24. 12. 2021

Když přepálíte start

Pokud bych se měla charakterizovat sportovní terminologií, v žádném případě bych se nepřipodobnila k maratóncům, k těm odhodlaným vytrvalcům, kteří si razí cestu k cíli osobitým a nezaměnitelným stylem polochůze poloběh. Jsem jenom obyčejný běžec krátkých tratí. Obrazně řečeno. Jinými slovy: dokážu vyvinout poměrně velké úsilí na omezený ne moc dlouhý čas - a většinou to k dosažení cíle i stačí, - ale chybí mi vytrvalost a umění rozložit si rovnoměrně zátěž v delším časovém úseku. Jinak v reálu samozřejmě taky občas popoběhnu, dokonce by se dalo říct, že i můj pohyb je osobitý a nezaměnitelný, ale raději přece jenom obyčejně chodím. Emil Zátopek i Forrest Gump by zaplakali. Tento rok jsem si ale takový zajímavý maratónský běh sama pro sebe zorganizovala. Start se nacházel v místě poměrně neškodně nazvaném Vyzdob si dům. Cíl se třepotá tam někde v dáli, v mlze a nese méně vznosný o to pravdivější nápis Vzpamatovávám se po svátcích. Celé to sportovní klání se jmenuje Vánoce 2021. Akci zaštítil spolek Skoč do toho po hlavě ruku v ruce se sektou Uctívačů dvanáctého druhu cukroví a nezávislým dramatickým sdružením Když jsme všichni doma.

Vystartovala jsem skutečně jako stíhačka, dokonce i bez výstřelu ze startovací pistole.  Obchodní domy jsem sice netrumfla, ale ten start byl můj prozatím osobní rekord. Už začátkem listopadu jsem vytáhla starý školní batoh a začala domů nosit z okolních lesů různé jehličnaté větve, tu smrk, tu jedli, tu borovici, taky pár bukových, březových a něco málo větví z kroucené vrbky. Bratru tak metrák. Proč v batohu? No, protože v rukách jsem měla pochopitelně berle (viz. předminulý článek.) Občas mi v hlavě uvízne věta z nějakého filmu. Nevím, podle jakého systému se třídí a ukládají, ale zrovna teď vyplula na povrch jedna z Pána prstenů: ,,Nikdy se nestavěj mezi Nazgůla a jeho kořist." Pro mě platí: Nic se nepostaví mezi uživatelku Pinterestu a její kořist. Pardon! materiál. Tedy ani berle. Svým způsobem mě v mém odhodlání podpořil i manžel, který ve stejném čase jako já také podstoupil operaci. Kuřího oka, které mu posledních asi deset let střídavě rostlo na prsteníčku pravé nohy a střídavě bylo seřezáváno žiletkou, nebo leptáno zvláštně zavánějící vodičkou na kuří oka. Něco mezi lakem na nehty a plesnivým pomerančem. Tento rok se odhodlal k závažnému rozhodnutí a kuří oko si nechal vyříznout, což se neobešlo bez šití. Díky tomu jsme si pak mohli porovnat jizvy. ,,Mám patnáct stehů, heč!" řekla jsem v očekávání obdivu a uznání. ,,No, tak to máš skoro stejně jako já," usadil mě manžel, starostlivě si prohlížející prsteníček černající se řadou stehů a zařadil tak výměnu kloubu do kategorie lehkých povrchových zranění, úprav a oprav. A on v tom je i kus pravdy. Mám dojem, že v mém případě nedošlo zdaleka k tak výraznému omezení pohyblivosti jako v případě mého muže. Naši domácnost zkrátka opanovalo kuří oko a nejčastěji vyhledávaným a diskutovaným termínem se staly gelové ortopedické vložky. Jak bych něčemu takovému mohla konkurovat? 

