Vedle skleníku mám takový malý plácek ne o moc větší než dva metry čtvereční, na kterém se daří kopretinám. Přilehlá louka jich taky bývá plná ale tenhle plácek je jimi doslova posetý. Pro focení příběhů ze života elegantních krásek v žlutobílých outfitech je jako stvořený. Kopretiny v plné kráse kvetou ani ne tři týdny a v těch třech týdnech nafotím většinou více fotek jak za předchozí tři měsíce. Téma je stále stejné a pro někoho možná nudné svým opakováním, ale ne pro mě. Kopretiny jsou jiné po ránu, když jsou ještě plné rosy, jinak se nesou a tváří po poledni pod modrým nebem bez mráčku a zase úplně jiné jsou v podvečer, když přichází stíny a ticho se prohlubuje. A co teprve pod bouřkovým nebem a nebo po pořádném letním lijáku....
