29. 1. 2021

Krajina posedlá zimou

Když mi před časem zmizela většina fotek, pokusila jsem se je zpětně doplnit, alespoň ty, které jsem měla někde uložené. K některým článkům jsem dohledala všechny, jiné články, dá-li se tomu tak říkat, jsem bez lítosti smazala. Mám ještě v živé paměti ty první chvíle s foťákem a pocit, že na fotkách i všední věci vypadají daleko zajímavěji než ve skutečnosti. A někdy to tak opravdu je. Ale mnohem častěji ne, tedy alespoň u mě. Adié! vy milé neobyčejně obyčejné obrázky. Užily jste si svých pět minut slávy, potěšily jste mě a přišel čas se rozloučit. 

Při procházení starých fotek jsem si také všimla, jak se opakuju. I oblíbená a půvabná místa opakovaným focením zevšední. Navíc, jak se zdá, pokaždé zřejmě fotím z toho samého místa. Jako bych už na zemi měla nějaké neviditelné značky. Co na tom, že naše stará škola je jednou zachycená v chumelenici, jednou viděná přes větve jinovatkou obaleného javoru, zvonička se na letošní fotce pyšní pěknou sněhovou čepicí, zatímco na té loňské ji zdobí jen adventní věnec a lehoučký sněhový poprašek. Pořád je to to samé. Známá místa stokrát jinak. Pro dokumentační účely jak se mění naše obec dokonalé ale to je tak vše. Proto mě moc potěšilo, když jsem při prohlížení fotek nafocených z auta při různých cestách po blízkém i vzdálenějším okolí objevila několik záběrů zimní krajiny, které podle mě mají docela zajímavou podmanivou atmosféru a hlavně jsou zase trochu jiné.  

Krajina posedlá tmou vybavil se mi zničehonic při pohledu na fotky název staré písničky, vzpomínky do sedla zvou... vzpomněla jsem si dokonce i na pokračování. Posedlá tmou ta krajina teda úplně není, i když slunce bylo většinou schované za mraky ale posedlá zimou, to by myslím jako název docela šlo. 😉










PS: Ale ani ta okoukaná místa nezanedbávám, nakonec kým bychom byli, kdybychom se vzdali svých známých míst. Jenom chmýřím hnaném větrem z místa na místo, bez ukotvení, bez minulosti, bez vzpomínek.  I dokumentace je třeba. 😊

33 komentářů:

  1. Bev, jsou to krásné fotky a mají úžasnou atmosféru. 👍👍
    Krajina na nich je opravdu tou zimou posedlá.
    Měj hezké dny. 💓🍀
    P.S. Ta písnička mně napadla už při čtení titulku.

    OdpovědětVymazat
  2. Velmi pěkné, zvlášť ten první obraz! Ony ty značky na zemi, odkud člověk fotí, vůbec nejsou špatný nástroj. Kdybys takovou značku měla, doporučil bych ti třeba vrátit se na zasněženou pláň na první fotce s tou výtvarně nádhernou trojicí tmavých stromů s křivolakými větvemi na bílém sněhovém podkladu, zkusit si tu značku šoupnut o dva metry doleva, jako dálkař, který teprve nahrubo ladí svůj rozběh. Pak opatrně - aby se do záběru nedostala ta bližší větev vpravo nahoře - bych se zkusil natočit doprava, takže z obrazu uteče ten tmavý hřbítek nalevo nahoře, lehounce bych přidřepl, aby se stromy posadily na horizont, a přidal bych trochu času a možná i víc kontrastu v postprodukci, aby sníh byl bělostnější a stromy svou černí nekompromisněji rozřízly světlou oblohu. Jo, možná ještě bude třeba trošičku, ale ne moc, zoomem přiblížit obraz. To se mi to kibicuje na dálku, viď? :-) Ale jsem přesvědčený, že to místo na prvním obrázku má potenciál výtvarně neobyčejné fotky, která prostě jednu zimu za příhodných světelných i sněhových podmínek vznikne. Už v duchu přesně vidím, jak krásně vyjde :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ukládám si do paměti a jestli bude příležitost a zima ještě nějaký čas vydrží, jako že asi jo, tak se k těm stromům rozhodně vrátím a zkusím to tak, jak jsi napsal. Děkuji. :)

      Vymazat
    2. A pokud to vyjde, určitě dej fotky! I ty dnešní i ty budoucí, pro srovnání. Nebo třeba ty budoucí samotné, jak budeš chtít.

