Černobílošedou kombinaci barev pokládám za mimořádně zdařilou, troufnu si říct až dramatickou, ale pravdou je, že koncem ledna většinou mívám toho "dramatu" dost a dříve tak efektně se rýsující černé větve proti vycmrndlému nebi mě zanechávají stejně chladnou jako závody v házení šipek nebo přednáška o těžbě uhlí. Zívám nudou nad rozmanitostí vloček, z šedého nebe napíchnutého na vršky jasanů a lip mívám klaustrofobii a z pohledu do kalendáře na mne padá deprese. Mám prostě zase ANB.
