Čas od času mě posedne podivné nutkání něco vytvářet. Lepit, motat, skládat, lakovat a natírat, něco kutit rukama. Občas vznikají výtvory kulantně řečeno v běžném životě neupotřebitelné, někdy se ale zadaří a povede se i něco, co přinejmenším může plnit roli dekorační. Popravdě? Je mi to jedno. Už jsem se nejednou zamýšlela nad tímhle svým tvořením, co se vrací jako malarická horečka, odkud se bere a proč a dospěla jsem k závěru, že když mi něco přináší tolik radosti a potěšení, když mi díky němu před usnutím místo černých scénářů běží hlavou pestrobarevný film, o tom, co všechno bych mohla ještě umotat, omozaikovat, slepit a natřít, je to síla jednoznačně pozitivní a dobrá a není třeba se v tom nějak pitvat.