      Vymazat
    3. Teda Petře, to byl velmi barvitý, přímo zvukomalebný popis! Úplně jsem tu scénu viděla před očima. Byl bys výborný scénárista. Fakt.

      Vymazat
    4. Jo, počítám s tím, Iví, hned jsem si to v duchu představila a zjednodušila, abych to měla v paměti kdyby náhodou: úkrok, otočka, přidřepnout, přiblížit a případně přidat kontrast (neboli zbavit se hřbítku a větve). :D
      A pokud to klapne, tak ji samozřejmě zas předvedu. :)

      Vymazat
    5. Super, super! A úplně tě takhle akčně vidím :D

      Vymazat
  3. Bev, také mám místa, která ráda fotím opakovaně a přesto, že jsou stále stejná, jsou vlastně pokaždé jiná. A to mne baví. ( Třeba mé příspěvky z H. Týna nebo z Vydry.)
    Krásné zimní fotky posedlé tmou a troškou sluníčka. :o)
    Měj fajn víkend. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáší, fotím každou zimu a podzim skoro stejné fotky, nemůžu si pomoct, ono toho taky v dědině zas tak moc k focení není, zvonička, škola, Masarykův pomník, pomník s křížem, náves, potok s lávkou, most... místa, kudy procházím pravidelně s psíkem, ale přiznám se Ti, že i přesto si ty fotky vždycky znovu ráda prohlížím. Děkuji, krásný víkend i Tobě. :)

      Vymazat
  4. Jsou to krásné zimní fotky, jde z nich chlad. Ta první stromová se mi líbí hodně, ale nejvíc me tentokrát nadchla ta s vláčkem. Přece jen je to prvek, který běžně v krajině není vídaný.
    Fotky stále stejného? také nacházím. Mám svá oblíbená místa, která zkouším fotit znovu a znovu. Většinou spíš z důvodů časosběru, ale někdy stačí poodstoupit i o pár kroků a je to zas trochu jiné.
    I když už některá z těch oblíbených míst fotit přestávám. Přece jen, vrba za mostem u řeky, i když je patnáctkrát nafocená a z toho pětkrát vypadá vážně skvěle, je jedna a ta samá vrba.
    Ale někdy se pak díky takové fotce povede záběr, kdy na jednom místě se nachází objekt a na příští fotce už ne. Takže se z fotky stává dokument...
    Tyhle chladivé fotky se ti velmi povedly!
    A vůbec mám dojem, že fotíš stejně dobře, jako píšeš.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dělám to úplně stejně a taky pak někdy po čase objevím na fotkách, co se mezitím změnilo. Je těžké si ta oblíbená místa nefotit, když vždycky znovu vypadají tak dobře. Třeba v té chumelenici nebo s pořádnou vrstvou sněhu. Ta s vláčkem se mi taky něčím líbí, asi tím kontrastem barev s černobílou krajinou.
      Jsem ráda, že se líbilo. Děkuji moc za milá slova. :)

      Vymazat
    2. No a s mazáním článků jsem to měla podobné, když jsem předělávala blog. Protože jsem to dělala fakt postupně, tak už při přenášení článků jsem prostě některé nepřenesla, byly to většinou takové ty kratičké prakticky nicneříkající článekčy, nebo něco s citáty, kterých je všude milion. I tak jsem přetáhla dost věcí, včetně emailovek, které se mi zdají být vtipné i dnes, z osobních článků všechno, kde byl odkaz na určitou konkrétní situaci nebo obzvlášť vyvedený či nevyvedený den.
      Bylo to stejně zvláštní, procházet takhle článek po článku a vybavovat si tu dobu.

      Vymazat
    3. Tak to tě musím obdivovat, já jsem to s pomocí dcery přestěhovala sakumprásk všechno a mazala jsem až když se mi nechtělo hledat všechny fotky. A je to takový zajímavý výlet proti proudu času, lecos jsem už zapomněla a docela často jsem se taky ukrutně vyděsila, to když jsem si četla některé svoje doprovodné texty. To byly horory. ;)

      Vymazat
    4. Pavli, ty se nemáš čeho děsit, tvoje povídání bylo vždycky poutavé. A mnohdy i luxusní, zejména co se týkalo povídek. Ale ten časový výlet byl opravdu zajímavý. Mně to zabralo dva týdny intenzivního přenášení článků do blogu, aby byly přidané ve stejném pořadí. Plus extra stahování fotek, protože jsem předpokládala, že ty původní zmizí, takže znovu do počítače a z počítače do těch článků. A pak jsem skoro pět měsíců postupně přenášela ty články do správného data a dávala jim závěrečný kabátek, aby to mělo nějakou fazónku.
      Vím, že jiní si to nechali převést kompletně. Ale nakonec jsem zjistila, že to pracné přepisování dat přineslo cestování v čase.

