Babí léto prý získalo své pojmenování podle pavučinek typických pro toto období, které poletují vzduchem a ať vkročíte kamkoliv, lepí se vám na obličej. Jejich barva připomínala lidem šedivé, babkovské vlasy a proto babí léto. Jinde jsem se zas dočetla, že jde podobenství přirovnávající přírodu k ženě. Jaro je děvčátko s vlasy plnými květů jabloní, sasanek, sněženek a bledulí. Mladá dívka oděná do svěží zeleně s duhovou šerpou a růžovým věnečkem je obrazem léta. Babí léto je pak žena, která je ještě třeba docela pěkná, ale tak jako slunce v tomto čase sice svítí, ale už nemá takovou sílu, i tato žena je sice ještě celkem k světu, ale už nemá tu páru, co zamlada.
Pokud bych se držela podobenství, pak si tuto zralou krasavici (neprávem zvanou babka) představuji oděnou do šatů z barevných listů, ozdobenou šípky, kaštany a mlhovým šálem. Žlutá je taky dobrá. Žlutá je barvou babího léta, barvou mých a Charlieho podzimních procházek. Javory, lípy, břízy a olše pozlatilo slunce a rozzářilo je jako lampičky. Ale skutečný zázrak s nimi dokázalo světlo lamp. - Napadá mě, že něco podobně efektního dokáže už jenom jinovatka. - Když jsem ráno šla na pátou do práce, koruny stromů ve světle lamp žhnuly svým vlastním teplým světlem a dodávaly jindy nepříjemnému vstávání slavnostní nádech. Procházela jsem pod nimi a do sladké vůně spadaného listí se mísila ještě jiná vůně. Vůně tajemství. Jako by tam někde v té tmě na konci osvětlené cesty čekala brána do jiného světa a známé obrysy byly jenom kulisou, která má vzbudit zdání všednosti. Bránu se mi bohužel nepodařilo nalézt a ani se mi nepovedlo zachytit magickou atmosféru časného podzimního rána a tak aspoň pár denních fotek.
Kráska ve žlutých šatech nás už opustila, jen mlhový šál táhnoucí se za ní, připomíná, že prošla kolem. Vysmátého draka na domovních dveřích vystřídal kaštanový věneček, který už za pouhých pár týdnů vystřídá věneček vánoční. Stromy nesvítí ve slunci ani ve světle lamp a ze zlatého, šustivého listí podél cest je hnědá drť. Za dveřmi jsou Dušičky. Ale neklesejme na mysli, i v pohledu do spleti černých holých větví je něco magického, své kouzlo má každé roční období a hlavně... stejně s tím vůbec nic nenaděláme.
Dobrou náladu za každého počasí a příjemné podzimní dny přeje Bevíčková.
Žádné komentáře:
Okomentovat