28.ledna 2010 v 8.32 ráno jsem vložila na blog, který jsem v předchozích dnech horko těžko slepila dohromady, svůj první článek. Náš počítač senior, který jsme od kohosi dostali, byl tak pomalý, že než se rozběhl, stihla jsem si uvařit kafe, vypustit ven kočky, kafe vypít a ještě si dojít na záchod. Přesto chvíle s intarnetem, jak říkal pan Dvořák, kamarádčin tatínek, byly pro mě na dlouhou dobu časem kouzel a zázraků. Připadala jsem si jako objevitel nového kontinentu, který malými krůčky obchází neznámé místo, aby je alespoň nepatrně zmapoval a vštípil si do paměti pár záchytných bodů. Klíčové slovo jsou krůčky. Pidikrůčky.
