19. 12. 2012

Kukoc

Oči zavírám každý večer kolem deváté a otvírám-li přitom mysl? Je to možné. Před vnitřním zrakem mi ve spánku defiluje celá řada postav, občas v docela bizarních situacích a souvislostech. Freud by to nazval podvědomím/nevědomím v akci, King mentálním ekvivalentem plynatosti po příliš vydatném jídle. Já tomu, asi jako většina, říkám sny. Sny jsou zvláštní, jsou jako osobní krasohled, ve kterém se sklíčka posbíraná přes den, v noci přeskládají v něco úplně jiného. Málokdy si je pamatuji, ale často mi po nich zůstává pocit, že tím o moc nepřicházím. Z jednoho mimořádně tísnivého, ve kterém dceru zasypala fůra písku, jsem se probudila vsedě s rukama stále ještě hrabajícíma ve vzduchu. Vyloženě vtipný sen se mi od dob dětství, kdy mě honili vzteklí klokani, dá-li se to nazvat vtipným snem, snad dosud nezdál (nebo si na něj nevzpomínám), až do minulého týdne. Noci ze čtvrtku na pátek. Mám jej stále v živé paměti, protože jsem ho mezitím převyprávěla každému kdo byl ochotný poslouchat
a vlastně i těm neochotným.
Dovolím si podělit se i s vámi.

12. 12. 2012

Za úplňku

Sinalá měsíce tvář proklouzla oknem na polštář
a postříbřila ramena, v krajce cudně stulená.
Ramena patří Blaženě, nespavostí stižené,
vtom její ucho zachytí... táhlé nelidské zavytí.

5. 12. 2012

Předvánoční

Někomu se možná téma týdne - Nesmysl, může zdát, v Adventu, lehce překvapivé, netypické. Ne však mně. Buď má někdo podobnou zkušenost, jako já?! Nebo (s větší pravděpodobností) se blbnutí stalo natolik součástí mého bytí, takříkajíc životní filozofií, že mi nedělá problém najít v paměti adekvátní nesmysl pro jakékoli roční období.

30. 11. 2012

Odpovědi pro Valin

Valin sestavila deset otázek, se kterými oslovila několik blogerů. Byla jsem mezi nimi a zde jsou mé odpovědi. 😄

27. 11. 2012

Zatímco jsi spal

( pro Charlieho, mého hrdinu )


Vím tak málo o světě
kam odcházíš, když omrzí tě bdít.
Zavřená víčka střeží vráska,
bříškem palce ji laskám,
nejde, nejde uhladit.

21. 11. 2012

Co nemám, to nepotřebuji

Co nemám, to nepotřebuji, říká moje drahá sestra, která se nikdy nesnížila na úroveň obyčejných shromažďovatelů věcí. Betty MacDonaldová napsala, myslím o své mamince, že s bedničkou od rajčat a jedinou svíčkou by dokázala zútulnit severní pól, to samé platí i o mé sestře.

13. 11. 2012

Pitomá ale osobitě!/ 2 /


4) Seberegulace:
Je velmi krásné, cenné a žádoucí znát vlastní hodnotu a díky tomuto poznání si zbudovat zdravé sebevědomí a na základě střízlivého, přesto laskavého sebehodnocení, i fungující vztahy.
Výše zmíněné neplatí: ve dvě v noci, v pět ráno, v pondělí, v lednu, na podzim, když prší, když fouká a před výplatou. Pak nastupuje zcela odlišné vnímání reality, velmi kreativní, se sklonem ke spekulacím, kdy nic není nemožné a pro sebedebilnější nápad lze nalézt přesvědčivé důkazy. Tímto způsobem je možné obvinit se z čehokoli, včetně Třicetileté války, tání ledovců a vyhubení Vakovlka tasmánského.
Závěr: Sebepoznání a následné sebehodnocení může vyvolat touhu po sebedestrukci.

Pitomá ale osobitě

Dceřin sešit psychologie, ze střední školy, definuje osobnost jako jednotu fyzického a psychického, vrozeného a získaného, následně se projevující určitým chováním, plynoucím z této jednoty/nejednoty. Osobnost má, podle téhož, také určitou strukturu. Tvoří ji - vlastnosti motivační (potřeby, zájmy, city, návyky), postojové (systém hodnot, charakter), výkonové (vlohy, schopnosti, vědomosti, dovednosti, vůle), seberegulační (sebepoznání, sebehodnocení), dynamické (tempo, temperament) a vlastnosti psychických procesů a stavů (vnímání, fantazie, emoce, pozornost).
Aniž bych znala definici, či se vědomě snažila strukturovat svou osobnost, pokouším se už dvaačtyřicet let uvést v jednotu jakousi idealizovanou představu sebe samé, jaká bych snad měla být (ať podle sebe či okolí), s holou nepřikrášlenou skutečností, jak se dnes a denně projevuje. Kdysi se mi to jevilo jako touha po sebezdokonalení, dnes si přiznávám, že šlo o pouhé lhaní si do kapsy, protože člověk se nijak podstatně změnit nedá.

