Jsem šílená, či dospělá?
Jak ráda bych napsala.. ani jedno! Pravdou však je, že mne postihla nejhorší možná varianta a to kombinace obojího. Po fyzické stránce se cítím víc než dospělá, řekla bych až zralá na samém pokraji vadnutí, zatímco psychicky velmi mladá, v nelichotivém smyslu, tedy nepoznamenaná rozumem, který se měl zákonitě ( spolu s rozvrzanými koleny a šedivějící pěšinou) dostavit s věkem.
Tak mi to alespoň, kdysi dávno, tvrdila moje drahá, o dvanáct let moudřejší sestra Vlastička.
Čas mého dospívání se nesl především v duchu trapnosti. Snad došlo k nějakému zkratu mezi řídícím centrem a nervovými zakončeními znemožňující mi nedbalou eleganci pohybu příznačnou pro mé vrstevníky, nebo jsem byla natolik svázaná obavami o svou důstojnost, až jsem se stala vděčným objektem přitahujícím roztodivné nehody a náhody neprospívající mému rodícímu se sebevědomí. Běžně se mi stávalo, že jsem vystupovala z auta, aniž bych si rozepla pás, takže jsem se zmítala na sedadle, než mi došlo kde je zádrhel, chytala rukávy za kliky, nejčastěji s hrnkem kávy v ruce. Několikrát mě oslovili zcela cizí lidé (dokonce i muži!), jenom aby mi sdělili, že mám naruby oblečený svetr.
Když mne má kamarádka Jitka, ( už v sedmnácti letech společenská a dokonale vystupující) chtěla představit přátelům svých rodičů, zastihla mne s rukama v kapsách saka, kde jsem si z dlouhé chvíle namotávala poutko nacházející se v kapse na palec. Bohužel se mi podařilo palec a s ním celou ruku poutkem dokonale znehybnit a uvěznit v kapse. Kupodivu mi došlo, že mi její známí zřejmě budou chtít potřást pravicí. Ve snaze vyškubnout bleskurychle ruku z kapsy jsem předvedla věrohodnou (a úspěšnou) imitaci tance svatého Víta a ze setkání vyšla zpocená a červená až na... prodloužené míše, s puncem dobromyslného idiota. Peklo nastalo, když jsem došla k závěru, že ke kancelářské práci patří úzká sukně a lodičky. Spoutaná nepoddajným tvídem jsem cupitala jako gejša a neminula jediný škrabák, aniž bych v něm uvízla, a jediného muže (jehož oko by na mně spočinulo snad i jinak než soucitně) aniž bych si vyvalila nohu a předvedla tele na podpatcích.
Dlouho (asi od patnácti let a vlastně to trvá dodnes i když už to pomalu vzdávám ) jsem žila s představou, že se jednoho rána probudím jako osudová žena. Když ještě v osmnácti nic nenaznačovalo, že by se měla uskutečnit nějaká závratná proměna, svěřila jsem se svou obavou, že zůstanu neelegantním vohráblem navždy, sestře. Vlastička pravila: To je jenom nevyrovnanost a nekázeň, s dospělostí se to všechno srovná. Většina jejích prognóz se vyplnila, bohužel tato jediná o jejíž naplnění bych skutečně stála, nikoli.
A tak se ptám: Kde se stala chyba? Nořím se do minulosti a procházím si znovu křižovatky života, na kterých jsem možná měla uposlechnout pravidlo pravé ruky (nebo levé, ono to je jedno, prostě se dát jinudy ). Zdá se mi, že klíčovou událostí, spouštěcím mechanismem chcete-li, by mohla být drobná nehoda, prožitá v útlém věku. Houpala jsem se (ani nevím jak?!) na ohrádce, která malým dětem slouží jako opěrka na saních a záhadným způsobem se mi podařilo praštit se jí do hlavy. Rodiče zděšení rykem, zdánlivě vyluzovaným zabíjeným dobytčetem, pátrali co se mi stalo, o co jsem se uhodila a já řvala: ,,VOTOKESANÍM !" Ve chvíli krajního rozrušení jsem nepotřebovala ani nádech a vypustila pomlky. Rodina strávila napínavou chvilku při pokusech dešifrovat neznámé, znepokojivé slovo VOTOKESANÍM.
Myslím, že to bude asi ono..... jen si nejsem jistá, zda rána do hlavy byla prvotní příčinou či pouhým prvním výraznějším projevem. Svetr i halenku mívám někdy naruby dodnes, občas chytnu rukávem o kliku, lodičky a úzké sukně jsem dávno vzdala. Při vystupování z auta jsem poněkud uvážlivější. S roky přibyla i kila a tak je dnes mnohem větší pravděpodobnost, že bych mohla nějaký slabší vůz ne-li převrátit, tak alespoň povážlivě rozhoupat. A pomalu se smiřuji s faktem, že ne z každé dívky se stane femme fatale, byť by si to moc přála, že ne každá předpověď se naplní a pojmy vyrovnanost a kázeň rozhodně nejsou synonyma dospělosti.
téma týdne - Jsem šíleně dospělý(á)!
Žádné komentáře:
Okomentovat