Stíny a zrcadla

Část první - základní otázky.

------------------------------------------

Snad každý zná Alenku, co jednoho dne proklouzla do světa za zrcadlem, kde se setkala se spoustou nevšedních charakterů. A nebo tu o rozmarném stínu, který přestalo bavit být stínem a zatoužil stát se člověkem. Tajný život stínů a odrazů v zrcadlech je vděčným tématem, které vždy přálo snům a odvážným představám a v současné předimenzované době více než kdy jindy vyvolává palčivé existenciální otázky typu: Co se stane se stínem, když je zataženo? Co dělá a kam se uchyluje, když má tak říkajíc volno? Kde má své zázemí? Existuje snad nějaká úschovna stínů a nebo volný čas tráví v exkluzivních klubech vystínovaných klientům přesně na tělo? V klubech, kde hlavním trhákem meníčka je včerejší sušená rosa dochucená vůní lesních plodů, prašné víry cukrované měsíčním světlem a šedé rulandské.

Možná dokonce existují celé stínové vesnice, celá města, věrně kopírující náš svět, avšak s jedním podstatným rozdílem. Tím nezbytným průvodcem, který se tiše a oddaně sune za svým pánem prachem, krouží kolem něj a občas se rozpomene na své dávné touhy po svobodě a přeskočí hned na druhý břeh, hned za plot, vyroste do obludných rozměrů a zase se jako roztřesené štěně schoulí u nohou, jsme my lidé. A copak asi dělá náš odraz v zrcadle ve chvíli, kdy se nedíváme, kdy se nám ztratí z dohledu? Opravdu dál věrně a poctivě kopíruje každý pohyb, nebo počká až zajdeme za roh a pak nám vystrčeným prostředníčkem dá sbohem a jde si po svém? A co takové po svém vlastně představuje? A pak ta nejdůležitější otázka ze všech. Jsou stíny a odrazy jedním druhem žijícím v tomtéž zvláštním, překrásném, převráceném světě projevující se však různě v závislosti na výchozí matérii a nebo jde o dva unikátní a nezaměnitelné druhy, obývající své vlastní, diametrálně odlišné světy? Jedna záhada vedle druhé.

Část druhá - první úspěchy neboli průlom.

------------------------------------------------------------------------------

Se skromností sobě vlastní připouštím, že zatím neznám úplně všechny odpovědi, problematika je příliš zásadní a obsáhlá a bude pochopitelně vyžadovat mnoho let intenzivního bádání, než se podaří objasnit alespoň základní body nezbytné pro hlubší pochopení Teorie louží ( poznámka: nedovolím si vám zamlčet, že název teorie pochází z mé autorské dílny). Ovšem od té doby, co jsem držitelem fotoaparátu Nikon COOLPIX S3700 se i v této doposud neprobádané oblasti blýská na lepší časy a jako ty první vlaštovky, jsou zde první úspěchy naznačující, že kráčím správným směrem, tedy stínům vstříc. První fotografie, která mne přivedla na stopu fenomenálního jevu, vznikla nedopatřením a to když jsem fotila něco úplně jiného a špatně odhadla svou pozici vzhledem k focenému předmětu. Ale tak už to bývá, spousta velkých objevů a vynálezů přišla na svět jako vedlejší produkt vzniklý při jiné, zdánlivě docela smysluplné činnosti. Ten památný první záběr byl vymazán z paměti jako nepovedený, avšak svůj účel splnil, upozornil na fascinující svět Šedých rozkládající se takřka u našich nohou. Od té doby veškerý volný čas věnuji výzkumu těchto dvou zajímavých leč vědci opomíjených fenoménů - vrhání(stínů) a zrcadlení. Jak vám potvrdí každý, dokonce i ten nejméně úspěšný manažer, základem úspěchu v jakémkoli podnikání a tedy logicky i ve výzkumné činnosti jsou informace. Informace hýbou světy. A tak pozvolna vzniká kartotéka pracovně nazvaná Stíny a zrcadla, kde se katalogizují pečlivě datované, číslované a popisky opatřené úlovky a připravují se tak k pozdějšímu rozboru a výzkumu. Na základě pozorování a následného hlubokomyslného ponoru do problému již byly formulovány některé zásadní pravdy nezbytné pro úspěšné konečné rozklíčování. Mapování světa Šedých i Obrácených započalo a já skromně dodávám: Byla jsem u toho.

Část třetí - fotodokumentace.

--------------------------------------------

Fotografie č. 1/ Kontakt přes bílou plastovou obuv.

Jeden z prvních úlovků.

Překvapený, bachratý, monstrózní, pracovně pojmenovaný Tvrdé Y.

Fotografie č. 2/ Ve fialových botaskách to jde taky.

Stíny jsou přes veškerou svoji odtažitost a nedůvěru chovanou k lidem mezi sebou povahy družné. Dokonce ani stín není rád sám. Dvojice, trojice i skupinky stínů nejsou ničím neobvyklým, což vypovídá mnohé o sociálním cítění i hierarchickém uspořádání tohoto až překvapivě inteligentního druhu, troufnu si říct ne tak úplně nepodobného druhu lidskému.

