Přišel podzim, skutečný podzimovatý podzim, už žádné vlídné laškování babího léta. Dny jsou vlezle studené, promrholené, jako by tam nahoře někoho přepadl bezbřehý smutek, který ho nutí neustále slzet a poplakávat. Každý druhý den se zdá, jako by zrovna jemu připadla ta čest, že bude dušičkový a každý třetí je ve vzduchu krom mlhy cítit i sníh. Komposty se plní poloodkvetlými jiřinami, které toho ještě tolik chtěly předvést, do plánů jim však zasáhl první mrazík, který oslnivé krásky proměnil ve zčernalá strašidla, vonící pořád ještě maličko po živých květech s nepříjemně nasládlým hřbitovním podtónem.
