V divadle skříňovém
rozhrnu oponu
z šatů a kabátů
nenošených.
Vzory se protáhnou,
rukávy ožijí,
chřestění ramínek
zazní jak smích.
Skříň teple vydechne,
tváře pohladí,
vůni vzpomínek
zase jdu krást.
Oči zavřené
dech skříně podvede,
okamžik prchavý
se ustrnul čas.
Vzdáleně, nesměle
zahrají jehlice,
s klubíčky duhy
ve skříni spí.
Pruh šály bez konce
zůstal navěky
na bodcích barevných
uvězněný.
Žádné komentáře:
Okomentovat