Chvála průměrnosti

Otevřený dopis Múze
(vážně - nevážně)

Průměr se poloměru koří,
hold vzdává trefě do černého.
Litanií vleklou nahradí žehrání
na schopnost, touhu, mysl
jež úmorně se noří
do mělkých vod
a nenachází Jména.

Jedno z mnoha

Vánoční pro koťě 

Robin přišla se soumrakem a odešla s deštěm

Na kličku

Podzimní loučení

Kruhy

Kruhy v kruzích viděné z nadhledu
připomínají spirálu

Před usnutím

Zátiší s budíkem

Stejně..

Pořád mi scházíš,
šeptám do polštáře
v tichu na rozhraní.

Nezvaný host

Neklepe třikrát,
jak je ustáleným zvykem,
přichází bez pozvání.
Okapy laská promodralou dlaní,
oči chladí mřížovím.

Bylo to tak?

Opravdu to tak bylo, nebo to byl jen sen?
Těžko říct...

Sen se mi zdál
o růži a prstenu,
slavíku z perleti,
o dívce schované
do slov a slovíček
napůl pro dospělé,
napůl pro děti.

Žába

Hříčka od rybníčka

Tak třeba žába...

Jeví se

jak kousek sulcu

na míse,

rosol s očima

nevábného zbarvení.

Praktická

Hříčka na cestě

Na procházce časem

o kořen zakopla jsem,

bludný, pokroucený.

Chci se vrátit zpátky!

Jenže kolovrátky

spřádající osud

nejsou k zastavení.

Podává se káva..

Pod jabloní

Lokální přeháňka
snáší se na stůl,
do vlasů, do trávy...
Vločky, co zabloudí,
roztají v černotě
u dna dvou hrníčků
s patinou od kávy.

Znalec

Písmeno k písmenku
smolím na linky,
dovnitř se obracím:
Aspoň malinký
polibek na čelo
prosím dopřej mi!

Malá noční...

dokořán oči
nevidoucí
hrdlo vystlané plyšem

Po ránu na ránu

Z milosti! aneb 
Některá rána se musím sama sobě představit)

Sedlinu kalného rána
tužkou rozvířím.
S výrazem mdlobným
rozjímám,
zda budu a kým
v dni čerstvě
oblečeném.

Nečitelný

Říkáš snad
a myslíš
ano,
možná
ne
znamená?

Vypečené léto

8.dubna 2010 

Nejenom nemoc, i úraz dokáže pěkně zkomplikovat život. Zdraví jsem dlouho brala téměř jako samozřejmost. Do té doby než mě úraz položil na záda. Obrazně i doslova. Ani nevím, jak se to stalo. To je pro náhlé obraty v životě typické. Vykračujete si pěkně životem a najednou padnete na hubu. Já tedy na záda. Ve víru tance mi vypadlo koleno. Odborně luxace pattely.

Chladný plamen - Dean Koontz

Hlavní hrdina Jim Ironheart je obdařen zvláštním darem. Má schopnost předem vytušit, kdy a kde dojde ke zločinu či nehodě a díky tomu může zachránit nevinné oběti. Vnitřní hlas, který jej vysílá na tyto záchranné mise je však podivně selektivní. Jim o původu tohoto hlasu nepřemýšlí. Domnívá se, že k němu promlouvá Bůh.Při jedné záchranné akci se setkává se s novinářkou HollyThornovou. Ženou, která prožívá osobní krizi. Vlastní život jí připadá neplodný a práce novinářky neuspokojivá, stejně jako osobní život. Na Holly Jim silně zapůsobí, přestože anebo právě proto, že se jí nepodařilo získat o něm žádné bližší informace. Jim netouží po popularitě, nechce se stát hrdinou. Jakéko-li dotazy na své soukromí zdvořile odmítá. 

Maminčina skříň

V divadle skříňovém
rozhrnu oponu
z šatů a kabátů
nenošených.
Vzory se protáhnou,
rukávy ožijí,
chřestění ramínek
zazní jak smích.

Tři vyvolení - Stephen King

V druhém dílu ságy Temná věž se pistolník probouzí na pláži Západního moře. Společnost mu dělají podivní tvorové podobající se humrům - humroidi, jak je nazve. Tito tvorové Rolanda napadnou. Přichází o prsteník a ukazováček pravé ruky. Podaří se mu uniknout, avšak z poraněné ruky se šíří infekce. Roland veden instinktem přichází postupně ke dveřím stojícím na pláži. Na prvních dveřích je nápis Vězeň. 

Pistolník - Stephen King

Muž v černém prchal přes poušť a pistolník mu byl v patách. Tak začíná první díl sedmidílné ságy Temná věž, inspirované básnickým vyprávěním Roberta Browninga Childe Roland přišel k Temné věži. Poprvé se setkáváme s Rolandem Deschainem z Gileadu, synem Stevenovým, posledním pistolníkem Středosvěta. Jediným žijícím potomkem starobylého rodu Eldů.

Spolčení hlupců - John Kennedy Toole

Hlavním hrdinou humoristicko - satirického románu Spolčení hlupců je Ignácius Reilly. Postava doslova monstrózní a to jak zjevem tak svým světonázorem. Ignácius žije v domě se svojí matkou a veškerý čas tráví poleháváním a sepisováním nesouvislých kapitol svéhopojednání o morálním úpadku současného světa, popřípadě uvolňováním své pylorické záklopky.

Letní rána

Aneb 
Jitra zde nejsou tichá

Ostrov

Jen tak při psaní zpráv...

Čas

Vlákna nepoddajná
čas neúnavně spřádá,
v obrazy pestré
přetváří klubka nití.
Příze se třepí, trhá..
uzlík konce sváže.
Rub tkaniny žití.

Krásné lži

Zalži mi ještě
jak ty lhát umíš,
ještě mne líbej,
 pohledy hlaď.

Povánoční

aneb do výplaty daleko

Potměšilé, snědé tváře

tří osiřelých buráků

smějí se z misky ovinuté

vzorem abstraktním.

Kolotoč v hlavě,

vítr v kapse,

pod ubrusem

pocta oběti němé,

růženec ze šupin.