Posuďte, prosím, sami, nakolik se může lišit teorie od praxe. 

6. 11. 2012

Max

Maxe si rodiče přivezli z Hroznějovic, z návštěvy u sestry. Cesta domů byla dlouhá a ne právě idylická. Štěně cestou zvracelo a celkově nebylo ze změny bydliště příliš nadšené. Stejné pocity převládly i na straně rodičů. Této návštěvy jsem se neúčastnila, ale velmi dobře si umím představit všechny tři účastníky, neb je dobře znám, stejně jako napjatou atmosféru panující uvnitř auta. Maxík si své strastiplné putování zapamatoval a nikdy později, ani jako dospělý, už dobrovolně do auta nevstoupil a když situace přece jenom vyžadovala jeho nalodění, musel být do auta, či spíše do kufru vhozen. S pinčem by to byla hračka, je však téměř nemožné tímto způsobem manipulovat se psem zvíci odrostlého telete.

1. 10. 2012

Co mi je jedno

... a smí mi vůbec něco být jedno?

Smí, musí být a je!
Život, stejně jako zlatonosná řeka, přináší krom občasných zlatých valounů a
dobrých zpráv v láhvích od Coca coly, i balast, zatěžující rozum a oblbující mysl. Tak třeba reklamy. Klamavý svět zázraků na počkání. Vylepšené receptury, zaručené účinky. Dvacetileté dívenky propagující omlazující krémy. Na každou skvrnu se najde čistič, na každý neduh účinný lék. Kdo má problém se žlučníkem a pálením žáhy, nemusí už držet dietu, může se nacpat čím chce a pak prostě použít vhodnou pilulku. Kuchyně Oresi, tak levné a výhodné, tomu kdo neumí vařit platné jak mrtvému zimník. A další a další "nezbytné" věci...

20. 9. 2012

Vílovina aneb O původu rosy

Zavile věřím na víly,
co tančí a vijí věnce,
cvrček jim k tomu hraje tence.
Tančí-li bosy?
 Napoví kapky rosy, 
kterými v pláči,
nad ukopnutým palcem,
trávu smáčí.

11. 9. 2012

Patetická

aneb Hrát můžeme jen s kartami,
 které nám byly rozdány


Tak jako každý
i já se někdy ptám..
Kdo vlastně jsem?
Odkud jdu... a kam?

5. 9. 2012

VOTOKESANÍM

Jsem šílená, či dospělá?

Jak ráda bych napsala.. ani jedno! Pravdou však je, že mne postihla nejhorší možná varianta a to kombinace obojího. Po fyzické stránce se cítím víc než dospělá, řekla bych až zralá na samém pokraji vadnutí, zatímco psychicky velmi mladá, v nelichotivém smyslu, tedy nepoznamenaná rozumem, který se měl zákonitě ( spolu s rozvrzanými koleny a šedivějící pěšinou) dostavit s věkem.
Tak mi to alespoň, kdysi dávno, tvrdila moje drahá, o dvanáct let moudřejší sestra Vlastička.

29. 8. 2012

V kuchyni, ve skříni...

aneb... Uctívači koček

Celá kočičí patálie u nás začala už před mnoha lety, ani už přesně nevím kdy, ale myslím, že je to minimálně osm let. Kamarádka našla na zahradě kotě, kocourka a protože je alergická na kočky, přivezla ho k nám. Kocourka jsme si nechali. Bohužel se začal toulat, tak jak to mají kocouři ve zvyku a ztratil se. Po zmizení kocourka Šmudly jsem si myslela, že tím u nás (ko)čičiny skončily. Mylně! Nátlaku dcer jsem odolávala až směšně krátce. Shodou okolností se stal v tomto čase jeden ze sousedů šťastným ,,kmotrem" zcela nové várky koťat. Slovo dalo slovo a jak trošku povyrostla, šly jsme si vybrat. 

22. 8. 2012

Geraldova hra - Stephen King

Pro Jessie Mahout Burlingamovou zatmění slunce, které prožila, coby dvanáctiletá u jezera Dark Score, nikdy neskončilo. Ojedinělý přírodní úkaz sledovala z bezpečí tatínkova klína, a to co ji při tom tlačilo do pozadí a znemožňovalo pohodlně se usadit, rozhodně nebyla rukověť tesařského kladívka. Sexuální incident svojí závažností - v porovnání s tím, co se občas stává ,,tatínkovým holčičkám" - srovnatelný s ukopnutým palcem. Přesto ovlivnil celý Jessiin život.

