O lásce, vášni, pobláznění a mileneckých trojúhelnících pojednávají desítky knih. Jejich děj se často podobá a závěr bývá lehce odhadnutelný. Klasikou je zápletka, kdy se žena rozhoduje mezi dvěma muži, případně muž kličkuje mezi dvěma ženami. Méně obvyklá je pak možnost, kdy hlavní postava volí mezi mužem a ženou. A tak všelijak podobně, až do úplného vyčerpání všech možností, které vztahy dvou pohlaví skýtají, jakož i čtenáře. Christina je také knihou o pobláznění, vášni, o mileneckém trojúhelníku. O první lásce Arnieho Cunninghama. Zde však podobnost s jinými příběhy končí.
Arnie je typický středoškolský srábek. Uhrovatý, neduživý, neoblíbený. Tichý a poslušný. Nadprůměrně inteligentní, což je mu v očích spolužáků spíše na škodu. Jeho zájmy jsou podivně nesourodé. Patří k nejlepším šachistům školního týmu a rád se hrabe ve starých autech. Neprůbojný Arnie prochází střední školou bez vážnějšího úrazu ze strany nabušených spolužáků jen díky Denisi Guilderovi, jedinému příteli, kterého má a který je přesným opakem Arnieho. Denis jako kapitán fotbalového týmu a idol mnoha dívek patří k elitě školy.
Jenže neprůbojný Arnie jednoho dne objeví cosi, o co opravdu hodně stojí, co chce mít a je rozhodnutý, bude-li to třeba, jít i přes mrtvoly. Tak začíná vztah Arnieho a Christiny. Příběh zvláštní lásky a posedlosti. Leigha Cabotová byla vždycky ta druhá. Christina je červenobílý Plymouth Fury z roku 1958. Když ji Arnie poprvé uvidí, zbývá z ní jen rezavý vrak. Ale Arnie v ní rozpozná skrytý potenciál, alespoň si něco takového myslí, i když pravda je ještě trochu jiná. Dalo by se říct, že stejný potenciál rozpoznala i Christina v Arniem. Přes nesmiřitelný odpor rodičů i rady Denise Christinu od válečného veterána Rolanda LeBaye koupí.
...Potom, to už letní prázdniny končily, Arnie poprvé uviděl Christinu a zamiloval se do ní. Byl jsem toho dne s ním - jeli jsme z práce domů - a svědčil bych v této věci i před trůnem samotného Všemohoucího, pokud bych musel. Pánové, zamiloval se a zamiloval se bezhlavě. Bylo by to legrační, kdyby to nebylo tak smutné a kdyby to tak rychle nezačalo být i děsivé. Mohlo to být legrační, kdyby to nebylo tak zlé.
Jak zlé to bylo?
Bylo to zlé od začátku. A každým okamžikem to bylo horší...
Arnieho druhou, zpočátku stejně silnou, ne-li ještě silnější posedlostí je Leigha Cabotová, půvabná dívka, do které se bezhlavě zamiluje. Jenže je tu jeden velký problém. Leigha na Arnieho auto z neurčitého důvodu žárlí a potom, co v Christině málem zemře, ji začně nenávidět. A má nepříjemný pocit, že Christina její city opětuje. Arnie stojí před těžkou volbou. Bude si muset vybrat. Christina nebo Leigha? Auto nebo dívka?
Jak postupují opravy na poničeném autě, kterým je Arnie až nezdravě posedlý, mění se zvolna i on sám. Jeho problematická pleť se postupně vylepšuje, ale cena, kterou Arnie za tento dermatologický zázrak platí, by mohla být až příliš vysoká. Arnie se mění v někoho jiného, v někoho mnohem méně tichého a poslušného a ne úplně příjemného.
Rodiče, Denis i Leigha se o Arnieho bojí a netrvá příliš dlouho, když se začnou bát Arnieho. Leigha si zoufá. Jediný člověk, který zná a má rád jejího přítele stejně jako ona sama, je Denis a Leigha hledá pomoc a útěchu právě u něj.