      Vymazat
    5. Někdy je dobré vrátit se ke svým zápiskům, fotkám, názorům, zážitkům. Rozhodně zajímavé. A ty jsi, Ivanko, velmi laskavá. :D

      Vymazat
  5. Také se přidávám s tím, že píseň o Krajině posedlé tmou mě hned napadla.
    Fotíš moc pěkně, nebýt toho vláčku, myslel bych si, že jde o černobílé fotografie zavedeného uměleckého fotografa.

    Ten pocit blízkého místa, s nímž nás spojují osobní vzpomínky, se z paměti nikdy nevymaže a jako magnet nás přitahuje na "místo činu".
    Já si takto vzpomínám na první dovolenou s chotí - v Beskydech, ve velmi skromném ubytování, bez auta, všechno mnoho kilometrů daleko, ale bylo nám hezky a rád bych se tam zase vrátil.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Miloši, to je opravdu krásná vzpomínka. Držím palce a moc ti přeju, aby se návrat na "místo činu" vydařil a pokud možno pobyt ještě několikanásobně předčil onu první dovolenou.
      Děkuji za pochvalu. :)

      Vymazat
  6. Parádní je třetí odspoda.
    Pěkné, moc pěkné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mraky byly ten den opravdu úžasně nadýchané a rozčepejřené.
      Já mám zas nejraději tu, kde slunce deroucí se zpoza mraků objímá doslova paprsky vesničku na kopci.
      Děkuji. :)

      Vymazat
  7. Taky mi občas připadá, že fotím stále stejná místa. To si pak třeba lehnu na zem a rázem je to všechno jinak! :D

    Krásné obrázky, u nás je také krajina posedlá zimou. Začíná se mi to ale pomalu zajídat, dva týdny v kuse sněží, autobusy mi definitivně zrušili a tak musím chodit do práce i z práce pěšky. Přemýšlím, že bych se pokusila tu posedlost zimou nějak vymýtit :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vida, to je dobrý nápad, prostě si lehnout. :D
      U nás to teď zrovna taje, od rána pršelo, pak zas chvilku sněžilo, je z toho taková břečka, ani zima ani jaro, jak říkáš, chtělo by to vymítače. Snad si s tím březen nebo aspoň duben v horším případě nějak poradí. ;)

      Vymazat
  8. Asi bych možná spíš než dohrávání fotek měla zrevidovat jestli ty články jsou přínosné a udělat to samé. Smazat. S tím focením to mám stejné, a nejseš sama. Pokud nejezdíš každý den po republice a nemáš možnost fotit jinde než v nejbližším okolí dopadne to tak že vlastně fotíš stále dokola stejnou věc. I když, nikdy nebude stejná, nebude stejné světlo, změníš úhel pohledu, nafotíš v jiné roční době.... ale už i já tady v okolí fotím minimálně, protože mne nudí protože na něj koukám už třicet let. Dobrá, zmizelo za tu dobu mnoho kusů lesa kam jsem ráda chodila, celá stráň vzrostlých stromů nad přehradou, které už zase ale zdárně rostou a dost rychle, přibyly k pozorování vydry (doufám že se jim nepřihodí něco zlého) Ale i tak jsou to pořád tisíckrát viděná stejná místa. Jenže s tím člověk nic neudělá....jen možná změnit způsob vidění a z celků přejít na detaily...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. VendyW, zdravím tě a ano, také jsem se zplna vrhla na třídění svých článků. Nejvíc mažu, některé jsem aktualizovala a přidala poznámku, nejvíc jsem ale svých článků už smazala. Nechávám jen ty, které jsou nějak důležité, a i z těch po zapsání údajů, které ilustrují, hodně smažu. Bavím se využíváním obnovy blogu.
      A ještě něco včera napsala Máří Kosáček, že jí odešla na mráček fenka, kterou jsme obě u ní poznaly - SURIKATKA. Sedala s námi na posteli a držela se zpříma v sedu. Tak teď o ní Máří napsala moc krásný článek vzpomínání a rozloučení. Mrkni k ní a vzpomeň na šikovnou "surikatu" od Máří ☺ ♥ ♣

