Pro Jessie Mahout Burlingamovou zatmění slunce, které prožila, coby dvanáctiletá u jezera Dark Score, nikdy neskončilo. Ojedinělý přírodní úkaz sledovala z bezpečí tatínkova klína, a to co ji při tom tlačilo do pozadí a znemožňovalo pohodlně se usadit, rozhodně nebyla rukověť tesařského kladívka. Sexuální incident svojí závažností - v porovnání s tím, co se občas stává ,,tatínkovým holčičkám" - srovnatelný s ukopnutým palcem. Přesto ovlivnil celý Jessiin život.
O mnoho let později přijíždí dospělá Jessie, dcera Toma a Sally, matka nikoho, se svým manželem, úspěšným právníkem, k jezeru Kashwakamak. Sezona skončila, jezero je opuštěné a Jessie s Geraldem přijíždí na svoji chatu s jediným důvodem, užít si erotické hrátky. Když Gerald poprvé přišel s nápadem použít při sexu pouta, Jess to brala jako příjemné, maličko perverzní, zpestření manželského života. Postupem času se však pochybná přitažlivost pout vytratila, alespoň pro Jessie a zůstalo jen znechucení. Odpor, který pociťuje, a který postupně narůstal, vyvrcholí právě v jezerní chatě. Vzpomínka na jinou chatu u jiného jezera, a jiný druh sexuálního obtěžování, způsobí, že už nechce pokračovat v této, pro ni ponižující hře a žádá po Geraldovi, aby jí odemknul pouta. Gerald však nechce slyšet její odmítnutí, předstírá, že patří ke hře. Když slova neproniknou k Geraldovu sluchu, použije Jess pádnější způsob, jak mu sdělit svůj názor. Kopanec do břicha a přirození Geralda skutečně zastaví, a nejenom to, nevydrží to jeho srdce a Gerald umírá na infarkt.
Jess zůstává připoutaná k posteli. Jedinými společníky jí jsou, potáplice, křičící na jezeře, pes, který vyje kdesi v lese a její Hlasy.
Ženuška, zakřiknutá, ustrašená verze samotné Jessie, Karkulka, její dětské já, Nora, Jessiina psychoterapeutka a konečně Ruth, bývalá spolubydlící z kolejí. A hlasy nutí Jessie vrátit se v čase a znovu prožít den zatmění. Právě v minulosti může najít návod jak se osvobodit.
Pes, kterého slyšela Jess štěkat v lesích, se kdysi jmenoval Princ. Jméno se k němu už dávno nehodí. Majitel, který pořídil dceři na prázdniny povyražení v podobě štěněte, po skončení léta naznal, přredevším z finančních důvodů, že psovi bude lépe venku. Sotva odrostlému štěněti tedy poskytl svobodu. Prozaičtěji řečeno - zavezl psa do lesa a tam ho opustil. Bývalý Princ, nyní zubožený vyhladovělý tvor, zachytí pach krve a s vidinou snadné kořisti přichází do chaty. Nedovřené dveře mu umožní vstoupit a na podlaze na něj čeká bonus v podobě celé hromady jídla, tedy Gerald. Jessie nemůže psovi nijak zabránit aby z Geralda neochutnal a tak musí bezmocně přihlížet jak Princ hoduje na bývalém právnickém esu. A netuší, že venku se pohybuje ještě mnohem nebezpečnější tvor.
I on nachází cestu do chaty. Stvoření stejně bizarní jako skutečné. Jessie ve svém stavu není schopna rozeznat zda jde o hmotnou postavu, či jenom hru světla a stínu. Jednu chvilku si dokonce myslí, že je to její mrtvý otec, který přišel dokončit co kdysi začal. Vesmírný kovboj, tvor tvořený stíny, Jessie pozoruje a kochá se jejím utrpením. Alespoň první noc. Jessie však ví, že ať je to co je to, přijde to další noc znovu a pokud ji to najde stále připoutanou a bezmocnou, už se nebude jenom dívat. S pomocí hlasů nachází ,,klíč", tedy cestu z pout.
Za strašlivou cenu, kdy si téměř skalpuje kůži z jedné ruky, protože její vlastní krev je jediné mazadlo, které jí zbývá, a které jí může pomoct vyklouznut z pout, se Jessie osvobodí a přes ztrátu krve, šok a vyčerpání se jí podaří uniknout nočnímu přízraku.
Vesmírný kovboj je skutečný člověk, či spíše napodobenina člověka. Muž, trpící vzácnou nemocí, která způsobuje abnormální protažení končetin i obličeje. Muž postižený i psychicky, vrah vlastních pěstounů, častý návštěvník hřbitovů, kde zohavuje mrtvoly a bere si suvenýry. To ale zjistí Jessie až mnohem později.
Když zvážím, že tři čtvrtě knihy mají jedinou hlavní postavu a děj tvoří její myšlenkové pochody, vzpomínky a představy, a přesto v knize není jediné hluché místo, jediná stránka, která by se dala vypustit, musím se znovu poklonit před vypravěčským uměním pana Kinga.
Jako všechny Kingovy knihy, ani Geraldovu hru nelze uspokojivě(pro vypravěče) převyprávět a zjednodušit. Vytrácí se tím jakási osudovost (nenapadá mne vhodnější slovo), příznačná pro Kingův rukopis. Proto navrhuji...
Navštivte Jessie u jezera Kashwakamak a udělejte si sami obrázek o tom co se tam stalo! Určitě se nebudete nudit!
Žádné komentáře:
Okomentovat