3. 8. 2021

O hmyzu, stolečku, krásných lidech a perspektivě

Přibližně před rokem jsem spáchala svou první mozaiku - pítko pro ptáčky. Pochlubila jsem se jím v článku nazvaném Pítko pro kočky, což se může zdát poněkud matoucí. Takže pro upřesnění, kdo z něj vlastně pije? Budete překvapení. Hmyz. A ani tak moc nepije, jako spíš v pítku plave. S politováním musím konstatovat, že to nejsou bůhvíjací plavci. Spíš průměrní až podprůměrní. Dalo by se dokonce hovořit o absolutním nedostatku nadání hmyzu k tomuto druhu pohybu. Ale o sportovních aktivitách blanokřídlých zase někdy jindy. Dneska se chci vrátit k mozaice. 

Mimo jiné jsem se tehdy v článečku (nebo komentářích) pod ním svěřila se svým plánem omozaikovat kulatý stoleček, který jsem zabavila manželovi, jenž ho obdržel od synovce, když tento likvidoval starou chalupu po babičce a mnohého zastaralého nábytku se zbavoval. Nejčastěji pomocí palice, pilky a ohně. Manžel se kochal představou, že si stoleček postaví do udírny, kde se na něm třikrát čtyřikrát do roka nakrájí uzené a rozestaví úhledné šiky Staropramenu, zatímco ve zbylém čase zde bude dále tiše chátrat a plesnivět. (Stolek.) Bláhový! ( Manžel) Přesně na takový retro kousek nábytku jsem čekala půlku života a tak byl z vyšších estetických principů zabaven a následně umístěn v obýváku. Jen té mozaiky se ne a ne dočkat. 

Ale konečně letos v březnu zavítal nezvaný host, agent s krycím jménem C 19 i do našeho domu a v čase následné čtrnáctidenní izolace jsem se rozpomněla na svůj někdejší projekt. O inspiraci nebyla nouze. Nejčastěji jsem na Pinterestu vídala stolky zdobené geometrickými tvary ozvláštněnými efektním střídáním barev. Nejjednodušší se zdály kruhy v kruzích, tedy pěkně jeden řádek za druhým, od největšího krajního až ke středu, žádný problém, žádná věda. Nikdy jsem si nekladla nesplnitelné cíle, tudíž dost dobře nechápu své rozhodnutí přenechat kruhy v kruzích začátečníkům a vrhnout se rovnou do neprobádané krajiny mozaikových obrazů. 

Téma bylo jasné. Barevné hnízdo domků rozprostírající se nad zálivem s majákem a písčitou pláží pod sebou a modrou letní oblohou nad sebou. Začala jsem překvapivě majákem, což se rychle nikoliv však úplně nečekaně ukázalo jako chybný krok. První řada barevných vilek pouze potvrdila mé tušení, že perspektiva odkráčela hned v začátku s majákem do ... kopru. Ještě o něco později jsem se rozpomněla, že jsem tyto malebné exotické výjevy skutečně na Pinterestu vídala, ale v sekci maleb nikoliv mozaiky. Tak se často rodí průkopníci a vizionáři. Omylem. 

Zdálo by se, že právě v čase izolace neoplývá člověk ničím jiným tak výrazně jako volným časem (a chutí k jídlu, zvláště když v ledničce zbývá jen sádlo, hořčice a led - ale o tom také jindy) a může se tedy naplno věnovat svým zálibám. Vypozorovala jsem však, že jakékoliv moje tvoření je podmíněno nejenom dostatkem času ale i určitou duševní pohodou plynoucí mimo jiné z vědomí, že jsou všichni moji blízcí v pořádku. Plány mi zhatil tatík, který si prožil ošklivou reakci na druhou dávku vakcíny, aby vzápětí, ještě než stihla ta (snad) blahodárná látka vystavět valy a zahájit obranné manévry, podlehl agentovi C 19. V následujících týdnech byla mozaika tou poslední věcí na světě, kterou jsem se zabývala. Tatínek skončil v nemocnici se zápalem plic a selhávajícími ledvinami. Je mu 87 let, takže strach jsme měli obrovský, ale naštěstí všechno dobře dopadlo. Drobný zádrhel nastal ve chvíli, když jsme po týdnu pro tatínka přijeli. Sestry i lékařky z oddělení se s tátou loučily tak srdečně a důkladně, jako by jim odjížděl milovaný, nejoblíbenější příbuzný a chvilku to vypadalo, že nám ho vůbec nevrátí, že si ho tam prostě nechají jako maskota. Ani tatínek jim nezůstal ve svém hodnocení nic dlužný. ,,Jsou to chytrý a krásný lidi," pronesl procítěně, když vzpomínal na svůj pobyt v nemocnici a na všechny, kdo se o něj starali. 