7. 8. 2012

Blízké setkání kočičího druhu

Osud ke mně byl, v tomto směru, štědrý a přes mé chabé a tudíž nepodstatné protesty, mě oblažil hned několika domácími mazlíčky. Na začátku byl kočičí princ Šmudla, který u nás skončil díky kamarádčině alergii na kočky. Ne snad, že bychom předtím neměli žádné zvíře, bydlím na vesnici, kde pes a kočka jsou téměř neodmyslitelnou součástí každého domu. Už dlouho před Šmudlou jsme měli vlčáka Maxe, ten je ale spíš tátovým miláčkem a kocoura Dominika, letitého veterána, který byl ve středním věku už v době, kdy k nám nový kocourek přišel, a který stejně jako Max patří k domácnosti mých rodičů. K nám nahoru zavítal málokdy.

30. 7. 2012

Kouřová

Vztahy a zvlášť partnerské, nikdy nejsou černobílé
a Fénixe musela z té věčné sebeobnovy strašně bolet hlava

 
Podléhajíc vizi,
co v popelníku zmizí
a s dýmem cigaret
opustí můj byt

- puzzle skládané z popela,
vnímaná avšak neznělá -
chci barvy
černobíle roztřídit.

7. 6. 2012

Noumálně Uďo...

Úvodem si dovolím parafrázi citátu úžasného pana Neffa:
,,Doba je mimo jiné definována i tím, co pokládá za normální."
Dvorana zvrhlosti Ondřej Neff

Slovo normálnost pro mne, člověka rozporuplného přesto otevřeného, ze všech sil se upínajícího k poblikávajícímu majáku rozumu, představuje jakousi širokou deltu, rozprostírající se mezi všedními starostmi typu - jak přečkat týden před výplatou, přes poněkud bizarnější - jak vyjít a nekrást, až po sledování podivuhodných přemetů naší politické manéže. Kauza pana Ratha tak pro mne nenabývá osudovosti vrcholku ledovce, ale stává se pouhým potvrzením, že je vše při starém.

5. 6. 2012

Co když...

Ač nepálená z hlíny, přesto spálená,
doteku smirku znalá, nabroušená..
Kámen ohlazený, dvakrát nevstoupíš,
nevěří na zázraky a myslí si: Co když...

24. 5. 2012

Rakovina - Karel Kryl


Zní hlasy soudních znalců a padlých andělů,

řvou ústa slavných starců z reklamních panelů

a jaro karty míchá pro záda shrbená

a přetěžko se dýchá, a svítí červená...

Ach, ty hormony!

22. dubna 2010

Jednou za mnou přišla dcera celá uslzená. Srdce se mi sevřelo lítostí nad mými "nebohými, nedoceněnými" dětmi. Soucitně jsem se zeptala: "Co se ti stalo, broučku?" Po záplavě slz a hlučném vysmrkání pronesla dramaticky: "Já nejsem holka!" Srdce mi vynechalo a ve vteřině mi proběhla hlavou všechna výchovná pochybení, jichž jsem se kdy dopustila. Hlasem sevřeným obavou jsem ze sebe vypravila: "Proč myslíš?"
Následovala další záplava slz, delší než předchozí. Po efektní pauze z ní vypadlo: "Protože mám strašně chlupatý ruce." (Po důkladném prozkoumání jsem objevila asi deset chloupků viditelných jen s lupou)

Salome - Karel Kryl


Něžná i proradná, krutá i bezradná,
plamen i červánek, ďábel i beránek,
cukr i sůl.
U vůně hřebíčku, u rytmu střevíčků,
císař mi dnes slíbil, za tanec přislíbil
království půl....

11. 5. 2012

Nejsme klony - naštěstí!

Slovník cizích slov na téma originalita hovoří velmi stručně. Jiný význam tohoto slova zní - původnost, svéráznost, osobitost. Často slyšíme výzvy: buď originální, neopič se, stejně jako ocenění: ten je tak originální. Myslím, že význam slova originalita je mylně chápaný a často přeceňovaný. Co je vlastně originální?

26. 4. 2012

A přece mě těší !

Při zpětném čtení svých básnických pokusů, upadám vždy znovu do rozpaků. Poezie nebyla nikdy mým výsostným žánrem, nejsem znalcem díla Verlaina, Willona, Skácela, o hlubší znalosti kubismu, expresionismu či existencionalismu, nemůže být ani řeč. Mým nejoblíbenějším autorem byl v posledních patnácti letech Stephen King, a přestože jeho knihy pokládám za jednu velkou báseň, myslím, že to není ta nejlepší průprava. Občas se ozve jakási moje pragmatičtější část a říká... "chováš kočky a pokoušíš se o verše, holka tys v pr... v krizi!!!...
Naštěstí, nebo možná bohužel, nepromlouvá příliš často.

23. 3. 2012

Sandonorico

Bludy z nudy aneb

 Pohled dovnitř nemusí být zrovna líbivý

Tak nějak z nudy, s minimem sebelásky,
nechala bludy ať tahaj za provázky
zmámenou loutku, v ní cosi bije
bolestně ostře, na hraně parodie.

6. 2. 2012