Ostrov

Jen tak při psaní zpráv...

V mdlém svitu

stowatového slunce

stolová hora vyhřívá se

účelně vykrojená.

Svatyně stříbrná,

suma vědění

dřímá na ní.

Ostrov v moři informací

bez souřadnic, bez jména,

mapou nepopsaný.

Rozhledna plně otáčecí,

soukromý kout vesmíru,

odklikaný, přemazaný

trosečníku na míru.

Mnohoslovné banality

ukládané do paměti

místo do láhví.

Ostré střípky žití

včera, zítra, dnes.

Zpověď, hovor,

monolog?

Nebo

SOS ?