PF 2023

Milí blogoví přátelé, občasní návštěvníci i náhodní poutníci přeji vám všem krásné pohodové Vánoce.  ♥

Jak správně dávkovat špatné zprávy

Tak jsem tuhle chtěla poslat neteři přes WhatsApp pár podzimních fotek. Mochyni a listopadky, nějaké to žluté lupení a východy slunce. Poslala jsem první fotku a v tu chvíli se rozječel mobil. Zpodobnění podzimní zahrady vzdálenému příbuzenstvo bylo odloženo na později. Po několika hodinách jsem se k WhatsAppu vrátila a ve snaze vysvětlit Šárce odeslání jediné fotky místo avízované podzimní přehlídky i časový odstup mezi jednotlivými zprávami jsem sepsala tento skvost: Další podzimní ještě pošlu, on mi zrovna zavolal pán z portálu Ušetřeno, musíme změnit dodavatele elektriky, a pak jsem chystala chlapům svačinu, museli nám přijít složit uhlí do sklepa, Jirka si natrhnul sval, když zvedl pračku, když ji vezli z opravy. Poslala jsem slíbené fotky a po chvilce jsem si znovu přečetla i svou zprávu. Zhrozila jsem se a zamyslela se, bylo-li opravdu nutné všechny svízele posledních týdnů vyjmenovat v jediné větě. 

Ohlédnutí za zimou

Začalo nám jaro - aspoň podle kalendáře - a po sněhu se mi rozhodně nestýská, ale po dlouhé době mám při zpětném ohlédnutí pocit, že jsem si zimu dost dobře užila. Můžou za to pořádné boty do terénu, které jsem si pořídila, docela vydařená zima a samozřejmě nemalou zásluhu má i nový kloub. Prošla jsme místa, kam jsem už dlouho nezavítala, i známé cesty. V honbě za fotkami rodné vísky z jiného neobvyklého úhu jsem podnikla doslova adrenalinovou  výpravu ne nepodobnou únikové hře. 

Jak ušít ptáčka

Pro pokročilé švadlenky je ušití velikonoční dekorace ve tvaru ptáčka pravděpodobně na stejné úrovni jako pro kuchařky zalití kafe případně uvaření vajíčka natvrdo, ovšem těm méně zdatným (rozuměj mně) - může způsobit pár vrásek. Kdybych ovládala cestování v čase, vrátila bych se o dva dny zpět a přestože autoři sci-fi důrazně nedoporučují setkání jedince se svým mladším (nebo starším) já, riskla bych to, poklepala své předvčerejší verzi na rameno a se spikleneckým úsměvem bych jí předala svitek papíru převázaný úhledně mašlí. Možná bych setrvala i o chvilku déle, než je nezbytně nutné, jen abych viděla, jak se zatváří, až rozváže mašli a rozbalí papír v jehož záhlaví se skví krasopisně vyvedený název a pod ním pár postřehů, které bych možná v začátku své tvorby ocenila. Možná. Vypadalo by to asi takto: