22. 10. 2022

Jak správně dávkovat špatné zprávy

Tak jsem tuhle chtěla poslat neteři přes WhatsApp pár podzimních fotek. Mochyni a listopadky, nějaké to žluté lupení a východy slunce. Poslala jsem první fotku a v tu chvíli se rozječel mobil. Zpodobnění podzimní zahrady vzdálenému příbuzenstvo bylo odloženo na později. Po několika hodinách jsem se k WhatsAppu vrátila a ve snaze vysvětlit Šárce odeslání jediné fotky místo avízované podzimní přehlídky i časový odstup mezi jednotlivými zprávami jsem sepsala tento skvost: Další podzimní ještě pošlu, on mi zrovna zavolal pán z portálu Ušetřeno, musíme změnit dodavatele elektriky, a pak jsem chystala chlapům svačinu, museli nám přijít složit uhlí do sklepa, Jirka si natrhnul sval, když zvedl pračku, když ji vezli z opravy. Poslala jsem slíbené fotky a po chvilce jsem si znovu přečetla i svou zprávu. Zhrozila jsem se a zamyslela se, bylo-li opravdu nutné všechny svízele posledních týdnů vyjmenovat v jediné větě. 

Kdesi jsem četla citát, který říkal cosi ve smyslu, že mluvení pravdy je výhodné v tom, že si nemusíte pamatovat, co jste řekli. Někdy by se ale pravda možná měla přece jenom dávkovat po malých soustech a ne vysypat jako koš brambor, jen tak mezi řečí, jako vysvětlení něčeho úplně jiného.

Pocitově to celé vlastně u brambor začalo. A u voleb. Bylo nebylo v jedné malé vísce se pár lidiček ne úplně spokojených s tím, jak to na obci chodí, domluvilo a sestavilo druhou kandidátku a oslovili jednu volbami a celkově politikařením velmi nenadšenou a nepolíbenou občanku, jakousi Pavlu Bevíčkovou, aby se stala členkou volební komise a tím pádem i jejich pojistkou a kontrolou, že nedojde při sčítání hlasů k podvodům. Zmínění lidičkové, nebo alespoň někteří z nich, asi hodně koukají na televizi, říkala si Bevíčková. Jenže na kandidátce nespokojených figuroval i pan Bevíček a tak Bevíčková souhlasila, že ano, že tedy podpoří Nespokojené a prožije dva dny v jámě lvové s dcerou současného starosty a jeho maminkou a kamarádkou jeho maminky, tedy se třemi dalšími členkami volební komise.   

V jámě lvové to překvapivě nebylo úplně špatné. Zbývající tři lvice byly přátelské a popravdě i vtipné. A znuděné úplně stejně jako já. Vsobotu kolem jedné pronesla Verunka zhnuseně, že už ji táta podruhé do něčeho takového neuvrtá, že se voleb účastní naposledy. ,,Obávám se, že já taky," souhlasila jsem vřele a sympatie založené na společně vypitých litrech kávy, vepřovém po thajsku, řízcích se salátem a hodinách prosezených bok po boku ve studené volební místnosti zahořely silněji. Hlasy byly nakonec sečteny, žádný pokus o podvod odhalen nebyl a dokonce dva lidičkové - lídr Nespokojených a jeho zeťák proklouzli s odřenýma ušima a stali se potenciálními zastupiteli. Bohužel jsem doposud neodhalila podstatu současného bytí na dvou místech zároveň, což zapříčinilo, že se kvůli volbám přes docela pěkné počasí muselo doma odložit plánované vybírání brambor. Ono nakonec ani tak nešlo o mou nepřítomnost, ale o celkem důvodnou obavu z nepřítomnosti lavoru bramborového salátu a mísy řízků, tedy pohoštění pro dvouhodinovým sběrem brambor vyčerpané brigádníky. Tradice je holt tradice. Vždyť bude ještě pěkně a brambory se vyberou kdykoliv. Jen co skončily volby, začalo se zatahovat a pršelo a pršelo a pršelo...