Výzdoba mi zabrala nějaký ten týden. Střídavě jsem nosila větve, následně je na kuchyňském stole barvila, drhla stůl, drhla podlahu, drhla sebe, stříhala si vlasy obarvené bílým balakrylem, -  nabarvit si celou hlavu mě napadlo až později, tedy barvou na vlasy, ne balakrylem - lepila motouzky na kužele, odlepovala z kočky nabílené větve, lepila oči na polystyren a celkově si příjemně blbla. Dekorování je pro mě vlastně ta nejmilejší vánoční činnost. Hned po rozbalování dárků. Na manželovy dotazy, co s tím vším hodlám dělat a jestli je to fakt nutné, argumentuji vždycky finanční stránkou věci, jak jinak taky jít na materialistu něž přes finance, že? Stojí to jen pár korun a jakou to udělá parádu! Letos se ovšem vloudila chybka. Na řezání větších větví si půjčuju od manžela takovou šikovnou kapesní pilečku. Ano, hádáte správně, pilka se již nějaký ten týden pohřešuje a s každým uplynulým dnem se pravděpodobnost jejího nalezení o něco snižuje. Dovolím si parafrázovat pana Kinga, který podobným způsobem promlouval o jisté papírové lodičce v knize To. ,,Tady pilečka navždy opouští náš příběh." Pro přesnost dodávám, došlo k tomu někde na trase mezi škumpou, vrbkou, garáží a kuchyňským stolem. Výdaje za dekorace se tak lehce navýšily o cenu nové nožopilky. 

V momentě, kdy byly dekorace na předurčeném místě, mě bohužel napadly lepší a ještě o něco komplikovanější kulisy pro ten největší ze všech svátků, vyžadující krom metráku větví a piksle balakrylu, také nějaké to kilo lepenky, zavedenou dílnu a jednoho spolehlivého, ochotného otroka bez vlastních vizí. Nechávám to na příští rok. Plánovat se zkrátka musí. Nicméně rozčarování. že jsme za oknem i před vchodem mohli mít krom zasněženého lesa i pár papundeklových jelenů, mi jaksi vzalo vítr z plachet. Nedá se říct, že bych vyloženě zpomalila. Já jsem si přímo vprostřed trasy lehla. Omlouvá mě fakt, že jsem vánočními svátky žila tak dlouho a intenzivně, že jsem je vlastně měla už za sebou a pocitově se nacházela někde v půli února. 

Ovšem v tom mírném stoupání těsně před cílovou rovinkou mě přece jenom sportovní duch společně s duchem vánočním přemluvili k závěrečnému vzepětí a já začala znovu finišovat. Čemu rozhodně nesvědčí finišování je pečení. Vanilkové rohlíčky se nám ve vzduchu vznášely ještě několik dnů. Sádlové koláčky, které mají být opravdu droboučké, nabobtnaly na plechu do velikosti menších muffin, vídeňské dortíčky naopak zaujaly velikostí místo sádláků a na talíři aby je hledal lupou a pracky se se projevily jako nevyklopitelné. Když jsem v zaujetí loupáním ořechů vysušila z jinak docela povedené cvičné vánočky veškerý život, hluboce jsem se nad sebou dojala a šla jsem se svěřit dceři. ,,Já už neumím péct," zakníkala jsem. Bohužel ve stresu přehrávám. To kníkání bylo tak tenoučké a směšné, že jsme se obě rozchechtaly. Od té doby si čas od času pro pobavení kníkáme.

Přes přepálený start, proflákaný střední úsek, navzdory spáleným plechům, dvoumetrové kavkazské jedli považované Ruby za osobní škrábadlo a povalené se vší parádou na zem i se všemi zhruba sto padesáti ozdobami, přes nezvanou pasažérku paní Angínu, která se mi omotala kolem krku a rozhodla se mi trochu zpříjemnit ty poslední metry, přes to všechno je cíl na dohled. Ještě před ním se ale nachází to, kvůli čemu děti píší dopisy, dospělí občas ztrácí a znovu nalézají rozvahu i hlavu a nakonec si to užívají i ti největší suchaři a škarohlídi. Nejkrásnější svátky v roce. Vánoce. 

Ať už jste běželi podobný maratón, nebo se naopak nenechali vyvést z klidu a hodili nohy na stůl, ať už jste pekli, zdobili a tahali se se stromkem, nebo si koupili krabici čajového pečiva a do vázy dali pár umělých větví, ať budete slavit sami nebo obklopeni rodinou, přeju vám, užijte si to naplno, v pohodě a radosti. A po svém. 

Krásný štědrý den jakož i dny následující přeje Bevíčková. ♥











28 komentářů:

  1. Máš to krásné! Jo, Pinterest .... ten je za trest.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Psice, já vemeno, jsem omylem při opravě své odpovědi smazala i Tvůj milý komentář, ale naštěstí jsem ho pořád měla v e-mailu a tak jsem ho sem znovu vložila aspoň takto.

      Presne, je to takovy Pintetrest:) Preji, at se rychle zahojis a posunes brzy zavody na nove rekordy. A samozrejme at dopadne i ta narocna rekonvalescence po odrezu kuriho oka. Btw. tu vodicku znam z domaciho odstraneni bradavic a smrdi to fakt brutalne. Uzijte si krasne Vanoce v te nazdobene nadhere!