Mozaiku jsem nakonec dokončila až v květnu. Neodpovídá moc mé původní představě. Maják měl být blíž, vilky menší, stromů více, písek výraznější a na vlnách se měla houpat loďka. Ale to nevadí. Je jiná. Je prostě moje. Někdy během dnů izolace a velkého strachu se ztracená perspektiva vymanila z kopru, či kam to odkráčela. Zjemnila můj pohled na svět a pozlatila chvilky dříve nazývané obyčejné a všední laskavým oparem vděčnosti. Vždyť o co jde, když nejde o život. 

A ještě pár ilustračních fotek:

Retro kousek. Na boku má dokonce cedulku s nápisem majetek KSČ. 








Konečně jsem také dodělala podstavec pod jedno z pítek. 


V červnu slavil tatínek narozeniny. Mimo jiné dostal i dort.
Taky v mých představách vypadal původně úplně jinak. 😉


A takhle jsme pili Prosecco minulý týden. 😀


Krásné letní dny přeje Bevíčková. ♥

22 komentářů:

  1. Milá Pavlo,za vše moc 1a hodně * Tatínkovi přeji zdravíčko a všem kolem tebe pohodové dny.🍀

    OdpovědětVymazat
  2. Pavli, zdravím. Mozaiky mám moc ráda. V minulosti jsem dělala velký rám zrcadla jako dárek a nějaké drobnosti. Doma mám dva stolečky, které na mozaiku taky čekají...Už hodně let.Tvůj stoleček se mě moc líbí ! Tatínkovi dodatečně vše nejlepší k narozeninám,z dortu měl určitě radost. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Radost měl velkou, i když je spíš na slané a tak pro zachování rovnováhy nechyběla ani kachnička se zelím a bramborovým knedlíkem a taky nějaká ta strava pro duši a mozek. :)
      Mozaikování mě úplně nadchlo, oblepila bych všechno, jen si říkám, že všeho moc škodí, tak abych to nepřehnala. Ale určitě zase něco vymyslím.
      Děkuji, Lení. :)

      Vymazat
  3. Náhodou, není to tak tragické! Ale zaujalo mne to pítko. Něco potřebuju udělat, mám sice takové provizorní, z podmisky ke květináči, ale chtěla bych něco hlubšího a pevnějšího. Mozaiku jsem ještě nezkoušela, ale docela si mne nahlodala, třeba zrovna taky na to pítko.... tatínkovi dodatečně vše nejlepší. Já už nemám ani jednoho.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Právě, ty podmisky pod květináče jsou docela mělké, taky bych ráda něco hlubšího a zase jiného tvaru. Chtěla bych vyrobit pítko z betonu, viděla jsem krásné návody, stačí dvě mísy, jedna velká jedna menší (a kdyby byly hranaté, bylo by to úplně nejvíc super anebo hranatý spodek a kulatý vnitřek), namíchat beton, nasypat a vložit druhou misku kvůli tvaru a pak oblepit mozaikou, ale zatím jsem ve stádiu plánování. A nebo udělat pítko z betonu naplácaného na rebarborový list, to taky vypadá parádně, ale to už bych asi nemozaikovala.
      Děkuji. :)

      Vymazat
  4. Hlavně, že je tatínek v pořádku a dobré pohodě.
    Do mozaiky jsi mohla vkomponovat i hnědé a zelené sklo z lahváčů, aby měl radost i tvůj manžel.
    Ale dílo je povedené. Moc povedené.