Že se to Arniemu dvakrát nelíbí, není třeba říkat. A ještě méně se to líbí Christině.
Zatím každý, kdo ublížil Arniemu a znelíbil se jeho autu, zemřel.
Knihu Christina jsem četla několikrát, vracím se k ní pravidelně, stejně jako k ostatním Kingovým knihám, jako ke starým známým, jako k přátelům, když se chci potěšit a přečíst si něco pěkného. A vůbec nevadí, že vím, jak to dopadne. Pokaždé projdu celou cestu, jako by to bylo poprvé a mám bláznivý pocit, že tentokrát by to třeba mohlo skončit jinak. Při prvním čtení jsem hltala řádky a honem honem chtěla dočíst, abych už věděla, jak to dopadlo. A bylo to fajn! nebyla jsem zklamaná. Výhodou opakovaného čtení je, že si můžu dovolit nespěchat, můžu se vracet se k oblíbeným pasážím, obratům, všímat si, jak jsou věty skládané. Všímat si detailů. Vychutnávat si atmosféru, která houstne a nabývá zlověstné odstíny jako stahující se bouřková mračna.
Christina je pro mne knihou o vztazích. O přátelství, o lásce, o skoro zoufalém boji o moc dvou generací, konkrétně mezi dospívajícím Arniem a jeho rodiči, především matkou. Každá z postav, která se v knize objeví a že jich je opravdu dost, je pro mne uvěřitelná, pochopitelná. Je jedno jestli jde o Reginu Cunninghamovou ctižádostivou a ambiciózní Arnieho matku, Arnieho otce Michaela Cunninghama, melancholického podpantofláka, mizeru Willa Darnella, majitele samoobslužné garáže, kde Arnie opravuje Christinu, nebo George LeBaye, mladšího bratra ďábelského Rollieho (Rolanda LeBaye), o němž (o Rolliem) někdy vlastní matka říkala, že je podvržené dítě.
Označení, které mne v souvislosti s žánrovým zařazením Christiny napadalo, nebyl ani tak horor, jako spíš psychologické drama s hororovými prvky. Pro vyznavače plnokrevných hororů by mohla možná představovat určité zklamání. Je zde sice pár ošklivých momentů, ale hrůza, kterou auto obdařené zvláštní schopností a postupná proměna milého, nesmělého kluka v chladnokrevného zločince vyvolává, je poněkud odlišného rázu. Vychází z faktu, že něco takového je snadné si představit bez hororových kulis, kdy posedlost autem může být nahrazena jakoukoli jinou posedlostí/závislostí, která zrovna tak může vést k strašidelné proměně charakteru. Naopak ctitele skutečných příběhů by nejspíš odradily nadpřirozené prvky. Pro mě je to namixované přesně tak akorát. Všechno, co mám ráda, pěkně pohromadě.
Jediný zápor knihy, který můžu zmínit, je fakt, že je pro mne neobyčejně těžké vměstnat tak bohatý, zajímavý a propletený děj do stručného odstavce, který jak jsem se dočetla v Jak správně psát recenzi by měl představovat pouhou třetinu z celé recenze. ( Pro mne téměř neproveditelné.) Nejradši bych vám to totiž odvyprávěla celé. Ale zápletky se prozrazovat nemají a tak je to jen na vás. Jestli vás můj recenzní pokus zaujal, půjčte si knihu a vydejte se s Arniem na projížďku. Vyjeďte si motorovat, jak by řekl LeBay.
Z anglického originálu CHRISTINE vydaného nakladatelstvím THE VIKING PRESS
přeložila Linda Bartošková ( mimochodem moje nejoblíbenější překladatelka Stephena Kinga)
Návrh přebalu Václav Rytina
Vydalo nakladatelství BETA - Dobrovský v roce 1997
Vydání první
Počet stran 466
Žádné komentáře:
Okomentovat