Fotografie č. 3 a 4/ Nahlížení loužovitými průhledy.

Tak jako fotograf divoké zvěře čekává u přírodních napajedel, aby pořídil záběry mnoha rozličných, často vzájemně neslučitelných druhů, které se jinde než právě u napajedla nesnesou, strávila jsem já drahně času u těchto loužovitých průhledů do jiného světa v tichém vyčkávání.

A opravdu dlouho dlouho dlouho ale fakt dlouho se nic nedělo.

Fotografie č. 5/ Oční kontakt.

Čekání se však vyplatilo. Po dlouhém čekání přichází první skutečný oční kontakt s jedním z Obrácených. Podle rozličných indicií, tedy především podle fotoaparátu či snad dalekohledu v rukou Obráceného usuzuji, že jde též o amatérského pozorovatele, zkoumajícího pro změnu náš druh. Jaká zvláštní náhoda!

Haló, haló! kdo je tam? Tady člověk...

Fotografie č. 6/ Chůze po vodě v praxi.

Když stín podlehne náhlému popudu a z neobjasněných příčin zdivočí, přeskočí často ve stavu jakéhosi maniakálního transu snadno i středně velký tok a projde se po druhém břehu, či dokonce přímo po vodě.

Fotografie č. 7/ Temný les.

Strašlivý divukrásný Černý les v obecním žabiňáku.

Fotografie č. 8/ Monstrum z chodby.

Fotografie č. 9/ Zachyceno v grilu.

A zatím poslední úlovek, zrcadlení v grilu. Z tohoto polokoulovitého záběru pořízeného náhodně neteřiným přítelem při nedávném grilování na naší zahradě, vyplývá hned několik zásadních poznatků, z nichž nejdůležitější pro další sbližování a vzájemné poznávání je ten, že jak Šedí tak Obrácení prožívají zřejmě podobnou fascinaci naším druhem i světem a stejně jako my využívají každý průhled, každou vhodnou plochu k nahlédnutí k nám.

Část čtvrtá - Shrnutí a závěr.

----------------------------------------------

V krátkém čase svého vědeckého bádání jsem zdokumentovala dvaapadesát rozličných Šedých a zaznamenala jejich jakostní proměny v závislosti na denní době a hustotě slunečního záření. Jejich útočiště, do kterého se uchylují ve chvílích volna, nebylo odhaleno a stejně tak se nepodařilo dorozumět a to ani posunkovou řečí. Mám neodbytný dojem, že namísto plnohodnotných odpovědí pouze napodobují má gesta. Netuším zda jde o projev nižšího intelektu a nebo naopak o výsměch a pohrdání.

Pravidelně se také setkávám s jedním z Obrácených a troufnu si říct, že naše vztahy nabývají na intenzitě a nejsou vysloveně nepřátelské. S politováním však musím konstatovat, že z neznámých příčin bývá jeho vzhled po ránu otřesný a chování chladné až odpudivé, během dne se pak zvolna vylepšuje k jakési trpné smířlivosti či pobavenému cynismu. Zahlédla jsem i několik jiných Obrácených, ale vždy se drží stranou a rychle mizí. Domnívám se, že ten můj Obrácený, jakási Alfa ve své smečce, je většinou nekompromisně "vyštěká" za svého teritoria.

Pozorovaní jedinci náležející k druhu Šedých i Obrácených jsou všeobecně povahy nestálé, proměnlivé, bujné a svéhlavé. Jde zcela nepochybně o dva odlišné druhy, avšak existuje mezi nimi jakási spřízněnost a v mezních situacích může dokonce stín zastoupit odraz a obráceně. Oba druhy používají různé tělesné modifikace, jimiž demonstrují svou netělesnou převahu. Toto poněkud infantilní předvádění až zastrašování by snad mohlo být bráno jako projev potlačené agrese plynoucí z nerozlučitelného propojení s konkrétním člověkem. Na druhou stranu bylo však zaznamenáno i několik případů harmonického soužití bez velkých výkyvů, kdy stín či odraz byl natolik domestikovaný, že ve svém člověčím protějšku nevzbudil nižádné odezvy, což nutně vede k domněnce, že člověk a jeho stín/odraz jsou nejenom vzájemně propojeni - my stínologové používáme pro tuto trojici termín propojenci - ale též se v určité míře ovlivňují a jak stín tak odraz přejímá některé chrakterisitické rysy svého člověčího propojence. Na základě výše zmíněných pozorování můžeme tedy formulovat odvážnou a převratnou myšlenku, jakousi zásadní pravdu o povaze zrcadlení - Jaký člověk, takový stín.

V Kočkově 17.5.2016

Autor: Paula Bevicek

Téma týdne - Je to na internetu, musí to být pravda!