Aneb
Jitra zde nejsou tichá
Vrabčák hostující
ve vlaštovčím hnízdě
přilepeném pod střechou
vstal s písní na zobáku.
Spral ho ďas!
V pět ráno má chuť do zpívání.
A kdyby jenom on,
ten prostopášník udal tón
ostatním taškářům,
co nectí časnou hodinu ranní.
Sněm v koruně třešně
bdělého strážce popudil.
Zvečera vyl svou touhu hvězdám
teď opeřence drzé
halasně prohání.
Hlas ojíněný spánkem zařve: Lehneš!
Nelehne, je po spaní.
V úboru nočním, nečesaná
proplížím se do kuchyně,
vychutnat první ranní kávu
k ní kousek knížky rozečtené,
samotu, co netíží.
Nemá dlouhé trvání.
Bouchnutí dveří, smích,
dupot čtyř bosých nohou.
Mamí, co bude k snídani?
Žádné komentáře:
Okomentovat