Ono to žije!

Dny se krátí, světla ubývá, slunečné teplé počasí babího léta vystřídal studený déšť. Léto je definitivně pryč, zvěstuje Seznam se sadistickým potěšením a ve vyšších polohách se můžou objevit i první sněhové vločky, tvrdí televizní rosničky vzrušeně. Moc jim nevěřím. Nechci věřit! Jenže kolena potažmo celý pohybový aparát tvrdí v podstatě to samé a tak na tom asi něco bude. Už se zase blíží ty pošmourné nevýrazné dny, kdy člověk vidí něco pořádně vybarveného, jen když si sype do dlaně ibalgin. Brzká tma svádí k zádumčivosti a svědčí těžkým myšlenkám, které se množí a proplétají a z jejichž spletenců vznikají alternativní budoucnosti, z nichž ani jedna nekončí dobře. Vlastně spíš naopak, je to celá řada precizně zpracovaných černých scénářů k postkatastrofickým filmům, v nichž jsem sice hlavní postavou, ale s klidem bych si střihla i podstatně menší roličku v nějakém sladkobolném cajdáku s dobrým koncem. 

Tichoučcí duchové

Zas je tu další večer pozdního léta, kterému už šlape na paty podzim. Sedím na vaně a koukám z okna do dvora. Vzduch voní poslední otavou, která možná doschne a možná také ne a skončí na kompostu, odkvétajícími květy floxů, hlínou z čerstvě uvláčeného pole, na kterém jsme jen před týdnem vybírali brambory a kouřem z komínů. Někde už se začalo topit, večery a hlavně noci bývají chladné. Kouř se vznáší nad střechami jako závoj halící tvář nevěsty, šero houstne a dvůr je plný stínů, stejně jako mé myšlenky. 

Tajná znamení aneb Teddy. B. pozdravuje

Tajná znamení nejsou v lidské historii ničím neobvyklým. Jistě se s nimi každý z nás v nějaké podobě už setkal. Může to být signál vysílaný baterkou z okna dětského pokojíčku jednoho malého spiklence do okna protějšího, kde už čeká ve svém pokojíčku zasvěcený komplic, může to být způsob jakým klepeme na dveře, tiskneme zvonek, domluvené slovo, věta. Může jít o předmět položený na stole v případě schůzky na slepo - oblíbená bývá květina - a nebo o jakýkoliv jiný předmět umístěný v domě tak, aby byl viditelný zvenčí, jde-li o schůzku tajnou, kdy si návštěvník vcelku pochopitelně za žádnou cenu nepřeje být konfrontován kupříkladu s partnerem navštěvované.