22. 1. 2021

I kočky mají rády knihy

Že jste už přečetli o kočkách kdeco ale o této jejich intelektuální zálibě nikde nepadla ani zmínka? Pak jsem asi první, kdo ji popsal ale rozhodně ne první, kdo tuto v podstatě osudovou přitažlivost kočky a knihy vypozoroval. Nakonec kdy je člověk (personál, jak trefně říká Růženka) nejvíc v klidu a tudíž i nejpřístupnější projevům kočičí náklonnosti? Přece když si sedne ke knížce, k novinám nebo k notebooku. Co na tom, že původně chtěl koukat do těch na první pohled nudných řádků. To se dá jednoduše změnit. Zalehnout knihu a hotovo. A člověk by musel být bláhový bloud, kdyby nevyměnil houfy písmenek, která mu nikam neutečou, za pohled do zářivých kočičích očí, které se k němu stáčí jako květy slunečnic za sluncem.

Ale k věci. Před nějakým časem jsem se na blogu Petra Vápeníka začetla do článku s názvem Čas na Ex Libris, kde popisuje, jak si vytvořil vlastní půvabnou knižní značku. Ex libris - přeloženo z latiny Z knih ve smyslu z knih toho a toho knihovníka - je malý obrázek umístěný na začátku knihy. Může tam být vlepený, nebo je možné použít razítko. Motiv ex libris je zcela libovolný a může se na něm objevit vlastně cokoliv. Může obsahovat i některé prvky charakteristické pro majitele knih. Odkazovat na jeho povolání, zájmy. Článek mě doslova nadchnul a hned se mi v hlavě uhnízdila myšlenka, že něco takového bych mohla dopřát i svým knihám. Jenže jak to udělat?

Nic vhodného zdobně ornamentálního jsem ve svých fotkách nenašla. Ale pak mě napadlo si ex libris prostě nakreslit. Že moje knižní značka bude obsahovat v nějaké podobě kočku, to bylo jasné hned. Začínám mít docela opodstatněné podezření, že patřím k tomu zvláštnímu poddruhu homo sapiens ke kočičím lidem a že můj osud bude už navždy propojený s nějakým tím upředeným mňoukalem, který si mě nakonec vždycky najde, ať chci nebo ne. (Spíš chci, ne že ne.) Vyzkoušela jsem několik kočičích obrázků a pak mi to docvaklo, moje ex libris musí znázorňovat kočku spící na knížce, protože tak mám ty naše můry zafixované v paměti, to je z mého života. 

Vyzkoušela jsem několik různých uspořádání a to, co se mi zdálo nejlepší jsem postupně kopírovala. Když jsem měla dost jednotlivých obrázků na celou stránku, vlepila jsem je do narýsované mřížky, pro snadnější stříhání a potom jsem už jen kopírovala a tiskla a stříhala. 

Několik večerů jsem strávila v milé a uklidňující společnosti knih, které jsem si postupně nosila do kuchyně, kde jsem do nich vlepovala svou značku. Asi třetí den zvedl manžel oči od večeře, chvilku mě zamyšleně pozoroval a pak promluvil: ,,Co když budeš chtít ty knížky prodat?" ,, A proč bych je prodávala?" zeptala jsem se klidně i když uvnitř jsem si připadala jako ta zvláštní mořská rybka ježík, jemuž zavítal do bedlivě hlídaného teritoria vetřelec. Nafouklá a naježená. Zřejmě ty bodliny vycítil, protože svou úvahu dále nerozvíjel, ale ve mně přece jenom zahlodala pochybnost. Hluboce jsem se nad svým konáním zamyslela a ... lepila jsem dál. Dospěla jsem totiž k závěru, že za celý svůj život jsem ještě žádnou knihu neprodala a je tudíž dost nepravděpodobné, že bych s tím nyní začínala. Když už jsem o nějakou knihu přišla, tak jen díky tomu, že někteří jedinci mají velmi benevolentní vztah k půjčeným věcem a právě značka s mým jménem by se do budoucna mohla stát tím potřebným jemným dloubancem do svědomí. A pokud bych se přece jenom nějakých knih zbavovala, tak nejspíš prostřednictvím knihobudky, což je vlastně jako knihu darovat a v tom případě zaručeně platí darované knize na ex libris nehleď.

