Jsem nedočkavá? Ano. Nejspíš to tak bude. Nedočkavě ochutnávám vařící jídla. Díky spálenému jazyku a patru mi pak všechno chutná, jak papundekl kořeněný drtinami a možná z toho pramení má stálá pochybnost o vlastním kuchařském umění.
Nedočkavě očekávám jaro a jsem schopná cítit ve vzduchu vůni rozmrzající hlíny a stromů už v únoru. A jakmile ve vzduchu jaro jednou rozpoznám, bez ohledu na hlas rozumu a meteorologických předpovědí, peru zimní bundy, rukavice, šály, přerovnávám skříně a zkouším si plavky (což je horor sám o sobě). Některé roky až třikrát. Jsem sice nedočkavá, nikoli však jasnovidná.
Nedočkavě se pouštím do úprav zahrady, jak jen rozmrzlá zem dovolí. Pak se není co divit, že rozkopu lilie, na které jsem od podzimu zapomněla a založím skalky na místech, kam jsem loni vysázela floxy a jiné trvalky. Ty si pak sáhnou až na dno, ve snaze prorazit půlmetrovou vrstvou hlíny. Jeden rok jsem na svou překotnou zahradnickou touhu vyzrála. Nakreslila jsem si podrobný plánek, kde co na zahradě mám.
Po dvou letech hledání jsem se s plánkem rozloučila. Mezitím je stejně zas všechno jinak.
Se stejnou nedočkavostí zveřejňuji své články, abych deset minut poté objevila hromadu chyb a překlepů a upravovala a upravovala, protože bez toho to prostě nejde. Skutečně dobrá, nebo spíš lepší slova a formulace mě bohužel napadají až po zveřejnění. To je snad nějaký nepsaný zákon.
Nedočkavě vyhlížím dcery a manžela při návratu ze školy a práce. Nijak výrazně neoslabil mé očekávání ani fakt, že se dcery často při návratu domů hlasitě protřískají dveřmi a ještě při vyzouvání bot se stihnou pohádat, která šlápla na psa. A manžel, jen co otevře dveře u kuchyně spustí litanii: ,,To byl zas den, kde mám tu mast na záda, musíš mně to namazat, zas jsem nemohl otočit hlavu, to je z toho průvanu, zas mě ofouklo..." (Co kdyby to jednou bylo jinak?) Pak mi velmi rychle osychají rozněžnělé zraky a tiše uvažuji, že samota není až tak špatná věc. Přesto se vždy znovu pokouším holkám zvednout náladu sdělením, co bylo k obědu (což je někdy potěší a uklidní, navzdory mnou rozpoznané papundeklové chuti) a manželovi oběd rovnou uchystám, přestože mi hlavou běží: možná by to spravil výlet do Pelhřimova...
Nedočkavost, netrpělivost a zbrklost nejsou vlastnosti, které by výrazně zlepšovaly kvalitu života. Až na jednu výjimku.
Když jsem se před čtyřmi měsíci objednávala na operaci kyčelního kloubu, tonula jsem ve strachu a obavách. Po nocích jsem operovala tolikrát, že mít doma vhodné nástroje, nejspíš se do toho pustím sama. Čtyřměsíční čekací lhůta se však osvědčila jako promyšlený psychologický tah. Dá se říct, že jsem splnila očekávání a co víc, ještě je předčila. V posledním měsíci jsem si namluvila, že se vlastně těším (a rozhodně si to nebudu vymlouvat). V pondělí 15. dubna nastupuji do nemocnice, operace je plánovaná na další den. A já se nemůžu dočkat. Říkám si, čím dřív to bude odbyté, tím dřív budu zpátky. Pomalu se balím a snažím se všechno připravit na dobu své nepřítomnosti. Domácí spotřebiče jsem olepila podrobnými návody k obsluze, včetně vychytávek, jako jsou čísla na hasiče, policii a záchranku. Manžel sebevědomě projevil přání naučit se vařit. Lehce mě zneklidnilo, když si pekl maso a zcela ponořen do televizního programu, zapomněl přidávat do kamen, kde mu vyhaslo. Bude-li ve vaření pokračovat stejně vlažně, čekají je skutečně napínavé a hlavně hladové chvilky. Zajímavé chvilky čekají ostatně i mne. Je taky možné, že po návratu budu psát už výhradně horory. Budu-li se mít ovšem kam vrátit.
Takže se tímto na chvilku loučím a těším se za nějaký čas zas na shledanou.
téma týdne - Nedočkavost.
Žádné komentáře:
Okomentovat