Sinalá měsíce tvář proklouzla oknem na polštář
a postříbřila ramena, v krajce cudně stulená.
Ramena patří Blaženě, nespavostí stižené,
vtom její ucho zachytí... táhlé nelidské zavytí.
Krajku ukryl teplý pléd, ač osrdím se šíří led,
jde hledat svého milého, vždyť myslí jenom na něho.
V čekání jí uběh den, sváteční oběd, nedotčen,
stále leží na stole. Blažena, v mdlobách napole,
bosa vyšla do polí, ať potká ji tu cokoli,
dál kráčí známou pěšinou. Ruce pléd úže přivinou.
Kde můj drahý je as? žene ji horečnatý hlas.
Prochází branou aleje, když zář úplňku zaleje
postavu, či spíš pouhý stín, skrytý hustým větvovím.
Mráz přechází jí po zádech, neb stínu, zdá se, schází dech
a oči ve sloup zvrácené se upírají k Blaženě.
Poznání ostré jako nůž.. hle! zde leží její muž.
Na trávu silně zválenou sklesla Blažena v kolenou.
Pohled vzdáleně skelný, dech zmírající šelmy..
Vtom mocné chrápání zas husí kůži nahání...
Jak domů by ho dostala?
když vytuh tu,
ten ožrala!
téma týdne - Noční tvorové
Žádné komentáře:
Okomentovat