Ostrov

Jen tak při psaní zpráv...

Čas

Vlákna nepoddajná
čas neúnavně spřádá,
v obrazy pestré
přetváří klubka nití.
Příze se třepí, trhá..
uzlík konce sváže.
Rub tkaniny žití.

Krásné lži

Zalži mi ještě
jak ty lhát umíš,
ještě mne líbej,
 pohledy hlaď.

Povánoční

aneb do výplaty daleko

Potměšilé, snědé tváře

tří osiřelých buráků

smějí se z misky ovinuté

vzorem abstraktním.

Kolotoč v hlavě,

vítr v kapse,

pod ubrusem

pocta oběti němé,

růženec ze šupin.