    OdpovědětVymazat
  5. Škoda že jsem se neporadila dřív, to je taky parádní nápad. :D :D
    Děkuji. :)

    OdpovědětVymazat
  6. Moc pěkný barevný výsledek a ještě to nakonec všechno dobře dopadlo. Tak ať vše v podobném duchu pokračuje i dál.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, nakonec to dopadlo lépe, než jsem vůbec čekala. Jednu chvilku to bylo opravdu špatné, tak jsem moc ráda.
      Děkuji. :)

      Vymazat
  7. Krásná práce, obdivuji, žes dokázala mozaiku zaoblit do kruhu a nejsou tam žádné "zuby".
    Tatínek je borec, když s agentem zubaté pěkně vyběhl.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když se nastříhají dostatečně malé kousky mozaikových sklíček, tak to není zas tak velký problém a nějaký ten zoubek mi tam přece jenom zůstal, ale ono to není na fotce vidět. :) A máš svatou pravdu, dnes jsem ho hledala k obědu a nakonec jsem ho našla jak na louce obrací seno. Kéž bychom i my byli v těch letech tak v kondici. :)

      Vymazat
  8. A ten podstavec pro pítko, kdyby se nedaly odhadnout rozměry, bych myslel, že jde o fontánu.

    OdpovědětVymazat
  9. Bev, ta mozaika na stole je nádherná, stejně tak i na pítku. Jsi moc šikovná. Tatínkovi přeji dodatečně vše nej a Tobě krásné léto plné prima zážitků. Dort i Prosecco bych si dnes dala. :o)
    Zdravím D.

    OdpovědětVymazat
  10. Tý jo, to je krásná mozaika, jsi šikulka. K mozaice jsi mě neinspirovala, ale Prosecco si jdu hned nalít.
    P.S. Blbne mi blog, nemůžu odpovídat na komentáře.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně taky chutnalo, hezky jsme si poseděli, ale přiznám se, že bezovku si vychutnávám na zahradě častěji, neleze tak do hlavy. :D
      Děkuji. :)

      Vymazat
  11. To je krásný stolek. Povedl se ti. Dal hodně práce, že? Máme kulatý stolek také, ale je již na něm vykládaný čtverec k hraní šachů. Byl na 3 nožičkách, ty odpadly jedna po druhé a mezitím rozbil kocour skleněnou desku na kulatém stolku. Obrátila jsem jej vzhůru nohama a dala ten vrch s šachovnicí nahoru,přilepili jsme to a máme originální stolek také. Jsou věci, které by člověk nikomu nedal dokud je. Mimochodem tatínek je docela Jura a sympatický. Všimla jsem si, že má určitě vyměněné levé koleno (jizva hezky rovná, ne jako moje☺) co mám na pravé noze.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, opravdu má vyměněné koleno. Dokonce dvakrát to samé, po první operaci se mu moc dobře nechodilo a po pár letech musel na reoperaci. A sympaťák to on skutečně je. Koukala jsem na fotky dvacet let zpět, kde je s mou druhou dcerou coby miminem a nezdá se dnes o mnoho starší než tenkrát. Zkrátka dobré geny jsou nejlepší dědictví. :)
      Stoleček dal hodně práce, ale je to i tím, že jsem se mu věnovala vždy jen chvilku, dokud to lepení bavilo, ono se to taky nedá dělat hodinu za hodinou, pak už se mi nedařilo. :)

      Vymazat
  12. Obdivuji všechny, kteří tohle umějí, je to krásné dílo. Tatínkovi hodně pozitivní energie do dalších let. Je borec, když tu potvoru ve svém věku udolal. Přeji Ti krásné letní dny v kruhu rodiny.

    OdpovědětVymazat