Zmatky se zvířátky

V neděli večer se manžel vrátil z posezení v místní hospůdce s roztomilým zvířátkem. Nikoliv s opičkou na rameni, ale s psíkem v patách. Zželelo se mu půvabného tuláka, který v hospodě trpělivě čekal, až si ho majitel najde a přivedl ho domů. Zocelená soužitím s pěticí koček a Charliem, jsem se přátelskému kříženci border kolie a bernského salašnického psa představila (manželovi nebylo třeba, bezpečně mě poznával). Bez zbytečných řečí jsem vytáhla ze skříně deku a upravila psíkovi pohodlné lože u nás v ložnici (aby mu nebylo smutno) a postarala se o občerstvení v podobě misky s vodou a granulí.
Noc nebyla klidná. Psík přecházel kolem postele, cvakal drápky a všemožně dával najevo, že by si to s námi rád vyměnil. Zakázala jsem manželovi uvolnit mu místo mezi námi. Stačí mi, když do ložnice občas zavítá Charlie a radostně se po nás proběhne. Má osm kilo a jeho nohy zabořené do hrudníku nebo břicha jsou sakra znát. Náš nový přítel byl třikrát větší a vcelku sobecky jsem uvažovala, že pokud se mu zalíbí na posteli, nezbyde jednomu z nás nic jiného, než vyklidit pole a ustlat si u skříně na dece.
V jednu v noci jsem se probudila z neklidných snů, ve kterých se mi zdálo o našem návštěvníkovi a jaké překvapení! Psík seděl u postele a vážně mě pozoroval. Aniž bych vzpomněla na Cuja, pohladila jsem ho po hlavičce, doprovodila ho na jeho místo a spala dál.

Ráno dcery nenápadně naznačovaly, že by rády zůstaly doma. Ani ony neprožily klidnou noc. Charlie samozřejmě vycítil vetřelce a rušil je ze spaní výhružným vrčením a čmucháním u dveří do naší ložnice, toho času pokoje pro hosta. Argumentovaly logicky tím, že budu potřebovat, aby mi někdo se psy pomohl. Souhlasila jsem a omluvila je ze školy. Příliš dobře si vzpomínám na své dětství a mládí, kdy bych taky s klidným srdcem vyměnila školní výuku za den s roztomilým návštěvníkem. Manžel měl před noční směnou den volna a tak jsme byli komplet.
Bohužel mě nenapadlo, jak třaskavou směsí se může stát pětice lidí a parta zvířat.

S vědomím, že u nás nalezenec může nějaký čas pobýt a není možné v omezených prostorách zabránit jeho setkání s pánem domu, jsme přikročili k seznámení Charlieho a cizince. Cizinec, který nereagoval na žádné z jmen, které jsme zkoušely a tak jsme ho prozatím pojmenovaly Pes, se choval velmi inteligentně a vstřícně. Charlie nilkoliv. Naježený jako smeták se chvěl nevolí a vypadal, že každou chvilku padne na zem v hysterickém záchvatu. Po několika prudkých výpadech, kdy málem povalili dosud stojící, zvolna opadávající vánoční stromek, zalezl do kuchyně pod linku. Tam temně vibroval, zlovolně mručel a ze vzteku křoupal tvrdý rohlík. Jak se pokoušel o několik činností najednou, zaskočil mu drobek a tak se pro změnu chvilku i dávil.

Zmudina se nechala inspirovat. Zřejmě se cítila opomíjená. Rozhodnutá urvat svých pět minut slávy za každou cenu se poblila pod stolem. Její úsilí bylo korunováno úspěchem. Na okamžik se skutečně veškerá pozornost zaměřila jenom na ni. Blijící kočka je nepřeslechnutelná.
Navrhla jsem vypustit psy na dvůr a nechat je, ať si to vyříkají mezi sebou a zmobilizovala síly a Obecní úřady okolních obcí oznámením o nálezu psa.
Charlie a Pes se venku znovu poprali, aniž by si ublížili a tak zůstal Pes se mnou, mým drahým manželem a kočkama v kuchyni, Charlie se uchýlil k holkám do pokoje a přes zavřené dveře se častovali urážkami. Kočky, porůznu poschovávané v plyňáku, pod kamny a v uhláku, doposud Charlieho trpně přehlížející, jako příslušníka nižší rasy, se nyní překvapivě postavily na jeho stranu a výmluvným, stále sílícím syčením dávaly najevo, jak to v nich vře a že se blíží bodu varu.

Během dne se situace nenápadně zhoršovala. Kočky se přelévaly z místnosti do místnosti, Charlie více připomínající dikobraza než psa, hlídkoval u dveří. Manžel, přes mé opakované ujišťování, že udělal správnou věc, si vyčítal, co způsobil za poprask. Jediný Pes snášel všechno bláznění se stoickým klidem a znavený hypnotizováním Míny, usnul pod stolem.
Užasle jsem bloudila domem a za každými dveřmi nacházela buď "vařící se" kočku, nabroušeného psa, nebo nevraživého člověka. Zavřela jsem se do koupelny ke své drahé pračce, která díkybohu mlčela, abych si v klidu promyslela co dál. Jaké překvapení, když se z hromady oblečení halabala naházeného u pračky, oddělil jeden hadr a začal se protahovat a zívat. Šena taktéž postrádala soukromí a zalezla do koupelny.

Uznávám, dost jsem si fandila, ale vcelku jsem měla dojem, že situaci zvládám s chladnokrevným nadhledem. Z omylu mě vyvedl tatínek. U oběda vyčítavě pravil, že divočím a co hůř, znervózňuju děti. Nahlédla jsem k dcerám do pokoje, kde naše "nervózní děti", bez sebemenší známky neklidu a stresu konzumovaly křupky a sledovaly Hobita. Inu, tatínek má vždycky pravdu. Manžel v rozpacích z rozkolu, který nechtěně způsobil, dospěl k závěru, že nejrozumnější by bylo vypustit Psa za branku, aby si našel cestu domů sám. Byl upřímně překvapený, když jsem souhlasila. Pogratulovala jsem mu k oslnivému intelektu a začala si balit baťůžek, že půjdu se Psem.
Když se ve tři odpoledne ozval majitel psa, všem se nám ulevilo, přestože jsem si pohrávali s myšlenkou, že si psíka necháme, pokud se o něj nikdo nepřihlásí. Během dvaceti minut přijel mladý muž s asi desetiletou holčičkou. Radost ze shledání byla obrovská. Z řeči vyplynulo, že je majitelem hospody a dostalo se nám srdečného pozvání na panáka a večeři. Pejsek, pravým jménem Bob, se zřejmě připojil k partě procházejících turistů a došel s nimi až k nám do vsi.

Po dojemném rozloučení se praktický manžel zeptal, kam že jsem to vlastně zváni. Chybka se vloudí. V radostném rozrušení ze šťastného shledání, jsme se vzájemně ani nepředstavili a dokonce ani nepřišla řeč na to, kde vlastně tu hospodu mají. Ale to vůbec nevadí. Máme radost, že je Bob zpátky u svých nejmilejších. Úplně největší radost měl náš rytíř bez bázně a hany, Charlie. Z Pocema, Nevrče a Sakrapsa se znovu stal Lásečkou, Andílkem a Zlatouškem. Zachumlaný ve své dečce se vzorem žlutých růží na vínovém podkladu vyčerpaně usnul spánkem spravedlivých. Obhájil své postavení a zapudil nevítaného vetřelce.
Charlie, náš rytíř žluté růže.