Vílovina aneb O původu rosy

Zavile věřím na víly,
co tančí a vijí věnce,
cvrček jim k tomu hraje tence.
Tančí-li bosy?
 Napoví kapky rosy, 
kterými v pláči,
nad ukopnutým palcem,
trávu smáčí.

Patetická

aneb Hrát můžeme jen s kartami,
 které nám byly rozdány

Tak jako každý
i já se někdy ptám..
Kdo vlastně jsem?
Odkud jdu... a kam?

VOTOKESANÍM

Jsem šílená, či dospělá?

Jak ráda bych napsala.. ani jedno! Pravdou však je, že mne postihla nejhorší možná varianta a to kombinace obojího. Po fyzické stránce se cítím víc než dospělá, řekla bych až zralá na samém pokraji vadnutí, zatímco psychicky velmi mladá, v nelichotivém smyslu, tedy nepoznamenaná rozumem, který se měl zákonitě ( spolu s rozvrzanými koleny a šedivějící pěšinou) dostavit s věkem.

Tak mi to alespoň, kdysi dávno, tvrdila moje drahá, o dvanáct let moudřejší sestra Vlastička.