Čas

Vlákna nepoddajná
čas neúnavně spřádá,
v obrazy pestré
přetváří klubka nití.
Příze se třepí, trhá..
uzlík konce sváže.
Rub tkaniny žití.

Dokonalost samu,

nadčasovou krásu

zdobí... zauzlení.

Snad záměrně čas vkládá

pro své pobavení

 do vzorů drobné kazy.

Vlídně připomíná:

Mýlit se je lidské,

každou ránu zhojím,

však pouze slůvko odpusť

volné konce spojí.

Uzlíkem

viny.