( pro Charlieho, mého hrdinu )
Vím tak málo o světě
kam odcházíš, když omrzí tě bdít.
Zavřená víčka střeží vráska,
bříškem palce ji laskám,
nejde, nejde uhladit.
Dívám se na zavřené oči,
přemýšlím co je za nimi
a jsem tam taky já?
Do mých snů jsi nečekaně vkročil
a já bych ráda věděla o čem se tobě zdá...
O cestách plných objevů
a tajuplných vůní?
O lesní samotě, již známe jen my dva?
s kobercem jehličí a divukrásnou tůní,
kde žabí virtuos koncerty pořádá.
Anebo o té lávce vratké?
jak točila se pod ní pěna,
přinesla ji velká voda
lijákem matně zakalená
a ty ses trošku bál (jen mezi námi..)
a moc jí nevěřil.
Zatímco spíš,
přiznávám otevřeně,
díky tobě z cesty stal se cíl,
za tebou půjdu stmíváním
můj příteli!
můj hrdino!
Štěně...
Zavřené oči střeží vráska,
bříškem palce ji laskám
a ne, a ne ji uhladit...
Žádné komentáře:
Okomentovat