Aspoň mám ten pocit. Jelikož vztahy a pocity jsou mi přece jen maličko (ale opravdu jen maličko) bližší téma, než třeba jaderná fyzika, termodynamika páry či experimentální medicína, (možná jste si toho i všimli, ale pokud ne, jako bych nic neřekla) jsou to především ony, kdo jsou hlavními hybateli a aktéry mých povídek i deníčkových zápisků. Proto se mi zdá, že vlastně už nemám co dodat.
Při čtení zádání se mi sice hlavou mihnul nejapný námět na povídku pojednávající o vztahu dvou plastových figurek ze stolního hokeje. Milosrdně krátký avšak nesmírně intenzivní. Ne každá myšlenka musí nutně získat svou písemnou podobu. A tak jsem tu chujovinu zmačkala do kuličky a odhodila do pomyslného koše. Doufám, že se už nevrátí. A pokud ano, tak v poněkud sofistikovanější podobě. Třeba jako součást příběhu o...
A dost! To si nechám na jindy. Třeba na koledu.
Vztahy jsou složité, krásné, zapeklité, zraňující i povznášející. Vznikají v každý čas, v každé době, v nejrozličnějších podobách. A zatímco některé pozvolna vychládají, rodí se nové.
Před čtrnácti dny jsem například ukončila dlouhodobý náročný vztah se svou desetiletou kámoškou, pračkou. Bojovala statečně do poslední chvíle, zradil ji však buben. Její místo zaujala kráska Candy - 1200 otáček, šestý smysl, pětiletá záruka - kdo by odolal ?
První týden naší spolupráce mě několikrát načapaly dcery, jak sedím na vaně a se zaujetím sleduji rotující prádlo. Poprvé v životě mám totiž pračku s bočním plněním a tak trávím víc času s ní v koupelně, než třeba před televizí. Děj, který průhled do pračky nabízí, je sice poněkud úsporný, monotóní, troufnu si říct až minimalistický, ale stačí, aby na scénu vstoupilo barevné prádlo. To byste nevěřili v kolika možných variacích se během praní přeskládá.
Ale ani stará pračka se s námi nerozloučila úplně. Šetrný tatínek ji přestěhoval k sobě a jak znám tatínka, pračka s námi ještě nějaký ten pátek pobude. Co na tom, že část vody vypouští pod sebe a skutečně žere prádlo. Při stěhování jsme v její spodní části objevili chuchvalec postrádaných a dávno oplakaných ponožek a chtě nechtě museli docenit vytříbený vkus naší milé pračky. Vybírala si jen ty nejbarevnější a vždy po jednom kusu z každého páru. Přesto stále pere a nikdo přece není dokonalý, že?
Při pečení cukroví se naopak znovu potvrdila hloubka vztahu, který panuje mezi troubou a mnou. Aneb svůj k svému. Po dvou týdnech cukrování, kdy jsem se zařekla, že po zbytek života už nechci vidět nic sladkého a budu se živit výhradně utopenci, zavináči a segedínem ( nikdy mi to nevydrží déle než do Silvestra), jsem pocítila, stejně jako každý rok, silné nutkání zpečetit náš vztah osudovým činem a vložit do trouby místo plechu s cukrovím svou hlavu.
Abych si po vzoru nešťastně zamilovaného chlapce z Pelíšků, důkladně prohřála dutiny. Naše trouba, kéž ještě dlouho peče! je také napájená elektřinou.
Vztahy s těmito němými společníky jsou sice komplikované a leckdy i finančně náročné, přesto však přece jenom o něco jednodušší, jednoznačnější než třeba s partnerem. Můj manžel mě i po dvaceti letech soužití dokáže vytočit na 1500 otáček a můj šestý smysl ve snaze o pochopení často zavaří motor. Ve chvíli vysokorychlostní rotace (vzteku) jsem mu věnovala tento básnický hokus pokus.
Říkáš snad a myslíš ano.
Možná ne znamená?
Vázáno v kůži.
Obsah velká proměnná.
Inkoustem spiklenců
počmáraný list.
Se slovníkem zvyku
překládám tvář
složenou z otazníků.
Se zlostnou něhou
pokouším se
mezi řádky číst.
Vztahy a vztahy a zase vztahy. Alfa i omega našeho bytí.
Kéž jsou vaše vztahy průhlednější, čitelnější, než ty moje a vždy dokážete porozumět i textu
skrytému mezi řádky.
Tak a teď už bylo řečeno opravdu všechno.
Až na jedno.
Na jednu docela podstatnou maličkost.
Bylo mi ctí a potěšením sdílet s vámi blogový svět v roce 2013
a těším se na pokračování.
Šťastné a veselé !
moji milí oblíbení, i náhodní poutníci
a nashledanou v roce 2014.
téma týdne - Vztahy.
Žádné komentáře:
Okomentovat