      Vymazat
    2. A tohle byla moje odpověď.
      Pintetrest! to je ono, jinak už mu neřeknu. A moc děkuji, berle už jsem odložila a angína mě už taky tolik neškrtí. Ale co se týče kuřího oka, obávám se, že s námi ještě nějaký čas pobude. Pořád to není ono, říká manžel.;) V sobotu objevil tři roky prošlou mast Kerasal, kterou mu kdysi na kuří oka poradili v lékárně, když jsem viděla jak mu zaplály oči a s jakým potěšením pročítá příbalový leták, skoro jsem se za svou ironii zastyděla. :D

      Vymazat
  2. Bevíčková, Bevíčková, Bevíčková, vůbec není důležité vyhrát, ale zúčastnit se, to je oč tu běží.
    A ty jsi se zúčastnila a s novým kloubem, kdo to má ? / mojí kámošku po koleni pustily 23. 12. a když mi dneska berlemi poťukala na dveře, bylo to jako Ježíšek :) /
    Přeju příjemné vánoce a hlavně v Novém roce neztrácet tvůj pověstný humor a nadhled.
    Opatruj se ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro mě jsi takový Ježíšek ty, když jsem na Štědrý den viděla v mobilu, že jsi ke mně zavítala, měla jsem z toho úplně stejný pocit. Občas chodím nakukovat, jestli už jsi doma a těším se, až jednou nakouknu a dveře i okna budou konečně dokořán a pod novým článkem nových tři sta komentářů. :)
      Děkuji, i ty se opatruj. :)

      Vymazat
  3. Mně stačí sněhové pusinky.
    Pan Al_Man ujíždí na lineckých kolečkách.
    Veselé Vánoce vinšuji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jednou jsem je chtěla vyzkoušet a nevím proč navíc rovnou mandlové, rozteklo se mi to po plechu a ještě ta hmota popraskala. Vypadalo to jako kry na řece, které znovu zamrzly. Holky ten samý večer celý ten plech snědly a od té doby chtějí patlanec každé vánoce.
      Občas jim to dokonce splním, jen je pokaždé jiný. ;)
      Veselé i Tobě. :)

      Vymazat
  4. Já jako typický maratónec - dříve i v pravém, nyní již jen v přeneseném smyslu slova - dokážu ocenit sprintery, protože to je oblast, která není mému naturelu blízká. Ale upřímně řečeno, sprint i maratón s novým kloubem, to je úplně jiná disciplína!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kloub prošel zatěžkávácí zkouškou a obstál, jinak by šel. ;)

      Vymazat
  5. Nádherný článek, směju se tu jako blázen.
    Díky moc za něj.

    OdpovědětVymazat
  6. Ten Tvůj maratón určitě za tu finálovou nádheru stál. Přeji Ti pohodové Vánoce, brzké zotavení po operaci a do nového roku hodně zdraví a inspirace pro Tvoje nádherné psaní a tvoření.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji Alenko, i Tobě dvojnásob všeho dobrého. :)

      Vymazat
  7. Bevíčková, ty jsi borec. Maraton jsi uběhla na výbornou, i když jsi občas zaškobrtla. Odměnou Ti bude medaile v podobě neopakovatelného Štědrého večera. Četla jsem Tvůj příběh jedním dechem a místy se i hodně nasmála. Skvěle píšeš a máš i skvěle nazdobeno. :o)
    Měj krásné a klidné dny. A brzy se zregeneruj, takový maraton dá zabrat i trénovanému. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ještě opravuji: maratón s čárkou. .o)

      Vymazat
    2. Dáší, moc děkuju, mám radost, že se líbilo. :)
      Všechno nakonec dopadlo dobře, všechno jsem s pomocí holek stihla a žádná další katastrofa se nekonala. Berle už jsem odložila, dnes to jsou na den tři měsíce od operace a angína už je taky na ústupu, penicilin zabral dobře. Krásné dny i Tobě. :)

      Vymazat
    3. A ještě k tomu maratónu. Dáší, nebudeš mi to věřit, ale už tři dny mi bliká v hlavě, že si to musím v článku opravit na maraton, že jsem určitě napsala kravinu, bohužel jenom bliká. Až dnes jsem se konečně dokopala najít si, jak je to správně a případně si nasypat popel na hlavu, a ony jsou spisovné obě varianty, takže ta úplně nejlepší možnost. Tak jsem se zas poučila. Já pořád říkám, že ze mě blog dělá lepšího člověka. :D

