Bludy z nudy aneb
Pohled dovnitř nemusí být zrovna líbivý
Tak nějak z nudy, s minimem sebelásky,
nechala bludy ať tahaj za provázky
zmámenou loutku, v ní cosi bije
bolestně ostře, na hraně parodie.
Zaseklý střípek v úrovni zrcadlení,
ptá se co bylo a co není?
Pokoru svlékla, poraženým sluší,
zavrhla hrdost v níž zradu tuší,
veselý nátěr barvy oprýskané,
kdy z hračky loutkář se zase stane?
Hladina vroucí, emoce na proclení,
zrcadel ptá se, co je, co není?
Tak trochu z nudy, z absence lásky,
nechala bludy zalhat na otázky
kým byla a proč už není,
jednotu marně hledá v rozpolcení.
Žádné komentáře:
Okomentovat