Znáte ten pocit, že vás někdo pozoruje? Takový to šimrání v
zátylku. Jako když vám tam leze ňáká nohatá potvora. To třeba stojíte na
ulici, koukáte do výkladní skříně na ty suprový chytrý telefony, co sou
pro vás zrovna dosažitelný jako ta nafrněná sousedovic vysokoškolačka
Klára. V kapse máte prázdno a v hlavě jakbysmet, v peněžence posledních
pár drobáků a ve vašem starým mobilu se sklem pokrytým pavučinou
prasklin je sice spousta čísel, ale když ucítíte to šimrání, ani na
jedno z nich si netroufnete zavolat. Co taky říct? Bojím se? Někdo mě
pozoruje? Cítím, jak po mně klouže něčí pohled a pokaždé, když se
rozhlédnu, mám dojem, že se můj stín choulí blíž u mně, protože ho kdosi
vyděsil tak, že se bojí vzdálit od mých nohou?