Správnost mého rozhodnutí mi později - samozřejmě  po důkladné kontrole všech dostupných materiálů - potvrdila i moje koučka pro osobní rozvoj slečna lektorka Rubiana Drápalová. 

A jako vedlejší produkt mám srovnanou knihovnu. 😉




Také taška, ve které jsem knihy přenášela, byla vyhodnocena jako nezávadná. 






33 komentářů:

  1. Ty jsi ale čtenářka! To se pěkně zapotíš, než všechny knihy svým znakem vyzdobíš.
    A je vidět, že kočka má také dobrý vkus.

    My se doma kolikrát pobavíme, že naše vnučky (teď mají 4 a půl), když přijdou, vytahují všechny možné knihy a důležitě jimi listují, i když tam třeba nejsou žádné obrázky, jedna se takto už několikrát zaměřila na slovník angličtiny :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už mám hotovo, podle Databáze knih, kam si je zapisuji, mám doma 249 knih. Není to moc a teď ještě nějaké ubydou, jak jsem přerovnávala knihovnu, vytřídila jsem některé knihy většinou zděděné, které asi věnuji nějaké knihobudce, máme v okolí dvě, jak jsem vypozorovala. Ale ty jsem teda nepolepovala. :D
      Děti jsou v tomhle kouzelné, jak dokážou napodobovat dospělé a co víš, třeba právě v angličtině budou excelovat. :)

      Vymazat
    2. To je parádní, možná jim to zůstane! Myslím, obliba knih.

      Vymazat
  2. No výborně, moc se mi to líbí! :-) Ex libris je moc pěkné na pohled, má vtip a ještě dobře vystihuje majitelku. S prodejem bych si starosti nedělal, takové ex libris podle mne může cenu knížky jen zvýšit :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Že jo, mluvíš mi z duše. :D To není nic, co by knihu nějak znehodnotilo. Dočetla jsem se dokonce, že existují i sběratelé, kteří se zaměřují výhradně na tyto knižní značky.
      Moc děkuji za milá slova i za inspiraci. :)

      Vymazat
  3. Můj otec si do knih na přídeští zapisoval kdy a kde onu knihou koupil, popř. od koho a kdy ji dostal.
    Ex libris s kocůrem je vymazlené.
    Já své knihy neprodávám, já je umísťuji do knihobudek; časem jsem dospěl k tomu, že ke spoustě knížek se vlastně nikdy nevrátím; je jen málo titulů, které si ponechávám (např. Pan Kaplan). Výjimnopu jsou staré kuchařky, lexikony a výkladové slovníky.
    Kdysi na blogu jsem měl takový projekt KKKb (Klub konzumentů knižního braku) - na přídeští jsem jsem vlepil cedulku "po přečtení pošli dál + jméno, komu jsem to poslal).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdravím tě a hlásím se hrdě jako členka KKKb, dostala jsem z různých stran pár knížek a zase je poslala dál. Je to podobné jako můj dávný "knihobus" se stejným záměrem - předat kvalitní knížky dál ☺

      Vymazat
    2. No, mně se loni vrátilo 5 knih, které zamrzly u jednoho recipienta.
      Stále však hodlám projekt KKKb oživit.

      Vymazat
    3. A víš že jsem taky v knihovně dvě z tohoto projektu objevila, tenkrát se mi nepodařilo najít někoho, kdo by je chtěl přijmout, tak jsem je založila do knihovny a teď jsem je objevila. Už jsem ti také chtěla psát, jestli je chceš poslat? Je to Muž s kocouřím čelem a něco s netopýrem.

      Vymazat
    4. Klidně si je nech. Anebo je zase pošli do světa. Třebas tu někdo projeví zájem.

