20. 12. 2020

Ruby jako rubín

,,Fuj, co to je? " vyjekla jsem, když za mnou Anička přišla do koupelny, kde jsem zrovna vytahovala další hromadu prádla z pračky a v tichosti dumala, pro koho všeho soudě podle množství krom rodiny ještě peru. V náručí svírala cosi černého, pomačkaného, s jedním okem. Ze všeho nejvíc mi to připomínalo pošramoceného netopýra. ,,Kotě," řekla dcera a zvedla ruce s černým chomáčkem, abych si ho mohla lépe prohlédnout. ,,Jéžiši, to je tak strašně škaredý kotě," řekla jsem napůl v smíchu napůl v pláči. Nevím proč, ale kočky tak na mě působí, reaguju přehnaně i když jenom zahlédnu z auta úplně cizí tříbarevku lovící myši uprostřed louky nebo nějakého mourka, jak si spokojeně hoví za oknem mezi květináči a povzneseně pozoruje cvrkot venku. 

,,Našla jsem ho u kravína a vzala jsem ho na chvilku domů, ale zase ho tam zanesu," řekla  dcerka a šla s kotětem do kuchyně. Nechala jsem prádlo prádlem, však nikam neuteče a následovala ji. V kuchyni se odehrálo velké a radostné odhalení, když jsem kotěti omyla obličej vatovým kolečkem na odličování, ukázalo se, že oči má obě. Ke kravínu se už pochopitelně nevrátilo, což nakonec bylo jasné od první chvíle. Ujištění, že bude vráceno na místo nálezu spadalo do kategorie rétorických cvičení, vyslovených čistě za účelem uklidnit matku, která prohlásila, že žádnou další kočku doma už nechce. Naivka! Ještě ten den odpoledne vzala dcera s přítelem kotě k veterinářce, aby se na ně podívala. Mělo zápal plic a tak dostalo antibiotika. Zřejmě prodělalo i svrab, protože mělo tvářičku i nožky olysalé, jednu chvíli jsme se domnívali, že je něco snad i pokousalo. Ale vlastně se můžeme jenom domýšlet, čím vším si prošlo. 

V každém případě se ukázalo, že se v tom maličkém ošklivém "netopýrkovi" ukrývá skoro až nevídaná chuť k jídlu a celkově k životu. První dva dny kočička prospala na polštáři, mimochodem na tom nejkrásnějším polštáři přikrytá nejkrásnější dekou - pro malého ošklivečka jen to nejlepší - a budila se jenom k jídlu. Rychle se ukázalo, že krom jídla potřebuje nezbytně i pravidelné dávky mazlení. Nikdo by nevěřil, jak takový malý drobek dokáže vydávat hlasité a neodbytné zvuky. Říkám záměrně zvuky, protože zpočátku nešlo o mňoukání ale spíš jakési hekání, hejkání a cvrlikání a tak první jméno, které kotě dostalo, znělo Hejkal. Něco takového jsem vlastně slyšela jen ve filmech, kde bývají podobné zvuky přisuzovány mláďatům rozličných smyšlených tvorů, dráčkům a jiným příšerkám. 

Asi po týdnu jsme začali uvažovat o jménu. K Hejkalovi mezitím přibyl i Sípal a Somtidlo, ale ani jedno z oslovení se nám nezdálo z dlouhodobého hlediska přitažlivé. Aby jí to tak ještě zůstalo jako kdysi Zmudě! Uvažovala jsem, že by to chtělo jméno, které by odpovídalo přeopatrnému zacházení s kotětem, přesněji řečeno jeho přemisťování na polštáři jako korunovačních klenotů, něco, co by vystihovalo jeho pravou podstatu. Smaragda měla podle Madlenky nepříjemně blízko k smráděti, ale s Ruby - jako od slova rubín, víš - jsem na druhý pokus uspěla. Holkám se jméno k mému překvapení docela zamlouvalo, ale protože i ony mezitím popustily uzdu fantazii a bádaly nad vhodným pojmenováním, dostal nakonec netopýrek jména hned dvě - Ruby Freya. A aby to nebylo Míně líto i ona dodatečně obdržela od Madlenky druhé jméno, takže nyní je z naší chiméry Mína Vltavína. Mimochodem Vltavína s potěšením přivítala hlavně to, že krmení nově probíhá dle přání a potřeb kotěte několikrát denně, vlastně skoro neustále a brzy jí zřejmě přibyde další jméno a to Koule. 

