Zmatky se zvířátky

V neděli večer se manžel vrátil z posezení v místní hospůdce s roztomilým zvířátkem. Nikoliv s opičkou na rameni, ale s psíkem v patách. Zželelo se mu půvabného tuláka, který v hospodě trpělivě čekal, až si ho majitel najde a přivedl ho domů. Zocelená soužitím s pěticí koček a Charliem, jsem se přátelskému kříženci border kolie a bernského salašnického psa představila (manželovi nebylo třeba, bezpečně mě poznával). Bez zbytečných řečí jsem vytáhla ze skříně deku a upravila psíkovi pohodlné lože u nás v ložnici (aby mu nebylo smutno) a postarala se o občerstvení v podobě misky s vodou a granulí.

Zamilovaná

Stačil jediný pohled do těch uhrančivých očí a věděla, že je ztracená. Přistupovala k němu s lehkou bázní. S téměř dětskou zvědavostí. Jiskra, která přeskočila, proměnila její úžasem široce otevřené oči v bránu do ráje. Pak sklouzla níž a v oblasti srdce hřála jako rozpálené pětníkové slunce.

Zamilovala se dřív, než stihla rozpoznat vážnost příznaků. Pevnost byla dobyta bez jediného výstřelu a ona se stala hýčkaným rukojmím. Nevzdorovala. Bylo tak příjemné nechat se rozmazlovat.