A jakmile se udělalo jen o trošku lépe, šlo se vybírat. Co na tom, že brambory připomínaly blátivé hroudy a společně s nimi se dovezlo na voze do dvora i několik metráků hlíny. Hlavně že jsou doma, jsem si nakonec říkala i já,  když jsem v neděli v podvečer zapínala pračku a koukala z okna do dvora na dva vozy brambor zakryté plachtou. Pračka zahučela, do bubnu natekla voda, buben se jednou snaživě otočil a tím se mnou skončil. Po třech pokusech o spuštění jsem to vzdala a prádlo z pračky zase vytahala. Už nejenom špinavé ale i důkladně namočené. V pondělí pračka putovala do opravy. 

V následujících dnech jsem si při přebírání brambor uvědomila, jaké mám štěstí, že se pohybuji ve společnosti tolika chytrých lidí. Jeden ze švagrů se spokojil s konstatováním, že hlína opadne sama, jakmile brambory oschnou. Během řeči usilovně žmoulal v ruce jednu blátivou hroudu, ve snaze předvést své tvrzení v praxi. Něco málo fakt opadlo, žmoulal opravdu usilovně. To druhý švagr na to šel vědecky. Poučil nás ostatních pět dloubajících do hromady na voze ve snaze objevit nějaké ty brambory, že čeští zemědělci si zakládají na tom, že brambory nijak nečistí, protože pak teprve jsou dokonale autentické a hlína navíc působí jako přirozená izolace. Na našich bramborách byla taková vrstva přirozené ilozalace, že pokud by důkladně zaschla, mohli jsme je louskat jako ořechy a vydlabávat lžičkou. 

Ve středu se ovšem ukázalo, že hlína ať už izoluje nebo ne, není zdaleka náš největší problém. Brzy po ránu mi v e-mailu přistálo vyúčtování za elektriku za posledního půl roku. Doplatek jako kráva. Jako dvě krávy. Spotové ceny elektriky kopírují cenu na burze, jak jsem se mezitím poučila. Chvilku jsem si myslela, že se taky nechám izolovat hlínou. Nejlépe zaorat do pole. 

Nejsem si jistá, jestli je to zrovna výhoda, ale poměrně rychle se ze všech otřesů vzpamatovávám. Po pravdě, ono ani nic moc jiného nezbývá, tedy krom zmíněné hlíny. Na to je ale vždycky dost času. V pevné víře, že smolný vír, který nás pohltil, dosáhl vrcholu své aktivity a od teď už se musí vše obrátit k lepšímu, jsem ve čtvrtek odpoledne skoro vesele hopkala po schodech, ještě se před posledním přebíráním brambor pokochat zahradou a načerpat něco pozitivní energie z její podzimní krásy. Pračka už je na cestě domů, brambory jsou z větší části ve sklepě... říkala jsem si zrovna, když mě dostihla dcera s mobilem v ruce. ,,Volá ti táta, máš mu k autu donést berle." V naší domácnosti jsou berle běžnou a v posledních letech téměř povinnou výbavou, něco jako deštník, baterka, nůžky, brufen, náplast a izolepa. Hmátla jsem pro ně za dveře a s berlemi v náručí šla přivítat mužíčka. A pračku, pro kterou se měl cestou z práce stavit. 

Toužebně očekávanou pračku opravdu přivezl, pračkou ji ovšem nenazval ani jednou, zato na její adresu padla řada jiných jmen. ,,Jak jsme ji s Rosťou ( kolega z práce) zvedali do auta, luplo mně něco vzadu ve stehně a už jsem na nohu nestoupl," řekl a natáhl se pro berle. Konečně se mohl aspoň pustit auta, kolem kterého se ploužil, přidržuje se ho jednou rukou. V tu chvíli kolem projížděl kamarád, který cestou naložil i švagra vědátora, mířícího k nám na přebírání. Ihned jsme upoutali jejich pozornost. Jiří o berlích nerozhodně přecházející kolem auta, já vytlemená v brance. Nebyl to zrovna veselý smích, ale na některé události nejde reagovat jinak. Chvilku mezi námi těkali očima, jestli nejde o nějaký žert. ,,Vytáhněte tu pračku mamě nahoru a běžte přebírat," požádal Jiří. ,,Já zajedu pro Fialíka (další z party brigádníků) a pak musím zavolat švíci, aby mě radši hodila na pohotovost, kdyby si mě tam chtěli nechat." 

