krásně, ze srdce děkuji. ♥ Musela jsem se aspoň ve vzpomínkách potěšit s létem, teplem a barvami, už mi to moc chybí. Jsem teď častým návštěvníkem online zahradnictví Flos a Spomyšl a Krulichovi a už jen pouhé čtení o rostlinách mě naplňuje nadějí a radostí, ovšem abych mohla objednat vše, co mě zaujalo, musela bych mít plat minimálně jako poslanci. Ty jiřiny, pivoňky, denivky, floxy... to ti je taková nádhera! :)
VymazatA další kopretiny samozřejmě budou, na ty se už taky moc těším, na své královničky. :)
VymazatBev, úžasné kopretinové fotografie. 👍👍👍 Přinesly závan léta, na které se už nesmírně těším. Ono bude ke spokojenosti stačit i jaro. Zejména při pohledu z okna, kdy venku je tak hnusně, že by psa nevyhnal.
OdpovědětVymazatMěj hezké dny a moc se těším na další.
Taky se už nemůžu dočkat až zavoní vzduch jarem, je to taková studená trochu mechová, trochu kůrová a trochu hliněná vůně jak povoluje půda a stromy ožívají, ve stínech ještě leží sníh ale už je tam ta naděje. Teď je venku fakt hrozně, kdyby aspoň hezky sněžilo ale ono do toho ještě prší. Nezbývá než snít, vzpomínat a plánovat.
OdpovědětVymazatDěkuji pěkně, mám radost, že se fotky líbily. Hezké dny i Tobě. :)
Bev, kopretin není nikdy dost :-) Louky bez nich by byly takové všelijaké...
OdpovědětVymazatMám je krásně spojené s dětstvím a létem, pokaždé mě tak nějak mile osloví. Úplně Tě chápu.
U nás rostou jen sporadicky, na plácku před prací se jich objeví pouze pár a stihnou to vždy jen těsně před sečením, ale aspoň pár dní se taky kochám :-)
Krásně poeticky a nostalgicky napsáno, překrásně nafoceno... :)
OdpovědětVymazatPavli, moc Tě zdravím a nejdřív Ti chci poděkovat za všechny ty komentáře, co jsi mě napsala ! Všechno jsem si dvakrát přečetla a pak se rozbrečela. A teď k Tvým kopretinám, taky je miluju moc. Často kvůli nim zastavim, když jezdim autem a jdu si pár utrhnout nebo se jen podivat.Ty Tvoje jsou tak hezké, jemné, něžné a všechno dohromady... Úplně z Tvých snimků vidím kopretinovou fotoknížku, plnou jen těchto krásek a doplněnou Tvým poetickým textem. Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Krasny fotky. Kopretiny mi pripominaji detstvi a kousek zahonku, kde mely misto na nasi zahrade. Doted je mam spojene s tou zvlastni smrado-vuni, ale chodila jsem je vzdycky rada obdivovat. Tak at uz je jaro a muze to vsechno zacit zase konecne klicit a pomalu se plazit z hliny ven! Ja uz mam nakoupeny seminka a hrozne se tesim.
OdpovědětVymazatKopretiny jsou velmi vděčnými fotografickými objekty. Zvlášť když jejich zajímavé společenství pravidelně sleduješ, tak z toho může být napínavý seriál se spoustou dějových linek :-).
OdpovědětVymazatNejhezčí jsou ty proti modré obloze.
OdpovědětVymazatChtělo by to možná časozběrný snímek. Jinak zimu nenávidím, už aby byl první jarní den.
OdpovědětVymazat