Pokoj s otazníkem

Vcházím jako už tolikrát
dveřmi s obrázky ze žvýkaček a
varováním: Pozor cizí území!
Důvěrně vrzne práh,
přes varování sevře mi
hrdlo nejasný pocit ztráty.

Prostor pozměněný, jiný

stěny známé objímají.

Co to sem proklouzlo

za mými zády,

nenávratně po špičkách

vyplnilo každý kout?

Co mi ten pokoj tají?

V zátylku studí, nutí ohlédnout

pohledy plakátů,

zkoumavé, sebejisté.

Ptám se těch cizích tváří..

Co je jiné,

když vše je na svém místě?

Ticho vonící sny, parfémem,

lakem na nehty

z lahvičky nedovřené

tlumočí ověřenou zprávu.

S povzdechnutím

důlek v křesle prosezeném

přijímá tíhu poznání.

Nic není jiné,

přesto všechno dýchá změnou.

Poprvé vidím,

co na očích mám denně.

Už budou dospělé...