Jak řekl, tak se stalo. Švagr s Kameňákem vyložili pračku a jali se ji smýkat po schodech k nám do patra. Náš vědec na druhém schodu zjistil, že pozpátku s pračkou do schodů nevyleze. ,,Ta pračka je plná vody, oni ji z toho nevypustili," vysvětlil pobouřeně. ,,Tak se vyměníme," řekl Kameňák. V úzké chodbě předvedli slušnou verzi obkročáku s pračkou v náručí a hned to šlo lépe. O tom, že ji nyní táhnou vzhůru nohama, jsem se taktně nezmiňovala, byla jsem vděčná, že jsou vůbec ochotní ji někam táhnout. Po několikerém ujištění, že z pračky určitě nebyla vypuštěná voda a mnoha přestávkách na vydýchání pračka konečně stanula na svém starém místě. Muži povzbuzení mou chválou, panákem rumu a vlastní šikovností pračku hned zapojili. Má vděčnost neznala mezí. Hned jsem do ní naskládala prádlo a pračku zapnula. Zahučela, napustila vodu, buben se snaživě otočil, displej se rozblikal, vystřídal několik číselných kombinací - nepřekvapilo by mě, kdyby mezi nimi bylo i trojčíslí 666 - a ustálil se na hlášení E 01. Z minulosti vím, že jde o hlášení chyby. Člověk nemusí být zrovna Einstein, aby se mu do hlavy vloudila úvaha, že tato chybka by mohla mít přímou souvislost se způsobem jímž byla pračka potupně vzhůru nohama vlečena do schodů. Jsem prokletá, napadlo mě. V minulém životě jsem zřejmě byla minimálně sériový vrah. Zavolala jsem do opravny paní Pivničkové, která pračku do dočasné péče ode mě přijímala s prosbou o radu. ,,Mně se to hned nezdálo, když ji chlapi nakládali do auta naležato, " řekla. ,,Ty pračky jsou plný elektroniky a jak do toho nateče voda, je konec." V duchu jsem zasténala. Nenašla jsem odvahu říct jí, jak ji ti dva nýmandi vlekli nahoru. ,,Zkuste ji vypnou z elektriky, otevřít, co půjde a nechat ji do zítřka vyschnout," hlasem plným účasti radila paní Pivničková. ,,A modlite se. Taky na vás budu myslet," dodala. Dvě ženy nic tak nesblíží jako stonající pračka. Paní Pivničková taky  byla první komu jsem ráno plná radosti psala sms: Modlení asi pomohlo, pračka pere. Děkuji za vše. 

Brambory jsme toho odpoledne přebrali, později s k nám připojil dokonce i Jiří, aby nám přispěl alespoň dobrou radou. V nemocnici si ho nenechali, vrátili ho do domácí péče s nohou zafáčovanou od shora až po špičku palce, s diagnózou natržený sval, nebo spíš šlacha sval držící. Po dvou týdnech manželova marodění si říkám, nebyla-li chyba nenechat si ho tam aspoň deset dnů na pozorování. 

A právě ve chvíli, kdy se zdálo, že už je po všem, přišel Jiří s překvapivou zprávou, jakýmsi dozvukem celé smolné minisérie. Lídr Nespokojených je prý opět nespokojený. Tentokrát se mu nelíbí, s kým má být další čtyři roky v zastupitelstvu a vyzývá své spolukandidáty k podepsání hromadné rezignace, kterou hodlá při první schůzce nového zastupitelstva předložit ostatním a hrdě odejít. A tehdy ve mně bouchly saze. Zpětně se mi vybavila celá ta mizérie, jejíž počátek a příčinu možná nelogicky ale o to vášnivěji připisuji právě volbám. ,,Tak pokud tohle uděláte, tak pudu a tomu vašemu lídrovi osobně nakopu do hader a s těmahle vašima blbostma končim navždy," řekla jsem Jiřímu. V reálu jsem ovšem byla o dost konkrétnější. Dalo by se říct, že jsem oblast nakopání specifikovala naprosto přesně. Snad nakonec nespokojený lídr přece jenom vzal rozum do hrsti, možná se mu i doneslo něco z mých slov, v každém případě byla možnost rezignace smetena ze stolu. 

