aneb do výplaty daleko
Potměšilé, snědé tváře
tří osiřelých buráků
smějí se z misky ovinuté
vzorem abstraktním.
Kolotoč v hlavě,
vítr v kapse,
pod ubrusem
pocta oběti němé,
růženec ze šupin.
Popelka lehce přešlá mrazem
z pohledu do kalendáře,
který už neplatí,
pojídá raky vařené v páře
v trojobalu barevném.
Kotěti z želvoviny
předoucímu hladce šeptá..
Smím ještě jedno přání?
Smím?
Na prostírání lněném
uvízly slzy věnce.
Snad žehlička je odstraní.
Na rtech hořká chuť čokolády,
v očích ozvěna zvonků zlatých,
v peněžence...
klekání.
Žádné komentáře:
Okomentovat