      Vymazat
  8. Zase skvostný článek, úsilí kolem svátků se mi letos vyhnulo, protože mi zemřel přítel, u kterého jsem žila a budu žít teď sama. Ale vaše svátky nakonec skončily očekávaně, i když stály hodně sil a úsilí. Fotky máš přímo famózní, rozjasnily mi zimní dny. Přeji do nového roku 2022 co nejvíc dobrých událostí a hlavně tedy zdraví vám všem ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kitty, je mi to tak strašně líto, ani uvěřit tomu nemůžu. Děkuji a jestli jsem Tě alespoň maličko potěšila, připisuji si na konto malé bezvýznamné plus. ♥

      Vymazat
  9. Díky za krásný článek. Moc jsem se pobavila. Nejsem v tom sama.
    Výzdoba se ti moc povedla. Můžeš si hrdě říct - Stálo to zato.
    Přeji ti do nového roku zdraví, štěstí a stále dobrou náladu a vtip. Alena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za milý komentář, ráda jsem pobavila. Do nového roku také přeji jen to nejlepší. :)

      Vymazat
  10. Fredy Kruger

    " Vlezl jsem ku strýci, když venku svačil ....
    Husu jsem uviděl na pekáči !
    Rychle jsem popad´ tam husí stehno....

    Rychle jej snísti ! než s tetou sem vběhnou !
    Pak za svetr zastrčím husy půli
    a rychle pryč z místa vystartuji !!

    sranda to bude náramná !"

    Jan Pycsuss sed´ bohužel na kamna !

    ... přiběh´ strýc s tetou :
    " Ty budeš nás srát ??!!

    synovec bohužel, přepálil start !!
    Kalhoty na plotně připáleny
    s nahou zadnicí vyběh´ ven Jeník !!

    ... a přiběhl domů za chvíli poté ...

    " Stálo to za to ? ty idiote !!?"
    Vykřikla matka rozčilena !

    Rozrušen rovněž je syn Pycsus Jenál !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem podle všeho ještě dopadla načisto dobře, očividně mohlo být podstatně hůř. :D :D Chudák Jenál, to mu přišla husa draho. ¨
      Děkuji za další klenot do sbírky i za milou návštěvu. :)

      Vymazat
  11. Tos tedy absolvovala přímo Beskydský dvojmaraton.

    Kuří oko je velmi závažná, život ohrožující nemoc :). S novým kloubem můžeš skákat jako srnka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Miloši, věděla jsem, že ty jakožto sportovec tělem i duší můj předvánoční víceboj oceníš. ;)
      Kuří oko stále zlobí, vypadá to, že přes vyříznutí roste znovu. A nebo je to ten šev po operaci, vlastně je to jedno, bolí to prý úplně stejně, takže žádný posun. :-)

      Vymazat
  12. Máš to naprosto nádherný, Bevi! Moc se mi líbí ty dřevěné panenkové figurky. A krásně osvětlený dům. Adventní zátiší i světýlka svíček. Při čtení mě pěkně cukalo u pusy, což se mi už dlouho nestalo. Moc milé povídání a musím obdivovat tvou houževnatost. Shodnu se snad akorát v tom, že jsem taky expert na krátké tratě. Ale nemám tvou vytrvalost a tak místo abych tahala z lesíka nějaké špalky dřeva, spokojím se s tím, že šmíruju na netu tisíce vánočních fotek a tiše slintám.
    Nicméně letos jsem si taky udělala trochu vánoční výzdobu. Jenže na rozdíl od tvých rukodělných výrobků - a fakt hezkých! - jsem použila potupně kupované.
    Nechci si ani představovat ten skutečný vánoční strom po náletu micin.
    Cukroví mě rovněž rozesmálo, a taky jsem si vzpomněla na jednu dávnou výzvu - nepřátel se nelekejme a na množství nehleďme.
    Máš aspoň cíl, pro letošek. Falešné soby a povedené vánoční cukroví. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Iví, moc děkuji za tak milý komentář. Musím říct, že stromek ten pád kupodivu přežil celkem bez větších škod, akorát se baňky rozlítly po celém pokoji, ale naštěstí jsou jen umělohmotné, tak nebyl problém je zas posbírat a pověsit na znovu postavený stromek, akorát teda už od té nehody nestál rovně, pořád se trochu nakláněl, ať jsme s ním dělali cokoliv. :)

      Vymazat