Odpovědi pro Valin

Valin sestavila deset otázek, se kterými oslovila několik blogerů. Byla jsem mezi nimi a zde jsou mé odpovědi. 😄

Zatímco jsi spal

( pro Charlieho, mého hrdinu )

Vím tak málo o světě
kam odcházíš, když omrzí tě bdít.
Zavřená víčka střeží vráska,
bříškem palce ji laskám,
nejde, nejde uhladit.

Co nemám, to nepotřebuji

Co nemám, to nepotřebuji, říká moje drahá sestra, která se nikdy nesnížila na úroveň obyčejných shromažďovatelů věcí. Betty MacDonaldová napsala, myslím o své mamince, že s bedničkou od rajčat a jedinou svíčkou by dokázala zútulnit severní pól, to samé platí i o mé sestře.

Pitomá ale osobitě!/ 2 /

4) Seberegulace:

Je velmi krásné, cenné a žádoucí znát vlastní hodnotu a díky tomuto poznání si zbudovat zdravé sebevědomí a na základě střízlivého, přesto laskavého sebehodnocení, i fungující vztahy.

Výše zmíněné neplatí: ve dvě v noci, v pět ráno, v pondělí, v lednu, na podzim, když prší, když fouká a před výplatou. Pak nastupuje zcela odlišné vnímání reality, velmi kreativní, se sklonem ke spekulacím, kdy nic není nemožné a pro sebedebilnější nápad lze nalézt přesvědčivé důkazy. Tímto způsobem je možné obvinit se z čehokoli, včetně Třicetileté války, tání ledovců a vyhubení Vakovlka tasmánského.

Závěr: Sebepoznání a následné sebehodnocení může vyvolat touhu po sebedestrukci.

Pitomá ale osobitě

Dceřin sešit psychologie, ze střední školy, definuje osobnost jako jednotu fyzického a psychického, vrozeného a získaného, následně se projevující určitým chováním, plynoucím z této jednoty/nejednoty. Osobnost má, podle téhož, také určitou strukturu. Tvoří ji - vlastnosti motivační (potřeby, zájmy, city, návyky), postojové (systém hodnot, charakter), výkonové (vlohy, schopnosti, vědomosti, dovednosti, vůle), seberegulační (sebepoznání, sebehodnocení), dynamické (tempo, temperament) a vlastnosti psychických procesů a stavů (vnímání, fantazie, emoce, pozornost).

Aniž bych znala definici, či se vědomě snažila strukturovat svou osobnost, pokouším se už dvaačtyřicet let uvést v jednotu jakousi idealizovanou představu sebe samé, jaká bych snad měla být (ať podle sebe či okolí), s holou nepřikrášlenou skutečností, jak se dnes a denně projevuje. Kdysi se mi to jevilo jako touha po sebezdokonalení, dnes si přiznávám, že šlo o pouhé lhaní si do kapsy, protože člověk se nijak podstatně změnit nedá.

Posuďte, prosím, sami, nakolik se může lišit teorie od praxe. 

Max

Maxe si rodiče přivezli z Hroznějovic, z návštěvy u sestry. Cesta domů byla dlouhá a ne právě idylická. Štěně cestou zvracelo a celkově nebylo ze změny bydliště příliš nadšené. Stejné pocity převládly i na straně rodičů. Této návštěvy jsem se neúčastnila, ale velmi dobře si umím představit všechny tři účastníky, neb je dobře znám, stejně jako napjatou atmosféru panující uvnitř auta. Maxík si své strastiplné putování zapamatoval a nikdy později, ani jako dospělý, už dobrovolně do auta nevstoupil a když situace přece jenom vyžadovala jeho nalodění, musel být do auta, či spíše do kufru vhozen. S pinčem by to byla hračka, je však téměř nemožné tímto způsobem manipulovat se psem zvíci odrostlého telete.