Od Vánoc do Vánoc

Rok 2017 se zvolna blíží ke konci, aby byl vystřídán rokem novým, čerstvým jako salát ze zahrádky, jako domácí pečivo. Doufejme, že jako povedené pečivo, protože i kdyby byl domácí chleba sebečerstvější, pokud mu něco chybí, je nedopečený nebo sražený jeho domáckost a čerstvost jsou zcela nepodstatné. Ze starého roku nám zbývá už jen malý dílek, jen takový skrojek a bude tu bochník nový, vzbuzující naděje, očekávání i obavy. Užijeme si ho ještě za těch 364 dnů dost a dost a tak ho prozatím nechám být, ať si čeká tam někde za oponou a raději Vám povím něco málo o roce stále ještě letošním, o roce 2017

Kočka na pomerančích a jiné

Moc jsem toho v poslední době nevyfotila, ale pár obrázků jsem přece jenom cvakla, je to taková všehochuť všedních dnů. Prostě všehochuť na Všehochuti. 

Co bylo mezitím

Moji milí blogoví přátelé, možná jste si všimli, že se v poslední době vyskytuji na blogu velmi málo a když už, tak přidávám spíš fotky a své rozsáhlé emotivní výlevy jsem omezila na stručné popisky. A třeba jste si někteří pomysleli Kdo ví, co s ní je? Ale ať už pomysleli nebo ne, já Vám to stejně povím. 

Ledové království

1.1.2017 jsem se zřekla novoročního funění před televizí doplněného dojídáním perfektně rozleženého cukroví a neméně chutných chlebíčků, do kapsy bundy jsem vrazila foťák, do druhé banán pro strýčka příhodu nebo laskavou kouzelnou babičku (nebo opičku?) a vyrazila jsem funět do mrazivého slunečného dne. Babičku ani dědu ba ani strýčka s opičkou ani bez opičky jsem nepotkala - banán jsem snědla, ještě než jsem prošla kolem posledního baráku a v tom byl možná ten problém - ale potkalo mě něco jiného, něco naprosto úžasného a kouzelného. Za prvním kopcem a prvním potůčkem, na malé loučce uprostřed lesů jsem vstoupila do Ledového království, kterým zřejmě jen malou chvilku přede mnou prošla sošná Elsa. Ve vzduchu to tam ještě pořád jiskřilo diamantovým prachem a v tichu, které na venkově následuje jenom těsně po svátečním obědě, jsem zaslechla jak ledoví motýli šelestí křídly, jak ojíněná stébla jemňoulince cinkají při sebemenším vánku, zaslechla jsem i přeopatrné protahování kamenů zahalených do huňatých sněhobílých kožíšků a tichounké popraskávání složitě tvarovaných ledových lístků a květů. Podívejte se na mé fotky a možná něco z toho zaslechnete i vy.