Vír konečně zpomalil a kusy našeho života začaly dopadat na zem. Ještě jsou trochu přeházené, něco je otlučené, něco na vyhození, ale tak to už to bývá, když se vám životem prožene smolné tornádo. 

Po zralé úvaze docházím k závěru, že správně dávkovat špatné zprávy nelze. 
Je možné počkat si, až budou zprávy výhradně dobré, ty se pak jako pytel brambor klidně vysypat můžou. Ale tato možnost je poměrně nereálná.
A nebo k těm špatným přiřazovat žertovná hesla, tak jako ve filmu S tebou mě baví svět. Třeba bahenní lázně (vybírání brambor). Tady jsou lvi (volby). Sólo má valcha (rozbitá pračka). Chyť lídra za flígr! (netřeba dále rozmazávat) a tak podobně. 
A pak je tu ještě třetí možnost. Postěžovat si blogu, ten to snese. 😉


A teď ještě pár těch podzimních.






Pomocníci 







Příjemné podzimní dny přeje Bevíčková. 😊


26 komentářů:

  1. Mám depku,tedy .šla jsem. Po přečtení dnešního příspěvku se 😁. Pavli fakt dobrý,ty ustojis vše.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bevíčková23.10.22 6:59

      Moc děkuji, taková důvěra potěší a povzbudí. :D

      Vymazat
  2. Moje mám vždycky říkávala, teď když máme ve sklepě brambory a uhlí, ničeho se nebojím.
    Možná k tomu mohla přidat ještě i pračku, kdo ví.
    Mě tedy musí stačit pouze brambory ve sklepě a holt nějaký jeden, dva, tři svetry, dle doporučení našich politických es, tak, že v tomto ohledu bych výrok o nakopání cílila velmi konkrétně.

    Nádherné podzimní kytičky, Čárlí vypadá spokojeně a mě se moc líbí ta kočka, co má tělo jako mozaika. To je domácí výroba? Vím, že jste hodně šikovní, pamatuju si ještě fotky vašich andělů na březovém kmenu.

    OdpovědětVymazat
  3. Bevíčková23.10.22 7:07

    Moc děkuji, pomocníci pomáhají, jak můžou. Mozaiková kočička je koupená, ale máš pravdu, že už jsem přemýšlela, jestli by nešlo něco takového vyrobit doma. Betonové pítko, u kterého sedí lev, je moje práce. Teď bych si ráda zkusila dýni ale dutou, aby se do ní dala dát svíčka, uvidíme, jestli to stihnu do Halloweenu. :)
    Maminka to říkala moc pěkně, brambory a uhlí máme, nějaký ten svetr taky a dole u táty je dokonce stále pořád ještě schovaná jedna obstarožní valcha, takže houby zle. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To pítko je taky moc pěkné, myslím, žes kdysi popisovala, jaks ho tvořila. Jsi prostě šikulka veliká.

      Vymazat
  4. Vidím, že tohle období se fakt nedá považovat za nudný melancholický podzim :-). Mně oslovují s nabídkou nominace do volební komise pravidelně a já se pravidelně tvářím, že nejsem doma (tedy v místě trvalého bydliště), což ostatně už 14 let opravdu nejsem, takže vlastně tolik nelžu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bevíčková23.10.22 15:39

      Na melancholii zatím nebyl čas. :) A ani se ti nedivím, příště se taky budu tvářit, že nejsem doma, je to opravdu k nepřečkání. Tentokrát jsem byla fakt vděčná, že jsou obě starší paní tak upovídané. Měla jsem s sebou sice knížku, ale ani jsem ji neotevřela, pořád mluvily. Nejvíc jsme se vždycky rozpovídaly, když přišel někdo, koho neznáme, máme poměrně hodně nových obyvatel. Nejmladší Verča nám říkala Kelišky, je ve věku mých dcer a tak tomu ještě tak nerozumí. ;)

