Tajná znamení aneb Teddy. B. pozdravuje

Tajná znamení nejsou v lidské historii ničím neobvyklým. Jistě se s nimi každý z nás v nějaké podobě už setkal. Může to být signál vysílaný baterkou z okna dětského pokojíčku jednoho malého spiklence do okna protějšího, kde už čeká ve svém pokojíčku zasvěcený komplic, může to být způsob jakým klepeme na dveře, tiskneme zvonek, domluvené slovo, věta. Může jít o předmět položený na stole v případě schůzky na slepo - oblíbená bývá květina - a nebo o jakýkoliv jiný předmět umístěný v domě tak, aby byl viditelný zvenčí, jde-li o schůzku tajnou, kdy si návštěvník vcelku pochopitelně za žádnou cenu nepřeje být konfrontován kupříkladu s partnerem navštěvované.

A právě poslední varianta je v poslední době aktuální i u nás. V kuchyňském okně se nám střídají plyšáci jako svatí na orloji. Je to moje práce, ale budete asi zklamaní, nejde o znamení tajnému ctiteli, že je dům prázdný. U nás by se taky případný ctitel načekal, vlastně si nevzpomínám, kdy bych byla sama doma. Po pravdě, on taky jediný, kdo mé "signály" zaznamenal, byla švagrová. Jak tak jezdí po dědině s kočárkem s vnoučaty, všimla si, že nám často sedává v okně u kuchyně panda, lišák, krtek (je to vlastně spící lední medvěd, jenže na mě prostě působí jako krtek) a nebo medvěd (medvěd). Jednou, když panda vyhlížela z okna do dědiny několik dnů po sobě, to švagrové nedalo a zeptala se. A já musela s pravdou ven. 

Jak to tedy je? Za vším hledej... psa. Ať už si to náš Charlie zaslouží nebo ne, stal se jakýmsi středobodem našich životů. Je to pes rozmazlený, obdivovaný a chválený, i kdyby jen za to, jak moudře kouká, jak pěkně leží, jak se roztomile protahuje a jak mu to v těch peřinách sluší. Kdo má doma psa gaučáka, bude nejspíš vědět, o čem mluvím. Takže když se čas od času stane, že "středobod" zůstane doma sám, je z toho náhlého ticha a nulového zájmu frustrovaný a hledá cestu jak se své frustrace a zklamání zbavit. V takových chvílích osamělý pes naplno docení pokoj plný plyšáků. Je jedno jak vysoko se plyšáci poschovávají, stejně vždycky dosáhne svého a nějakým záhadným způsobem svou oběť stáhne na zem, kde se s ní pak typicky psím způsobem baví. Nejraději má samozřejmě ty velké plyšové potvory, co se nedají nacpat do pračky a když už to risknete, možná se potvora i vypere, nebo spíš nacucá vody, takže místo tří váží deset kil a pračka vybavená šestým smyslem, což je skoro jako vlastní rozum, vám ji odmítne vyždímat, protože ji prostě neutáhne. Poučená z předchozích omylů potvory už raději peru v ruce. Mokré je pak posadím do okna, aby oschly a mohly se vrátit na své místo, kde čekají, až na ně zase padne karta. Krtka jsem teda jednou do pračky nacpala, bohužel současně s tmavě modrým prostěradlem, které se pralo úplně poprvé a pustilo barvu. Chybička se vloudí i po čtvrt století praní. Když jsem pak krtka předávala Madlence, pohlédla na namodralé skvrny ve světle žluté srsti a suše konstatovala: ,,Krtek umřel, vidím posmrtné skvrny." Zařvala jsem smíchy. Ale vzhledem ke krtkovým zavřeným očím a výrazu obličeje to bylo vcelku výstižné hodnocení. 

Asi před čtrnácti dny jsme zas někam odjeli výjimečně bez psa. Karta tentokrát padla na medvěda. Po zjištění rozsahu škod, jsem provedla obvyklý rituál očisty, tedy vydrhla medvěda kartáčem a posléze navoněla aviváží a posadila ho do okna. A v tu chvíli jsem si vzpomněla na švagrovou, která nejezdila s kočárem neb zrovna ležela v nemocnici. Napadlo mě, že bych jí to mohla vyfotit, abych ji trochu pobavila. Jak jde o nějakou blbost, není mi nic obtížného a tak jsem vyběhla do zahrady, abych to "tajné znamení" co máme se švagrovou a které znamená: Pes měl zase depku, zvěčnila zvenčí. A když už blbnout tak pořádně a tak jsem vzápětí Teddyho vybavila svými starými brýlemi, kterým se ulomila jedna nožka (druhou jsem ulomila záměrně) a naaranžovala medvěda za stůl k notebooku. Švagrové jsem pak do nemocnice poslala obě fotky a doplnila je textem: ,,Teddy B. má zrovna hodně práce, ale mám vyřídit, že také pozdravuje. "

Teddy B. coby plyšový manažer.

Charliemu nesmírně sluší všechny barvy, včetně růžové.

 

 Krásné dny plné pohody přeje Bevíčková.

A teď úsměv prosím a řekněte: Plyš!😉