      Vymazat
    5. Ostudný recipient jsem nejspíš byla já. Ale jsem ráda, že knihy aspoň došly tam, odkud vyšly. - Pro Bevi: prosím, mně je neposílej, já jsem v tomhle ohledu fakt příšerná a hlavně už nevím, komu je mám poslat dál. Čtivo bylo celkem fajn, o to nic, ale vážně už jsem neobjevila, komu je poslat.

      Vymazat
    6. Ne, neboj, nebudu je posílat nikam, také jsem před těmi čtyřmi roky nenašla nikoho, komu bych je mohla poslat, ale to nevadí, nechám je doma, jako takovou upomínku na jeden zajímavý projekt. :)

      Vymazat
  4. Ano, přesně! na přídeští, tak to bylo psané, že by se právě sem mělo ex libris vlepit. Chvilku mi trvalo, když jsem to zvláštní slovo četla, než mi došlo, že to nemá nic společného s deštěm ale s deskami. Ale to jen tak na okraj. :)
    To zapisování kdy, kde, od koho se mi moc líbí. Na jeden takový zápis jsem narazila i v knihách po babičce, bylo tam psané: Od Pavlínky Vánoce 1988. Ani už nevím, že jsem tu knihu kupovala, to je takový zvláštní vzkaz z jiného času.
    Knihovnu jsem teď taky probrala a vyřadila knihy, u kterých jsem si jistá, že je číst nebudu. A taky jsem při kupování knih o dost rozvážnější.
    Děkuji. :)


    OdpovědětVymazat
  5. A Bevíčkové hlásím, že už jde přidat kkomentář. Oddechla jsem si, ráda k tobě chodím číst ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem taky moc ráda, snad to chvilku vydrží. :)

      Vymazat
  6. Nyní je právně vhodná doba, vrátit se k titulům, které jsem četla.
    Bohužel, nebo bohudík, někdy děj šel mimo mne a je to pro mne skvělá novinka s ještě skvělejším koncem. A ta překvapení, pokud to není třeba profláknutá Babička :))
    Líbí se mi ta kočičí vizitka, má to neskutečný šmrnc, chválím.
    A mimochodem, v životě jsem knihu neprodala, za to o mnoho přišla půjčováním.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem o spoustu knížek přišla tímhle způsobem. Některé jsem si už mezitím pořídila z bazaru. A máš pravdu, jak jsem se probírala knihovnou, tak jsem hned dostala chuť si některé znovu přečíst, rovnou jsem si nechala vytaženého pana Kaplana, k tomu už jsem se dlouho nevrátila, tak je na něj teď vhodný čas, ten se neomrzí. :)
      Děkuji za slova chvály, mám radost. :D

      Vymazat
    2. Jeden můj známý měl v knihovně cedulku s nápisem:
      "Knihy zásadně nepůjčuji, neboť vím, jak jsem je získal".

      Vymazat
    3. Vtipné a ještě upřímné. :D

      Vymazat
  7. Kočičí Ex Libris se povedlo, k čemuž rozhodně přispěla i kočičí spolupráce. 👍🐱👍
    Moje maminka si kdysi vytvořila razítko, kterým si své knihy označovala. Pár jich doma mám. Já se k ničemu podobnému nechystám, mám knihy všude a když jsem nedávno do kdysi dávno vytvořeného seznamu zapisovala nové přírůstky, zjistila jsem, že jich mám přibližně 2200 titulů. Další čtyři knihovny jsou na půdě, kde jsou knihy po manželových rodičích. Prostě knihomol non plus ultra. 😃

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je obrovské množství knih, úctyhodné. Klobouk dolů, podle DK jsem přečetla o maličko víc než čtvrtina toho množství. Doma máme taky několik knihoven, jedna velká je u táty, hlavně maminka ji hodně doplňovala a holky mají taky už svoji vlastní, ale i tak jsme poměřováno množstvím knih v domě jenom průměrní čtenáři. :)
      Děkuji- :)

      Vymazat
  8. Zajímavý a vtipný nápad. V mém případě nerealizovatelný, protože knížek mám mnoho.

