Zdá se mi to jako včera, co jsem hledala inspiraci na výrobu narozeninových pozvánek na Jirkovu padesátku. V březnu jsem plánovala, že oslava bude v květnu. Z toho ale nakonec sešlo, protože místní stará škola, ve které měla oslava proběhnout, byla na každý květnový víkend a začátek června obsazená a tak, i když je Jiří květnový, slavili jsme až v červnu.
Padesátka je padesátka a tak podle toho také vypadaly přípravy. Kančí guláš si vzal na starost švagr, uzené si zajistil sám oslavenec, ve vsi a okolí uznávaný udič, zákusky jsme objednali ve Vesně - hlavně, že máme doma dvě vyučené cukrářky, ale kdo by se s tím doma v tom hicu a v tom množství patlal - a pochopitelně jsme nepodcenili ani pitný režim. Tři sudy tedy tři sta piv by mohlo stačit, jsme si říkali. Nakonec se nás sešlo místo předpokládaných padesáti jen asi třicet a tak jeden sud piva zbyl. Přesněji řečeno byl v neděli po oslavě zachráněn na poslední chvíli, našli se jedinci, kteří byli více než ochotní pokračovat ve slavení několik dalších dnů a rozhodnutí pokořit třetí stovku, i kdyby je to mělo stát pár dnů dovolené. Vlídně ale rázně jsem vstoupila do diskuze na téma Pít či nepít? a oslavu oficiálně ukončila. Jeden sud nám tedy zbyl.
Oslavenec má projev.
Jiří je praktický manžel. On je květnový, já jsem červencová. Co myslíte, že jsem dostala k narozeninám? Sud piva. Nakonec už jednou byl doma, tak co s ním, že? ,,Vypijem ho na tvé oslavě," řekl Jiří, což mě poněkud zaskočilo, protože vzhledem k tomu, že mi bylo teprve (nebo už, záleží, jak to kdo bere) čtyřicet osm - prostě žádné kulatiny - jsem oslavu rozhodně neplánovala. Jenže když už máte jednou doma padesát litrů piva potřebujete přece jenom ještě aspoň pět lidí, co vám ho pomůžou vypít - což se ale ukázalo jako ten nejmenší problém. A když už máte pivo a lidi, je tu určitý předpoklad podložený řadou pozorování, že minimálně po třetím pivu přijde k chuti i něco na zakousnutí. A tak jsem taky slavila se vším všudy, kulatiny nekulatiny. Tentokrát jsme ale slavili jen u nás ve dvoře, v menší skupině, grilovali jsme a sladké jsem napekla sama - bublaninu s třešněmi a rybízem, kynutý koláč s rebarborou a borůvkami a tvarohové šátečky z překládaného těsta. A nemyslete si, že ukazuju, kolik mi mají nalít, jen dávám pokyny Jirkovi, aby nejdřív zaostřil a pak teprve fotil.
S kamarádkou Alenkou jsme zavzpomínaly na dětství. Na verandě jsme strávily krásné chvíle. Jen se tam před těmi čtyřiceti roky lezlo nějak snadněji. Tam jsme měly domeček a v tom domečku kuchyňku a v té kuchyňce nádobíčko. Dokud mě ho Alenka neukradla. I to přišlo na přetřes. A jak to bylo s nádobíčkem dál si můžete mimo jiné přečíst v článku o mých depresích Jedna za druhou. A že jich bylo.
Krom oslav, kterých bylo toto léto opravdu požehnaně, jsme ale také jezdili na výlety. Zvládli jsme zámek v Rájci Jestřebí, ZOO Brno a Sloupskošošůvskéjeskyně v Moravském krasu, kde s námi byl i Aničky přítel.
Zámek Rájec Jestřebí
Také nás zase po čase zase navštívila část rodiny, co žije trvale v Německu, tentokrát skoro komplet - sestra, obě neteře, jedna s manželem, druhá s dcerou. A kam je vzít jinam než na pivo.
S rodinou na Klokočí
Neteř Šárka s tátou
Josífek, Anička, Madlenka a Madlenka
Neteř Madlenka a Ziva
Sestra Vlastička a Šena
ZOO Brno
Celé léto bylo horko a ten den snad byl teplejší než všechny předchozí. Při cestě vzhůru a vzhůru a vzhůru do kopce jsem uvažovala, proč jsme se prostě nemohli jet jen vykoupat na Medlov. Brněnská přehrada viditelná mezi ovadlou zelení se mi jevila jako bájné Eldorádo.
Krom výletování a oslav jsem ale nezanedbávala ani domácnost - ne teda nějak moc - a když jsem objevila, že v Kauflandu zase budou mít nějaké almary na složení, brala jsem to jako šanci zbavit se otřesných plastových košíků, ve kterých jsme měli doposud v koupelně a v ložnici uložené různé drobné předměty. Moudře jsem ale tentokrát manžela ke skládání nepřizvala. Ještě mám v živé paměti, jak jsme spolu skládali almaru do kuchyně a souběžně si sepisovali body, co by se mohly hodit při rozvodu. Psala jsem o tom zde Nudíte se? Jednu poličku jsme složily s Madlenkou a druhou jsme zvládla sama, i když při pohledu na návod jsem měla rozporuplné pocity.
Příprava na montáž
A to je vše.
Hezké dny přeje Bevíčková.
Žádné komentáře:
Okomentovat