      Vymazat
  5. O jé.... no však se nadarmo neříká že čert s*re na jednu hromadu. Já k volbám ani nešla, nějak mi nepřipadlo zajímavé vybírat z pěti uskupení se stejným programem které vlastně byly takovými rodinnými podniky. V každé kandidátce některého z pěti uskupení byly rozházené celé rodiny. A zbytek lidí ani neznám. Ale připomněla jsi mi, že moje mladá kolegyně z práce, neskutečný trdlo a prdlouš taktéž zasedla jak předsedkyně volební komise. No mám dojem, že asi v Ústí volby platné nebudou..... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bevíčková23.10.22 15:54

      Jak se říká, rodina je základ státu. ;) U nás to bylo to samé. V naší kandidátce byl ten můj, jeho sestra, její bývalý tedy exšvagr (náš lídr :D), jeho nová žena, manžel jejich dcery a bratr tohoto zeťáka. Taky skoro celá jedna rodina. Vlastně jen další pán neměl v kandidátce žádného rodinného příslušníka. :D
      Já jsem byla jen člen a byla jsem ráda, že to tak vyšlo a nemusela jsem na školení. Předsedkyně byla starostova maminka a místopředsedkyně její kamarádka. Oni obě chodí k volbám už roky a pravidelně, tak to mají v malíčku a Verunka byla zapisovatelka.

      Odpovědět

      Vymazat
  6. Ne nadarmo se říká, že na posraného i záchod spadne. Ale ty jsi tu katastrofu odvrátila a záchod bravurně odhodila! :) Naučila jsem se špatné zprávy dávkovat najednou, říkala jsem si, že když už má být výbuch, tak ať to stojí za to. Překvapilo mě, že žádný nebyl, takže metoda to bude asi správná :D.
    Podzimní obrázky jsou kouzelný!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Druhý den jsem neteři napsala, že jsem psala v rychlosti a tak to ze mě takhle vypadlo, ale že není třeba se znepokojovat, že už je všechno vyřešené, což nakonec taky celkem je. Mám rodinu moc daleko, na to abych je chtěla nějak zneklidňovat ještě svými problémy, dneska má každý svého dost a s tímhle by mi stejně nikdo nepomohl. A ani bych nechtěla. :)
      Děkuji, Jani. :)

      Vymazat
  7. Umění nahňahňat měsíc do jedné věty je něco úžasného.
    Zkratky teď vládnou světu.
    Měj se SBÚ (skvěle-báječně-úžasně).
    Náramné fotky bareff veselých.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bevíčková24.10.22 9:39

      Tak by byl možná stačil jen ten první odstavec a nebo jenom ta jediná věta. :D
      Měj se taky SBÚ a MD (moc děkuji). :)

      Vymazat
  8. Ahoj Pavli, moc Tě zdravím. Jsem ráda, že jsi se zase ozvala ! No měla jsi to pestré... Krásné podzimní fotografie ! Opatruj se, Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bevíčková24.10.22 9:40

      Leni, už mi bylo po blogu fakt smutno, taky jsem tu ráda.
      A děkuji. :)

      Vymazat
  9. Podzim jak vino! Drzim palce, at vsechny ty popadane dily zase zaklapnou do puvodnich dispozic. Sragory jsou to tedy bez debat uplne vsechny, ale nejvic me zasahla po vlastnich zkusenostech ta pracka. Jaky blaho, kdyz vrni a prezvykuje si to pradlo, zatimco clovek muze prestat myslet na to, jak to nouzove preprat ve vane!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bevíčková02.11.22 19:31

      Kdo nezažil, nepochopí, jaká hrůza to je bez pračky. Hadry se kupí, v našem případě navíc mokré hadry, venku zrovna hnuseně, sušit to není kde, no horor!
      Děkuji za ty palce, dílky se znovu nějak poskládaly, sem tam něco chybí a některé jsou obráceně ale ten původní obrázek už se zase pomalu rýsuje. :)

      Vymazat
  10. No je fakt, že neštěstí málokdy chodívá samo a většinou se toho nasbírá víc najednou.
    Bez funkční pračky si to ani neumím představit a tchánovcům přišel taky takový účet za elektřinu, že jsme to ještě doteď nerozdýchali...