Uběhly téměř dva měsíce. Ruby trošku vyrostla a hodně zkrásněla. Mimo jiné se jí už povedlo shodit z police květináč s potosem. Těsně mě minul. Čerstvě zakořeněnou maličkou tlustici nemilosrdně vyrvala z hlíny a ještě se mi s ní přišla pochlubit. Adventní svícen položený na stole bere jako skládačku umístěnou zde čistě pro její pobavení. Jednou za čas vymetu zakutálené baňky zpod gauče a za kamny a znovu je poskládám do věnečku, aby se mělo kotě čím bavit. Neživá hmota přece nemůže mít přednost před živou a značně neposednou hmotou. ,,Rubíši, ty seš zločinec," konstatuji rezignovaně poměrně často. Občas ležím u televize a najednou po mě přeběhne lehoučký černý stín a zmizí za gaučem následovaný stínem žíhaným a podstatně těžším. Míniny nohy zabořené v hrudníku nepatří k mým nejoblíbenějším kočičím zážitkům. A po všem tom bláznivém pobíhání a skákání, dovádění a praní přijde vždycky znovu čas i na mazlicí rituál. 

Přejet člověku přes obličej studeným nosem, pak lehce pohladit teplou tlapkou, praštit sebou na polštář, otočit, přetočit, nosem pod bradu, tlapky do vlasů  a to celé ještě asi dvacetkrát zopakovat. A protože život není peříčko a ví to i to malé kotě, občas dojde i na zatnutý drápek a nebo láskyplný kousanec do nosu. Holt není růže bez trní a kočičí láska někdy trošku bolí. 😉



















Kéž by to bylo s našimi životy jako s tou kočičí láskou. Drápek jenom občas a zlehka zatnutý jako vlídná připomínka, že všechno, co máme, není samozřejmost ale výsada.  

Krásné vánoční svátky přeje 
Bevíčková ♥

28 komentářů:

  1. Moc milé a příjemné čtení, úplně kotě závidím. :-) A Ruby je fakt super jméno.

    Taky přeji pohodové svátky

    OdpovědětVymazat
  2. Zdravím svátečně do trošku jiného "Kožuškova" a přeji netopýrkovi dlouhý a zdravý život uprostřed vás všech. Budu se těšívat, až můj prst klikne na "Bevíčková", že zase nějaké živoucí překvapení bude následovat. Kotě si vás umělo vybrat!!! Hezké svátky ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem taky moc ráda, že Anička to kotě našla, v dalších dnech se hodně ochladilo a určitě by to nepřežilo, zvlášť s tím zápalem plic. Bylo to doslova za minutu dvanáct. A že už jsem další kočku nechtěla... no jo, to je holt život a člověk se musí přizpůsobit okolnostem. ;) Děkuji za milá slova.

      Vymazat
  3. No už spíš než jak rubín vypadá na pořádnou černočernou ďáblici!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je přesné, kouká jako čert a řádí jako čert, ničemu nedá pokoj. :)

      Vymazat
  4. Krásný kočičí příběh, kočička je překrásná!

    P.S. Při čtení jsem se ale musela začít smát, protože Když slyším Ruby, vzpomenu si na scénu z filmu Drž hubu :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Film neznám, ale ráda jsem rozesmála i když bezděčně. Smíchu není nikdy dost. :)

      Vymazat
  5. Ruby je i programovací jazyk.
    Kotě je sympatické. Jenom ta tlustice (sic!) mne mrzí...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aha, to je zajímavá informace. A nějaká rada jak tím stejnojmenným jazykem naprogramovat kotě by nebyla?
      Tlustice je zcela v pořádku. Vyrvala jsem ji kotěti ze spárů a znovu zasadila. A navíc jsem ji přestěhovala z kuchyně do koupelny, kde výborně prosperuje. :D

      Vymazat
  6. Díky za krásné čtení a přeji spokojené Vánoce s kočičkou a všem hodně zdraví!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Alenko, a nápodobně. Krásné svátky přeji. :)

      Vymazat
  7. No teda, černé štěstí se k vám dostavilo. Ani nevíš, jaks mě s tou novinkou potěšila.
    A propos, já si myslela, že přes hrudník pochoduje jen náš kocour, ale jak tak čtu, je to asi národní zvyk všech koček...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Míně se to teda hodně líbí, bere mě vlastně jako takovou osobní vodní postel, moc ráda se mi usadí na břichu, na hrudníku a zblízka mi kouká do očí, mívá takový káravý pohled a jak pohne hlavou lechtá mě fouskama na obličeji. Většinou se začnu smát a měla bys vidět, jak škaredě na mě pak kouká, když to s ní začne házet. :)
      A Rubín je opravdu takové malé černé štístko, i když je to takový poděs, zatím. :D

      Vymazat
  8. "Našla jsem ho u kravína a zase ho tam zanesu...". Nepochybuji o upřímnosti těchto úvodních slov :-). Gratuluji k přírůstku do rodiny, tohle je opravdový dárek, který umí porazit všechny vánoční marketingové mágy.

