Při zpětném čtení svých básnických pokusů, upadám vždy znovu do rozpaků. Poezie nebyla nikdy mým výsostným žánrem, nejsem znalcem díla Verlaina, Willona, Skácela, o hlubší znalosti kubismu, expresionismu či existencionalismu, nemůže být ani řeč. Mým nejoblíbenějším autorem byl v posledních patnácti letech Stephen King, a přestože jeho knihy pokládám za jednu velkou báseň, myslím, že to není ta nejlepší průprava. Občas se ozve jakási moje pragmatičtější část a říká... "chováš kočky a pokoušíš se o verše, holka tys v pr... v krizi!!!...
Naštěstí, nebo možná bohužel, nepromlouvá příliš často.