      Vymazat
    2. Vendy, při psaní článku a celkově obnově fotek jsem na tebe hodně myslela. Říkala jsem si, jak to děláš, že každý den vkládáš fotky a přitom se neopakuješ, pokaždé jsou jiné a pokaždé krásné. Okolí fotím taky pořád dokola, protože se mi prostě líbí a často není co jiného, ale už taky podstatně méně. A přesně jak říkáš, zaměřuji se více na detaily. Můj sen je vyfotit si vločky, jak se povedlo tobě, to bylo překrásné, ale nevím, jestli je to vůbec s mým obyčejným foťákem možné. Ale i kdyby ne, mám alespoň plán a sen do budoucna. :)

      Vymazat
    3. Kitty, vím, že zpráva byla určená především Vendy, ale i mně je Surikatky a její paničky líto, je to vždy smutné, když nás ten malý čtyřnohý kamarád opustí. Jeden krásný citát, který jsem četla, říkal něco o tom, že zvířata nemají jinou chybu, jen tu, že odchází příliš brzy.

      Vymazat
    4. Tak to mne mrzí moc, Surikatka byla rozkošná. Ale já nemám na Majčin blog žádné spojení. Co skončil B.cz už jsem její blog ztratila z dohledu.

      Vymazat
    5. A co se týče focení. Kdybych mnohé fotky které jsou focené na stejném místě dala do jednoho článku, nenašla bys tam asi ani těch pět pověstných rozdílů... Je to jak s tím zámkem co maloval pan Hrušínský v jednom z dílu Básníků. A tak to máme každý. ;-)

      Vymazat
    6. Máří je i na facebooku, tam jsem taky objevila její odkaz na článek o tom pejsánkovi. Moc smutné, jako vždycky, když člověku odejde jeho zvířecí kamarád. Zkusím se podívat, jestli ji najdu a nasdílím ti odkaz, pokud ji tedy najdu.
      - Ad stejné místo, taky se mi vybavil pan Hrušínský s tím, jak maloval ten zámek. Protože se mu asi líbil. A jak říkal, není nikde registrovanej, a nemusí splňovat žádný pravidla nebo podmínky :D

      Vymazat
  9. Krásná atmosféra, má to skvostný nádech, ta první po nostalgii úplně volá.
    Možná to vše má skrytý význam, možná se právě na těch místech cítíš bezpečně, ukotveně a to se domnívám, že my lidé občas prostě vyhledáváme. Tam, kde se cítíme dobře, tam chceme zanechat nejen otisk své boty.
    Ať už to bude jakkoliv, dělej, co cítíš, kde jsi toho plná, kde nechybí emoce.
    Pak vzniknou tyto poklady, které osloví i další.
    Já jsem komunista, pětiletkový plánovač, který má svých značek milion :)

    OdpovědětVymazat
  10. Napadá mě, že známá místa blízká i vzdálenější jsou jako kořeny, které nás udrží vestoje, vzpřímené i když se právě krajem žene sněhová vánice nebo tropický liják, maximálně se skloníme, abychom se, až se vyčasí, zase znovu narovnali v celé výšce a kráse.
    Milý plánovači, děkuji za krásný komentář. :)

    OdpovědětVymazat
  11. Ta písnička byla v dětství má oblíbená, teď ji mám v hlavě :-)

    Mi se líbí ta fotka s vláčkem - krásně tu ponurou zimu rozbil :-) Ale jinak před všemi fotkami smekám.
    Na té třetí odspodu - ty mraky jsou super, hned tam vidím několik obličejů :-)

    Jinak obecně se mi moc líbí i ty časosběrné fotky jednoho místa, to je podle mě taky moc fajn.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se zas moc líbila ta, jak se tam zpívá: Jó, to jsem ještě žil... :)
      Děkuji, jsem ráda, že se líbilo. Časosběrné focení taky není na škodu, určitě budu pokračovat. Jen mě zarazilo při tom zpětném pohledu, jak mám každý rok totožné fotky, ale člověk je asi vždy nejkritičtější sám k sobě a taky u sebe dobře vidí nedostatky. :)

      Vymazat