Otevřený dopis Múze
(vážně - nevážně)
Průměr se poloměru koří,
hold vzdává trefě do černého.
Litanií vleklou nahradí žehrání
na schopnost, touhu, mysl
jež úmorně se noří
do mělkých vod
a nenachází Jména.
Neplane, jenom bliká,
louč ošizená.
V necílené pýše
vychutná šťastné klišé,
vždyť chlebem je i vínem
konkrétního bytí.
Jen díky němu
tleskáme nadprůměru.
Pokorně tedy prosím,
přijmi i Průměrnosti dceru.
Nevěří sytý hladovému,
že bez chuti se postí,
přesycený hostie hltá,
po libosti.
Tak bylo je a bude
v každičké oslavě
co lidská hravost stvoří.
Buď pochválena průměrnosti!
I malá svíčka hoří
bez velké zpronevěry.
PS: Zbožňuji Mozarta.
Však chápu Vás
pane Salieri.
Žádné komentáře:
Okomentovat