Stačil jediný pohled do těch uhrančivých očí a věděla, že je ztracená. Přistupovala k němu s lehkou bázní. S téměř dětskou zvědavostí. Jiskra, která přeskočila, proměnila její úžasem široce otevřené oči v bránu do ráje. Pak sklouzla níž a v oblasti srdce hřála jako rozpálené pětníkové slunce.
Zamilovala se dřív, než stihla rozpoznat vážnost příznaků. Pevnost byla dobyta bez jediného výstřelu a ona se stala hýčkaným rukojmím. Nevzdorovala. Bylo tak příjemné nechat se rozmazlovat.
Měla za sebou několik jiných vztahů. V porovnání s tímto se jí všechny zdály plytké. Bez naplnění, bez osudovosti, kterou prožívala s ním. Nikdy ji neomrzelo poslouchat jeho vyprávění. Opájela se slovy, kochala se jeho blízkostí. Souznění ji naplňovalo štěstím. Milovala. Vášnivě jako prudce tekoucí horský potok. Snivě jako úbočí skal prohřáté dechem letního odpoledne.
S ním jako by teprve objevovala skutečný význam slov. Někdy ji rozesmál. Často dojal. Nikdy ji nikdo nepřiměl prolít tolik slz. Přišly i chvíle, kdy se ptala sama sebe... Proč to takhle musí být? Jak se to mohlo stát?
Pak mu vyčítala jeho kamenné srdce. Pak ho přímo nenáviděla. Dokázal být krutý, bezcitný. Blýskající čepelí slov rozdával hluboké, nehojící se rány. Dranžírákem profesionálně naporcoval její vystrašené srdce na tenoučké plátky a dozdobené šňůrou perel je servíroval na stříbrném podnose. Nikdy neodmítla. Nikdy neměla dost. Bylo to víc než láska. Stala se na něm závislá.
Když otěhotněla, v jejich vztahu došlo k dramatickému ochlazení. Severák přinášející sněhové vichřice prohučel domem. V očích zablýskala ledová jezera. Pětníkové slunce žhnoucí v tropech osrdí proměnil v chřadnoucí planetku třetiřadé důležitosti. S ochlazením přišel strach. Pradávný instinkt jí velel zbavit se ho. Ochránit dítě. Jeho slova náhle zněla výhružkou, jeho přítomnost tížila a svazovala. Stal se nežádoucím. Sama v sobě objevovala překvapivou necitelnost, lhostejnost k jeho utrpení, jeho potřebám. Uhýbala pohledem. Ignorovala jeho volání. Dítě bylo její prioritou.
S narozením dítěte přišel ještě jeden zázrak. Z vychladlého a částečně rozfoukaného popela se zrodil jejich vztah znovu, silnější než dřív, zdobený duhovým peřím zamilovaných. Prověřený utrpením z odloučení. Uvědomila si, jak nuzně a šedě se odvíjely dny bez jeho povzbudivé přítomnosti. Odpřisáhla sama sobě, že už se to nikdy nebude opakovat. A v následujících letech přísahu nikdy neporušila.
Naposledy pohlédla do hypnotických, žlutooranžových očí, které jí učarovaly před téměř dvaceti roky. Prstem láskyplně přejela po obrázku kocoura Churche, působivě vyvedeného na obalu knihy Řbitov zviřátek. Pak ji odložila na noční stolek, ale lampičku nechala svítit. Rukou zašátrala po poličce nad hlavou a z dlouhé řady knih vyrovnaných ve vzorném zástupu namátkou jednu vybrala. Bylo jí jedno, na kterou padne volba tentokrát. Milovala je všechny stejně.
Hleděla do stropu. V hlavě jí dozníval jeden magický příběh a v koutku duše už se těšila na další. Ještě chvilku se nechala omývat příbojem důvěrně známých slov. S náznakem šťastného úsměvu očima přejela hřbety svých kingovek a zašeptala do noci.
"Děkuji, pane Kingu. Bylo to krásné."
Téma týdne - Láska.
Žádné komentáře:
Okomentovat