    OdpovědětVymazat
  9. Cítím z tvých slov ironii a máš naprostou pravdu, že se tam už nevrátí, bylo jasné v momentě, kdy překročilo práh domu. Holkám i mně. U nás byl problém vrátit zpět zatoulaná zvířata, kterým jsem poskytli dočasný azyl a pro která si majitelé dokonce osobně přišli, natož takového chudáka zbídačeného, který by tam někde zaručeně umřel. Ale to víš, musí se to trochu okecávat. ;)
    A ano, kotě předčí všechno, to jsi napsal moc krásně. :)

    OdpovědětVymazat
  10. Díky, že exustují lidé, kteří nejsou lhostejní k osudu druhých! A krásná slova na závěr. Ano, neberme vše jako samozřejmost.
    Krásné a klidné svátky :-)
    Radka

    OdpovědětVymazat
  11. Jak leží na tom červeném igelitovém pytli, je vidět soustředění, ještě pohyb a skočí :).

    Kočky jsou svou nevypočitatelností, kdy i při mazlení dovedou škrábnout či kousnout, opravdové nezkrotitelné bytosti. Celé mé mládí jsme je také mívali a psa nikdy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V té fotce je fakt zachycený pohyb, i mně se líbí. :)
      A přesně jak to píšeš, taková je kočičí láska, jak se jim něco nelíbí, dají to najevo a často se takto ohradí i jen tak pro jistotu, aby si člověk nemyslel, že mu úplně podléhají. :)

      Vymazat
  12. Přišla jsem ti popřát krásné sváteční chvíle plné radosti, štěstí, pohody, klidu, lásky a božího požehnání prožité ve zdraví v kruhu milovaných.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za milé přání. A skutečně to tak u nás z větší části bylo. Přeji i tobě krásný zbytek svátků a co nejlepší nový rok. :)

      Vymazat
  13. Já vždycky, když od tebe něco takového čtu, tak žasnu.
    Ty máš v sobě tolik lásky, tolik empatie a vždy mi vyrazíš dech, jsi o krok přede mnou.
    / viz. sebrala jsi ze silnice kočku a pohřbila, mne by to nenapadlo, fakt /
    Mám tři, samé zbytkáče z chovů, které nikdo nechtěl. A řekla jsem stop.
    Žádné nové zvíře, ani importované, ani vyhlídnuté, žádné, jen ...
    Kdyby mi osud přihrál takového prdečka do života, já bych ho asi přes všechny kecy nebyla schopná vyhodit ze svého života.
    Takže pokud si mne nějaký vyhlédne, pokud mi osud nějakého do života pošle, pak ano.
    Přeji vám krásné společné chvíle a skláním před tvojí láskou k zvířatům, k životu.

    OdpovědětVymazat
  14. Simonko, svým komentářem jsi vyrazila dech ty mně, přiznám se, že mě až pálily oči, když jsem si ho přečetla. Děkuju moc, dojala jsi mě a ne poprvé.

    Moje sestra říkala: ,,Už nechci žádného dalšího psa." A vzápětí dodala: ,,Ale jestli si o mě jednou nějaký opře hlavu, to víš, že se nejspíš neubráním." A takhle to je, tak to máme. Nepochybuji, že kdyby ti přišel do cesty nějaký takový kočičí drobek, určitě bys ho nenechala na holičkách. Nakonec tři kočky nebo čtyři to už není takový rozdíl. Děkuji a přeji jen to nejlepší i tobě. :)

    OdpovědětVymazat
  15. Je to nádherná prodolka a od fotek s prvním zbídačeným vzhledem se proměnila ve fakt krásnýho dobře živenýho chlupáčka. Moc se mi líbí to tvé popisování denních starostí i legrácek včetně uvítacího kočičího rituálu(já ji hned vrátím). Ta micinka měla nesmírné štěstí, že se připletla do cesty zrovna Aničce. Ruby je krásné jméno a Vltavína je taky dobře znějící jméno, takže ani Mína se nemusí cítit zhrzeně. A Freya, to mi připadá zase jako bojovné jméno, pro kotě, které zápasí prakticky o život, jako stvořené. Ruby, Mína a Beverlyina rodina - perfektní konstelac. Hezké svátky a hezkého Silvestra vinšuju.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Iví, moc děkuju za krásný komentář, jsem tak ráda, že jsi zase zavítala.
      Freya je jméno nějaké bohyně ze severské mytologie, která byla prý obklopená kočkami. To víš, holky, ty zas mají jiný přehled a vkus než já. ;)
      Pěkného Silvestra a v novém roce jen to nejlepší i Tobě. ♥

      Vymazat
  16. Kočky nemají páníčky, kočky mají personál. Staráme se jim o papu, mazlení, čistý záchodek i okolí a jsou-li dvě (jakéhokoliv pohlaví,protože se musí stejně vykastrovat) domlouváme jim, aby se z nudy neprali. Vaše kočičky jsou důkazem toho, že podle života kočky v domácnosti, poznáš rodinku. Ta vaše je podle všeho prima.♥

    OdpovědětVymazat
  17. Děkuji, Růženko za milý komentář. A trefila jsi to přesně, jsme zkrátka personál v kočičím hotelu. :D

    OdpovědětVymazat