17. 1. 2011

Čas

Vlákna nepoddajná
čas neúnavně spřádá,
v obrazy pestré
přetváří klubka nití.
Příze se třepí, trhá..
uzlík konce sváže.
Rub tkaniny žití.

Dokonalost samu,
nadčasovou krásu
zdobí... zauzlení.
Snad záměrně čas vkládá
pro své pobavení
 do vzorů drobné kazy.
Vlídně připomíná:

Mýlit se je lidské,
každou ránu zhojím,
však pouze slůvko odpusť
volné konce spojí.

Uzlíkem
viny.

Žádné komentáře:

Okomentovat