Pod jabloní
Lokální přeháňka
snáší se na stůl,
do vlasů, do trávy...
Vločky, co zabloudí,
roztají v černotě
u dna dvou hrníčků
s patinou od kávy.
Na stole viklavém
s vybledlým ubrusem
snad lila odstínu,
stávaly kdysi
tři šálky kouřící.
Dva stále lákají
květy na sedlinu
kávové příchuti,
třetí sní o lžičce
v bludišti kredence,
dávno nemytý.
Povzdech jabloně
usedá do vlasů..
Dva hrníčky, na stole
s vybledlým ubrusem,
beze slov vypráví...
Když jsem přišla z práce, rodiče v žertu říkali... bude se podávat káva, přijď za námi na zahradu...a mně se kolikrát ani nechtělo.
Žádné komentáře:
Okomentovat