Ohlédnutí za babím létem

Babí léto prý získalo své pojmenování podle pavučinek typických pro toto období, které poletují vzduchem a ať vkročíte kamkoliv, lepí se vám na obličej. Jejich barva připomínala lidem šedivé, babkovské vlasy a proto babí léto. Jinde jsem se zas dočetla, že jde podobenství přirovnávající přírodu k ženě. Jaro je děvčátko s vlasy plnými květů jabloní, sasanek, sněženek a bledulí. Mladá dívka oděná do svěží zeleně s duhovou šerpou a růžovým věnečkem je obrazem léta. Babí léto je pak žena, která je ještě třeba docela pěkná, ale tak jako slunce v tomto čase sice svítí, ale už nemá takovou sílu, i tato žena je sice ještě celkem k světu, ale už nemá tu páru, co zamlada.

Snílek

V březnu vyhlásil Petr Vápeník/ Čerf na svém blogu zajímavou soutěž, ve které šlo o to pojmenovat Petrovy fotografie z cyklu nazvaného Fantaskní příběhy ze světa kůry. Protože jsou to překrásné fotky a vymýšlení názvů mě moc baví, zúčastnila jsme se také. Pojmenovala jsem všechny fotografie a užila si příjemné chvíle při prohlížení fotek a hledání příběhů v nich ukrytých, ale vůbec mě nenapadlo, že to bude jeden z mých názvů, který se Petrovi zalíbí a já si budu moct za odměnu vybrat jednu z fotografií. Život je plný překvapení, stalo se. Dívka s culíkem a přísný srnčí bůh zabodovali.

Pár fotek z léta

Zdá se mi to jako včera, co jsem hledala inspiraci na výrobu narozeninových pozvánek na Jirkovu padesátku. V březnu jsem plánovala, že oslava bude v květnu. Z toho ale nakonec sešlo, protože místní stará škola, ve které měla oslava proběhnout, byla na každý květnový víkend a začátek června obsazená a tak, i když je Jiří květnový, slavili jsme až v červnu.

Květnové focení

O svůj foťák jsem přišla, ale neteř mi na dobu neomezenou - prý fotí výhradně mobilem - půjčila foťáček svůj. Když Anička řekla, že by chtěla nafotit pár obrázků na facebook, přišlo mi to jako ideální chvíle na jeho vyzkoušení. A tak jsem si vyšly do zahrady a na louku. Bylo nám společně moc hezky, nacvakala jsem asi třicet fotek, ze kterých si dokonce i moje náročná dcera nakonec vybrala.

Štěstí je, když...

Štěstí je, když se v neděli ráno probudíte a z kuchyně slyšíte mamku rachotit nádobím. S líným protahováním vylezete z postele. Dům voní čerstvě uvařenou kávou a ještě něčím jiným, něčím dobrým, co bude k obědu. To kafe si zrovna s tátou uvařili a nesou si ho pod jabloň na zahradu, kde ho budou popíjet, ujídat k němu miňonky nebo esíčka nebo kakaové věnečky, smát se, nebo hádat, to se taky někdy stane, ale jsou to jen takové načechrané beránčí mráčky na bleděmodrém nebi, žádná zlá, bouřková mračna. Před polednem, když už se skoro chystá na stůl, je potřeba zaběhnout pro petržel do polévky. To je váš úkol a tak vyběhnete do zahrady a když jdete kolem okna do kuchyně, smísí se vůně sváteční nudlové polévky, kterou vy zrovna nemusíte, s vůní trávy, šeříku, růží, nebo floxů, ke které se vzápětí přidá vůně čerstvě utržené petržele nebo pažitky. Chvilku zůstanete před oknem v úžasu stát, protože ten váš svět, který vás zrovna obklopuje je krásné, bezpečné místo, cítíte to - teplý závan, který pohladí a hned je zase pryč - ale ještě to nedokážete docenit.

Stopy

Blondýnka Simča svou výzvu STOPA inspirovanou Dnem země, který připadá na 22.4. a věnovanou zvířatům, uvedla krásným citátem od Franze Kafky - Nepadá sníh, aby zahubil svět, ale aby každé zvíře ukázalo svou stopu. Že se zúčastním, jsem věděla hned, jen jsem si nebyla jistá, jakého tvorečka zvolit a jakou formou ho přiblížit.

Kouzelná okna

Na mrazivém počasí, které panovalo v nedávných dnech, jsem nakonec přece jenom objevila něco pěkného. Každé ráno jsem obcházela okna a těšila se, čím mě mistr překvapí. 

Nekutil a nešvadlena

Říká se, že bohy nic tak nepobaví, jako když naplno, nahlas a nejlépe písemně vyjevíme své úmysly, přání, tužby a naděje. Nějak jsem na to pozapomněla, protože jinak bych byla při svém prosincovém bilancování poněkud opatrnější a nejspíš bych nebyla zas tak žhavá ten nový rok honem, honem "nakrojit". V jednom jsem se však nemýlila, každý den nového roku je skutečně výzva. Výzva především co se zachování zdravého rozumu týče.

I když... potýkám se se sílící obavou, zda je v mém případě ještě co zachovávat.