Černá hodinka

Předvánoční čas otevírá stavidla vzpomínkám

na ty, kteří už s námi nejsou.

K šípku a ještě dál...

V květnu tohoto roku, v situaci, kterou je možné výstižně popsat jako stokrát nic umořilo vola ( obzvlášť ten vůl sedí!) jsem se poprvé dopustila těžkého zločinu na poezii. Spáchala jsem báseň Vrátím se a políbím tě. Její slova mi stále zněla hlavou, jako bych sama sebe proklela. Následovaly další a další rdoušené verše - zaříkání proti uhranutí.

Pohled z okna

Čelo mi chladí dotek skla,
můj horký dech se na něm sráží,
zastíní mlhou pohled ven.
Prstem se v dechu sraženém
nakreslit srdce snažím.