Květnové focení

O svůj foťák jsem přišla, ale neteř mi na dobu neomezenou - prý fotí výhradně mobilem - půjčila foťáček svůj. Když Anička řekla, že by chtěla nafotit pár obrázků na facebook, přišlo mi to jako ideální chvíle na jeho vyzkoušení. A tak jsem si vyšly do zahrady a na louku. Bylo nám společně moc hezky, nacvakala jsem asi třicet fotek, ze kterých si dokonce i moje náročná dcera nakonec vybrala.

Štěstí je, když...

Štěstí je, když se v neděli ráno probudíte a z kuchyně slyšíte mamku rachotit nádobím. S líným protahováním vylezete z postele. Dům voní čerstvě uvařenou kávou a ještě něčím jiným, něčím dobrým, co bude k obědu. To kafe si zrovna s tátou uvařili a nesou si ho pod jabloň na zahradu, kde ho budou popíjet, ujídat k němu miňonky nebo esíčka nebo kakaové věnečky, smát se, nebo hádat, to se taky někdy stane, ale jsou to jen takové načechrané beránčí mráčky na bleděmodrém nebi, žádná zlá, bouřková mračna. Před polednem, když už se skoro chystá na stůl, je potřeba zaběhnout pro petržel do polévky. To je váš úkol a tak vyběhnete do zahrady a když jdete kolem okna do kuchyně, smísí se vůně sváteční nudlové polévky, kterou vy zrovna nemusíte, s vůní trávy, šeříku, růží, nebo floxů, ke které se vzápětí přidá vůně čerstvě utržené petržele nebo pažitky. Chvilku zůstanete před oknem v úžasu stát, protože ten váš svět, který vás zrovna obklopuje je krásné, bezpečné místo, cítíte to - teplý závan, který pohladí a hned je zase pryč - ale ještě to nedokážete docenit.