    OdpovědětVymazat
  9. Moje kočky rozhodně mají zálibu ve čtení... a pokud není zrovna otevřená nějaká kniha, spokojí se i s letákem nebo časopisem. Pravidelně se mi kočky cpou také na klín, pokud mám otevřený noťas. Toto označování knih je pro mě novinkou, slyším o něm poprvé :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsou to kočky vzdělané a společenské. :D
      Přiznám se, že jsem tak nějak měla vždy tento pojem spojený s knihami ale latinu jsem se neučila a ani mě doposud nenapadlo se o to nějak více zajímat, natož abych si něco takového vytvořila, to až jsem se o ex libris dočetla u Petra, tak mě to tak zaujalo. A nikdy jsem ani na ex libris v žádné půjčené knize ani knize z bazaru nenarazila, není to asi moc obvyklé, to spíš už razítko knihovny, to jsem zaznamenala. Člověk si zkrátka stále rozšiřuje obzory. ;)

      Vymazat
  10. Když jsem četla článek, představila jsem si v duchu tvou nastíněnou značku a když jsem dočetla, moc jsem se nesekla. Ovšem v čem jsem se sekla byla velikost značky, ta moje se krčila v růžku a ta tvoje je naprosto nepřehlédnutelná! Ale tím nemyslím, že by to bylo špatně, takhle máš skoro záruku, že se ti půjčená kniha vždycky vrátí :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, když jsem byla asi v polovině, napadlo mě, že jsem mohla nakreslit velký obrázek, ten naskenovat, dodat k němu nějaké pěkné písmo v notebooku, případně ještě nějak víc počítačově upravit a zmenšit na nějakou odpovídající velikost. Jenže už mám vyzkoušené, že když člověk chce všechno moc dokonalé, většinou to jen dovrtá, tahle podoba se mi líbila a krom toho se na mou značku stejně nebude dívat nikdo jiný než já. Ale nebráním se případným úpravám do budoucna, tohle beru jako takový prototyp a až nahromadím další dejme tomu stovku knih, třeba jim udělám ex libris úplně nové. ;)

      Vymazat
  11. Ta značka se Ti moc povedla! A v knížce vypadá vážně moc pěkně. :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Ten nápad i provedení ex libris se mi líbí, kočka ležící na knize je pěkně vypodobněna, i s těmi packami. A taky koukám, že některé knihy máme shodné, i když u některých mám jiný obal (Vyhoďme ho z kola ven, kupříklad). Pana Kaplana mám nemlich ve stejném vydání!
    Rubiana Drápalová je šikovná průzkumnice, která si očividně poradí s každou překážkou.
    A kočka na knize, nejlépe na té, kterou si vytáhneš k přečtení - to znám. Samet svého času mi častokrát zarazil čtení a díky jemu jsem dala tak ze tři knihy za rok.
    Krásné povídání o knihách a o kočkách. A kdybys náhodou někomu knihu jakous prodávala, tak ten bude mít doma výstřední originál, a knihu ve stejné verzi už nikdy nikde nesežene.
    Takže bys ji vlastně mohla vydražit. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vyhoďme ho kola ven a Pan Kaplan to je taková klasika, které bych se nikdy nevzdala. Stejně jako třeba Král krysa, Jak jsem vyhrál válku, Doktor v domě, O mé rodině a jiné zvířeně, Muž se srdcem kovboje a desítky dalších.
      Moc děkuji za tvá krásná slova, potěšila i pobavila mě myšlenka, že s mým ex libris bude mít zase kniha jinou hodnotu, vyšší. Ale kdo ví? :D

      Vymazat
  13. Já si teda zbaběle nechala vyrobit razítko. A teď jsem se rozhodla, z důvodu nedostatku místa, některé knihy nabídnout na Databázi knih, a zrovna jsem vybrala s razítkem. No, tak smůla.

    OdpovědětVymazat