    Ale myslím, že je super, se si tak pomáháte a všichni tak ochotně přiložili ruku k dílu. Takováto sounáležitost je k nezaplacení!

    Bev, pohodové svátky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bevíčková03.02.23 8:35

      Ano, sounáležitost je moc dobrá věc, na přátele a rodinu si opravdu nemůžu stěžovat.
      Svátky už jsou dávno fuč a tak přeju co nejlepší prožití zbytku zimy bez úrazů a nesnází. :)

      Vymazat
  11. Tvoje povídání mi vždy pomůže vrátit se do "starých dobrých časů", kdy jsem pročítala blogy a těšila se na nové články svých oblíbenců. Jsem vděčná za vás, kteří píšete dál. A za to, že alespoň o vánočních svátcích můžu nahlédnout, co nového u vás je.
    Tak doufám, že to nejhorší už míte za sebou a svátky prožíváte v pohodě.
    Vše nejlepší do nového roku a velkou zásobu pozitivních zpráv!
    Radka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bevíčková03.02.23 9:02

      Radí, mě zase vždycky připomene staré krásné časy na blog.cz tvoje milá návštěva a komentář. Hned jsem zpátky a zase se těším z nových článečků u svých oblíbenců i z bezcílného bloumání blogovým světem a objevování zajímavých blogerů. A co teprve téma týdne, to vůbec nebyl špatný vynález, člověka to občas přinutilo něco se alespoň pokusit vyprodukovat. V poslední době jsem jaksi bez nápadů a bez chuti něco psát, zdá se mi, že se v mém životě neodehrává nic, co by za sepsání stálo a tak když se objeví zajímavá série smolných zážitků, je to pro mě vlastně inspirace a radost, že zas mám o čem. ;) Ale nechci si jen stěžovat, není to zas tak špatné, máme se pořád ještě fajn, může být hůř a to si každý den, když na mě dolehne tíha dnů, připomínám. :D
      Děkuji za návštěvu i milá slova a přeji i tobě jen samé dobré zprávy. ♥

      Vymazat
  12. Je úžasné, jak ze samých jobovek dokážeš napsat humoristickou povídku :).
    Tou moudrostí, že mluvit pravdu znamená nemuset si pamatovat, co jsem kdy řekl, se také snažím řídit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jestli tě mé eskapády pobavily, pak byl splněn účel, protože i já jsem se nakonec při sepisování bavila. :D
      A tenhleten nenápadný citátek, co jsem jednou přečetla na sedadle autobusu (jeden čas se tak snažili zpříjemnit cestujícím cestu a nenásilně je kultivovat) je jedna z nejpravdivějších myšlenek a pro mě je v podstatě nutnost se jím řídit, protože při mé paměti si lhaní nemůžu ani dovolit. ;) :D

      Vymazat
  13. Podzimní listí je nádherný a ten věnec je naprosto úžasný. Taky se mi moc líbí zvířátka na kanapi :-D nebo co to je!
    Nejlepší je se ze všeho vypsat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak jsem nejdřív četla, že nejlepší je se ze všeho vyspat. A víš co... kolikrát to taky platí. Vyspat i vypsat, oboje je taková první pomoc při nesnázích.
      Jsem ráda, že se fotky líbily a zvířátka si opravd lebedí na kanapi, dali jsem si prostě do kuchyně gauč, protože estetiku jsme už hodili za hlavu a zaměřujeme se teď výhradně na pohodlí. ;) :D

      Vymazat
  14. Ráda jsem nakoukla k tobě na "starší článek" a vidím, že ti to píše pořád dobře. Nejlíp se v Česku píše o nehodách nebo nezdarech, dokonce i vlastních (s dobrým koncem). Ale zjemnila jsi to pěknými obrázky a za to děkuji. Přijdu častěji, píšeš dlouze a to mám ráda - hodně se do článku vejde ;-)))

    OdpovědětVymazat