Co bylo mezitím

Moji milí blogoví přátelé, možná jste si všimli, že se v poslední době vyskytuji na blogu velmi málo a když už, tak přidávám spíš fotky a své rozsáhlé emotivní výlevy jsem omezila na stručné popisky. A třeba jste si někteří pomysleli Kdo ví, co s ní je? Ale ať už pomysleli nebo ne, já Vám to stejně povím. 

Ledové království

1.1.2017 jsem se zřekla novoročního funění před televizí doplněného dojídáním perfektně rozleženého cukroví a neméně chutných chlebíčků, do kapsy bundy jsem vrazila foťák, do druhé banán pro strýčka příhodu nebo laskavou kouzelnou babičku (nebo opičku?) a vyrazila jsem funět do mrazivého slunečného dne. Babičku ani dědu ba ani strýčka s opičkou ani bez opičky jsem nepotkala - banán jsem snědla, ještě než jsem prošla kolem posledního baráku a v tom byl možná ten problém - ale potkalo mě něco jiného, něco naprosto úžasného a kouzelného. Za prvním kopcem a prvním potůčkem, na malé loučce uprostřed lesů jsem vstoupila do Ledového království, kterým zřejmě jen malou chvilku přede mnou prošla sošná Elsa. Ve vzduchu to tam ještě pořád jiskřilo diamantovým prachem a v tichu, které na venkově následuje jenom těsně po svátečním obědě, jsem zaslechla jak ledoví motýli šelestí křídly, jak ojíněná stébla jemňoulince cinkají při sebemenším vánku, zaslechla jsem i přeopatrné protahování kamenů zahalených do huňatých sněhobílých kožíšků a tichounké popraskávání složitě tvarovaných ledových lístků a květů. Podívejte se na mé fotky a možná něco z toho zaslechnete i vy.